Dvacetsedm

Bratislava, the place where I wanted to take her

petr

Byli jsme v kupé směr Bratislava. To bylo místo, kam jsem jí chtěl vzít. Bylo půl devátý ráno a ona mi ležela hlavou na stehnech. Spala.

Měl jsem spoustu míst, kam jsem jí tam chtěl vzít.

Byl jsem v lásce k ní až po uši. Měl jsem z toho strach a zároveň jsem do toho padal ještě víc každou minutou strávenou s ní.

Ona byla zlomená. Věděl jsem, že mi do náruče spadl anděl, kterýmu polámali křídla. Věděl jsem, že jí všechny ty rány chci zahojit. Dát jí lásku a radost.

Měla stříbrný vlasy, během jednoho dne se z brunetky stala dívka se stříbrem ve vlasech.

Byla roztomilá, když spala. Tak nevinná a bezbranná. Proto jsem tu teď byl já, abych ji během její bezbrannosti chránil.

Z ničeho nic si sedla a opatrně si protřela oči.

"copak ?" zeptal jsem se.

"je mi nějak zima" řekla a sáhla si na paže, na kterých byla husí kůže. Dnes byl jeden z těch chladnějších dnů července.

"mám v batohu jen slabou mikinu" řekl jsem a dal jí již zmíněnou věc. Ona si ji vzala na sebe a ruce si do ní schovala až po konečky prstů.

"pojď ke mně, pojď. Já tě zahřeju" pousmál jsem se a poklepal jsem si na klín.

"jsem těžká Petře" řekla.

"ne to vážně nejsi" odpověděl jsem a znovu si poklepal na klín. Vlezla si ke mně a opřela si hlavu o můj hrudník.

"můžeš v klidu spát dál. Nic se ti nestane" usmál jsem se. Ona jen mlčky zavřela oči a přitulila se ke mně.

...

Koukala mi do očí. Dělala to docela často a očividně ji to fakt bavilo.

Já ležel na dece na trávě v jednom parku tady v Bratislavě a ona na mně seděla obkročmo.

"jsem tady vlastně doma" pousmála se.

"jak to myslíš ?" zeptal jsem se.

"moje máma odsud je, žila tady. Pak poznala mýho tátu. Žili spolu tady a když mě máma čekala a byli jednou u tátových rodičů na návštěvě narodila jsem se v Brněnský nemocnici já. V Bratislavě jsme žili asi rok a pak jsme přešli do Sokolnice a zbytek už znáš" řekla.

"takže vlastně randim se Slovenkou" pousmál jsem se.

"David nás oba zabije jestli tohle všechno jednou vyjde na povrch" zašeptala mi pár milimetrů od rtů a spojila je s těma svýma.

Užíval jsem si to. Tak strašně moc jsem si užíval tu chuť a to jak dokonale uměla líbat.

"to máš pravdu" řekl jsem a oba jsme se tomu zasmáli společně, když jsme se odtáhli pár centimetrů od sebe.

Měla krásnej úsměv, fakt že jo. Líbil se mi už v den co jsme se poznali. Když se na mě usmála v buse, když jsme spolu jeli z Telnice a neměli ještě tušení, že spolu strávíme večer.

Nikdo nás tu neznal a my se tak mohli líbat klidně v parku. Nebyl tu nikdo, kdo by to řekl Davidovi, nebo komukoliv z kluků.

Byl jsem v její přítomnosti šťastnej. Doopravdy šťastnej. Necejtil jsem žádný prázdno.

"nad čím furt tak přemýšlíš ?" zeptala se.

"a není to jedno? Co si takhle užívat to, že jsme tady a nevnímat, nad čim přemejšlim" pousmál jsem se.

"fajn" uculila se a rozcuchala mi vlasy.

...

"Petře promiň já.. já tohle nechci, n- nejsem na to asi ještě připravená" špitla a odešla do koupelny.

Bože ty seš kokot Petře, to je fakt strašný. Proč jsem na ní vůbec vytvořil nátlak.

"Adri promiň. Tohle jsem nechtěl" šeptl jsem, když jsem přišel za ní.

"nech mě teď bejt prosím. Byla chyba sem s tebou jezdit" řekla.

"promiň" šeptl jsem a šel do pokoje. Vzal jsem si telefon, peněženku a sluchátka.

Opustil jsem pokoj a šel pryč. Klíče jsem jí tu nechal a šel někam do ulic Bratislavy.

Posral jsem to.

Pustil jsem si nějakej random depresivní playlist na spotify.

'byla chyba sem s tebou jezdit'

Stále jsem slyšel její hlas opakující tuhle větu.

Zevnitř mě to ničilo. Fakt moc. Byla to strašná píčovina.

Měl jsem chuť najít kohokoliv co mi prodá cokoliv, po čem mi bude líp. Se kterým odejdou aspoň na chvíli problémy.

...

"kde seš ?" zeptala se.

"to je jedno ne" řekl jsem.

"v tom parku, kde sme byli včera" doplnil jsem a ona mi to hned na to položila.

Byla tu během pár minut.

"Péťo" takhle mi řekla poprvý. Sundal jsem si sluchátka.

"co to tu děláš" sedla si ke mně na lavičku.

"chceš odjet domů...?" šeptl jsem.

"ne nechci. Jeli jsme sem, aby jsme tady byli spolu. Abych mohla dělat přesně tohle" šeptla a spojila naše rty.

Chytil jsem ji za boky a posadil si ji na klín. Trochu jsem zaklonil hlavu a pohyboval svými rty proti těm jejím.

Jak se tohle všechno stalo? Že zrovna já jsem na světě ztracenej a ze všech těch ztrát, jsem dostal svou dívku, co ve vlasech stříbro má..

Trochu se odtáhla a mně po tváři stekla slza.

"na slzy teď není čas" šeptla a setřela mi ji.

"dělám špatný věci princezno.. Možná fakt bude lepší, když odjedeme, když se už nepotkáme" šeptl jsem a zastrčil jí volný pramínek vlasů za ucho, zatímco jsem se jí díval do očí.

"je mi to jedno. Chci tě znát víc. Chci poznat Petra. Protože mi je jedno, o čem zpívá Stein i to, co říká David" řekla.

"Petr je člověk, kterej se zamiloval do dívky, co teď ve vlasech stříbro má" zašeptal jsem.

"máš krásný vlasy víš to ?" šeptla a prsty mi do nich zajela.

"děkuju" pousmál jsem se. Opět se ke mně naklonila a spojila naše rty.

_________
Zdravím u další kapitoly. Na mým profilu nová ff Hvězdy na Nika btw,
takže budu ráda, když si ji přečtete🤭

Eli♡