Dvacetsedm

cottage with boys

petr

Rozeběhl jsem se a z mola skočil do vody. Hned jak jsem se vynořil, jsem začal třepat hlavou do stran, abych z vlasů i očí dostal vodu.

"Petře vole" ozval se Marek za mnou.

"co je" otočil jsem se za ním.

"sám se podívej" zasmál se a kývl k chatě. Šla od ní Adriana v dokonalých hnědých plavkách s ručníkem v ruce a rozcuchaným drdolem.

Sundala si boty a ručník odložila k nim. Pak si sedla na kraj mola a ponořila si nohy do vody.

"zdravím slečno" usmál jsem se sledujíc jí z vody.

"dobrý den, pane Adámek" usmála se nazpět.

"půjdete do vody ?" pousmál jsem se.

"to ještě nevím" odpověděla.

"ale já jo" zvedl ji v náruči Calin chystající se jí hodit do vody.

"Caline nedělej to !" vykřikla. Pár vteřin na to už ovšem letěla do vody.

"klid, mám tě" vytáhl jsem ji zpod vody a vysadil si ji na sebe.

"nenávidím tě Caline" řekla naštvaně. Byla rozkošná, když se zlobila.

"milovat máš stejně Petra, takže mě můžeš nenávidět" zasmál se. Ona se mě držela jako klíště a očividně se odmítala pustit. Odhrnula mi mokrý vlasy z čela.

"a co vy dva ?" zeptal se Marek. No.. to je vlastně ta otázka. Chodíme spolu vůbec?

"a co tobě je do toho Máro" zasmála se Adri po chvilkovém zaskočení a slezla ze mě.

Kluci rozvedli konverzaci o tour, co máme na podzim a já se do ní nějak zaposlouchal.

Až po chvíli jsem si všiml, že Adriana plave pryč. Plaval jsem pomalu za ní.
Doplavala o asi sto metrů dál, za menší kopeček na břehu, takže nás nebylo vidět.

"přišel jste mi dělat společnost ?" pousmála se, když se otočila.

"samozřejmě" usmál jsem se.

"Marek měl v ty otázce pravdu.. Co vlastně my dva ?" šeptl jsem po chvíli.

"no... možná by jsme tomu stejně ještě měli nechat nějakej ten čas" řekla..

"um- jo, jasně" pousmál jsem se nervózně.

"v pohodě ?" zeptala se.

"jasně" usmál jsem se, když jsem si ji přivinul tělo na tělo a spojil naše rty. Zamiloval jsem si i její rozpačitost a to se známe skoro jen měsíc. Její ruce se ocitly na mém zátylku a držela si mě u sebe, zatímco ty moje objímaly její pas a odmítaly pustit ji jen na centimetr od sebe.

...

Seděli jsme před chatou, bylo asi deset večer a skoro všude už tma.

Seděla vedle mě na lavici a opírala si hlavu o moje rameno.

"je ti zima ?" šeptl jsem, když jsem otočil hlavu k ní.

"trochu" špitla.

"a nechceš si jít už lehnout ?" zeptal jsem se.

"půjdu sama, buď tu ještě s klukama" pousmála se.

"jdu s tebou" řekl jsem a zvedl se s ní.

"my si už jdem lehnout. Takže asi dobrou" řekl jsem klukům, na což nám bylo odpovězeno jednohlasným dobrou.

"nemusel jsi se mnou chodit, mohl jsi tam zůstat s klukama" řekla, když jsme vešli do chaty.

"už nějak nemám mood bejt ve více lidech, radši si půjdu lehnout s tebou" pousmál jsem se a sundal si triko. Měl jsem ještě trochu vlhký vlasy ze sprchy, jelikož jsem se asi půl hodiny zpátky sprchovat.

"máš tak hrozně krásný oči" špitla.

"tobě už je možná dát nemůžu, ale můžou je mít naše děti" šeptl jsem. Ona se usmála.

"nekoukej se" otočila se ke mně zády a svlékla si tílko.

"Peťulo říkala jsem ať-" přerušil jsem jsi polibkem.

Položil jsem ji na postel a ze rtů se přesunul na její krk. Zpracovával jsem ho kousek po kousku.

Ze rtů pak na dekolt a prsa, která obepínala světle růžová braletka.

"Petře-" tiše vzdychla moje jméno. Podpořilo mě to v tom, že to teď dělám správně.

Její prsty mi vjely do vlasů lehce mě za ně zatahala.

"lásko nech toho" tiše se zasmála.

"proč bych měl, sama chceš abych pokračoval" usmál jsem se jí u rtů.