Dvacetsedm

it will be fine

adriana

Byla jsem teď týden pryč s mámou a ségrou. Chtěla nás vytáhnout, aby jsme zase byly rodina pohromadě.

Celou dobu mi chyběl Petr. Hrozně moc. Zítra jsme se zase měli vidět. Těšila jsem se na něj.

Byla jsem unavená z letadla. Unavená a polámaná.

Můj telefon se rozezněl, zrovna když už jsem usínala.

"no ?" zvedla jsem to.

"Adri? Já- já- p-potřebuju tě" ozval se z telefonu jeho hlas.

"Péťo? Kde jsi? Co se děje ?" najednou jsem se probrala.

"i Seňory já- nevím co mám dělat" řekl.

"za chvilku jsem u tebe, vydrž prosím" zavěsila jsem a šla najít kraťasy. Vzala jsem si přes jeho triko ještě jeho mikinu, protože venku pršelo a vyběhla z pokoje jako namydlenej blesk. Vzala jsem si pantofle a šla do seňory.

Byl to takovej menší bar u nás v Telnici.

Cesta mi trvala kolem pěti minut. Viděla jsem ho sedět opřenýho o zeď onoho baru.

"Péťo" dřepla jsem si k němu. Tekla mu krev z nosu a měl rozšířený zorničky, bylo mi jasný, že si něco vzal.

"princezno" šeptl a zvedl ke mně oči.

"chyběla jsi mi" natáhl ruku k mojí tváři.

"ty mně taky broučku" šeptla jsem.

"mrzí mě to Adri. Já jsem si to nechtěl vzít" kouknul mi do očí.

"já vím, já vím. Půjdeme teď ke mně, dobře ?" pomohla jsem mu se zvednout.

"půjdeme si spolu lehnout" šeptla jsem a rozešla se spolu s ním směr můj byt.

Radši jsem ho podepírala přesto, že zvládal jít sám.

Cesta znovu trvala asi jen pět minut. Oba jsme se vyzuli a tiše šli do mého pokoje.

"půjdeme spát" pohladila jsem ho po tváři.

"já si to fakt nechtěl vzít jen- hrozně jsi mi chyběla.." fňukl tiše.

"shhh, už jsem tady" pohladila jsem ho znovu a opatrně mu mokrým vatovým tampónem začala otírat krev pod nosem.

"bude to v pořádku Péťo" šeptla jsem. Pomohla jsem mu sundat tričko a dala mu jiné jeho, co jsem měla ve skříni. Pak jsem mu sundala i džíny a ponožky, aby si mohl lehnout se mnou.

"zlobíš se Adrianko ?" šeptl.

"nezlobím Péťo, bude to dobrý, jo? Teď už ale spinkej" šeptla jsem a dál ho hladila ve vlasech. Dojížděla mu nějaká droga, proto byl teď tak smutnej.

...

"dobré ráno princezno" pohladil mě po vlasech, zatímco já mu ležela hlavou na hrudi.

"dobré" usmála jsem se a trochu se podepřela se, abych ho mohla políbit.

"děkuju žes pro mě včera došla" zastrčil mi vlasy za ucho.

"za nic broučku" usmála jsem se a dala mu další polibek.

"chyběla jsi mi. Chyběly mi tvoje rty, tvůj hlas" šeptl.

"ty mně taky Peťulo" pousmála jsem se.

"Adri t-" vešla do pokoje moje máma a hned jak viděla blonďatého modroočka ležícího spolu se mnou v mé posteli, zasekla se.

"za deset minut vás chci vidět dole" řekla vážně a odešla.

"doprdele" zaklela jsem a zabořila hlavu do jeho hrudi.

"ty kleješ Adriano" zasmál se.

"na srandičky teď fakt není čas" řekla jsem a vstala.

"notak lásko" objal mě kolem pasu.

"Péťo teď ne prosím. Oblíkni se, musíme dolů" řekla jsem.

Oblékl si džíny a triko.

Já si vzala věci do koupelny a rychle se oblíkla.

Upravila jsem si vlasy a šla za Petrem a s ním dolů.

"mami.. tohle je Petr. Můj přítel. Petře tohle je moje mamka" šeptla jsem.

"Petr Adámek, těší mě" podal jí ruku.

"i mě těší Petře" trochu se pousmála.

"jo a příště. Až zas u nás bude Péťa spát, tak mi o tom prosím řekni, ať vám tam zas nevběhnu" zasmála se. My oba tak šli zpět do mého pokoje.

"tak přítel, jo ?" zasmál se.

"no a ne ?" pousmála jsem se.

"miluju tě" šeptl a spojil naše rty.

...

"Petře" šeptla jsem.

"já- já" začala jsem koktat. Chtělo se mi brečet. Nemůžu mu to furt odpírat, ale jak mu to říct.

"mám strach" špitla jsem.

"počkat. Ty seš ještě- ?" zeptal se a zvedla hlavu od polibků mého břicha.

"ne, ale.. bojím se" fňukla jsem tiše.

"promiň. Tohle jsem nechtěl" sedl si vedle mě.

"chceš o tom mluvit ?" zeptal se, když jsem se zvedla k oknu.

"Tomáš.. vynucoval si tohle všechno. Když jsem na to přistoupila a vyspala se s ním. Vždycky jsem dostala scénu jak špatná v tom jsem. Že neumím vůbec nic" řekla jsem a sledovala u toho tmu dopadající na ulici Telnice. Na svůj první sex jsem taky nevzpomínala zrovna radostně.

"nechci tě zklamat tim, jaký jsem na to kopyto" šeptla jsem.

"Adriano.." řekl.

"za tohle nemůžeš. Nemohlas vědět co se jemu líbí a co ne. O tom je prostě vztah. Říct tomu druhýmu co by šlo udělat jinak, a jestli to byl tvůj první, nemělas kde nabrat určitý zkušenosti. Netrap se tím" vstal a pohladil mě po paži.

"počkáme na chvíli, kdy to budeme cejtit oba a ty budeš připravená, dobře? Vezmi si času kolik chceš" pousmál se.

"počkám si. Na některý chvíle se vyplatí počkat" řekl a otřel mi tváře.

"děkuju" usmála jsem se. Cejtila jsem se líp. Aspoň o trochu ano.

_____
Ahoj, přeju vám všem šťastný nový rok, děkuju za vás všechny tady. Mám v hlavě pár nápadů, které bych v roce 2023 tady chtěla zrealizovat, možná nějaká spolupráce s jiným autorem a podobně. Ovšem jsem už na střední a tak se psaní posunulo až na úplně poslední úlohy, co se snažím plnit během dne. Vždy si k tomu ráda sednu, odpovím na nějaký dotaz, přečtu si nový příběh, který mě zaujme, nebo něco málo napíšu, ovšem jak už jsem řekla, nemám teď moc času, ale zatím se toho nehodlám úplně vzdát. Děkuju moc za rok 2022 a doufám, že se ještě potkáme u nějaké z příštích kapitol i v tomhle roce♡

Eli♡