Little One

3.Křik

Ležela jsem ve svém pokoji a už pomalu usínala. Bylo něco okolo dvou ráno a já doteď nemohla spát. Na tom se ale nic nezměnilo, když jsem uslyšela obrovský křik. Strachy jsem vyskočila z postele a nevěděla co dělat. Po chvíli rozmyšlení jsem se vydala ke dveřím, otevřela je a vykoukla ven na chodbu. Vyšla jsem tedy ven a hledala původ toho rozruchu. Šlo to z pokoje, kde přebývala Lady Dimitrescu.Čím blíž jsem byla, tím hlasitější bylo kňučení z místnosti. Došla jsem ke dveřím, na které jsem nalepila ucho a poslouchala, co se tam děje. Slyšela jsem něčí smích a pak uslyšela její hlas. ,,Děvčata vezměte si ji do sklepa." Zněla slova Lady Dimitrescu. Měla jsem několik otázek co tím mohla myslet. Dveře se z ničeho nic otevřely a mně praštily do hlavy, takže jsem spadla na zem. Když jsem vzhlédla nahoru stály tam všechny tři dcery, Cassandra držela zakrvácenou dívku, u které jsem mohla podle popisu co mi dala včera Susan poznat, že je to osobní služka hraběnky. ,,Hele koho tady máme. Byl někdo zvědavý?" Zeptala se Cassandra posměchem. ,,Já-omlouvám se slyšela jsem křik z pokoje Lady Dimitrescu a chtěla jsem se ujistit, že je v pořádku." Řekla jsem když se mi začal strachy klepat hlas. Najednou z pokoje vystoupila i Lady a já se úplně zhrozila. ,,Běžte já si s ní poradím." Řekla a propustila své dcery. Ty se se smíchem vydaly do mně nepřístupného sklepa. ,,Co s tebou maličká?" Ta přezdívka mě dost vyvedla z míry ale nebudu lhát líbilo se mi to, i když to myslela nejspíš jako posměch.

Lady mě zavedla do svého pokoje, kde jsem čekala, jak semnou naloží. ,,Je neslušné odposlouchávat." Řekla klidně při pohledu z velkého okna. ,,Nechtěla jsem odposlouchávat. Jen jsem se chtěla ujistit, že jste v pořádku." Odpověděla jsem na svoji obranu. ,,Jestli jsem v pořádku? Měla by si se starat o svoji bezpečnost." Z jejího tónu hlasu jsem nemohla rozpoznat jestli mi dává jen najevo mou slabost nebo to má hlubší význam. Otočila se od okna ke mně a chvíli si mě zkoumavě prohlížela. ,,Měla jsem v plánu tě potrestat nebo rovnou proměnit na víno..." Začala a já se zděsila, když řekla proměnit na víno. Hned jsem si vzpomněla na Susan. Podle mého odhadu teď její dcery dělají víno z hraběnčiny bývalé služebné. Netuším, jak to dělají ale příjemné to určitě nebude. ,,Ale jsi zde chvíli a hlavně se mi zamlouváš, navíc Daniela o tobě moc hezky mluvila a to u ní není zvykem." Pokračovala a já stále nevěděla kam tím míří. ,,Protože už teď nemám osobní služku mohla by si mi ji dělat." Normálně bych asi byla ráda za takové 'povýšení' ale když vím, jak teď skočila ta předtím, tak už to místo nechci. ,,Co myslíš Rachel?" Usmála se a ukázala mi své ostré tesáky. To jak vyslovila mé jméno mi zčervenalo tváře. ,,Jestli si to přejete Lady...nezklamu vás." Řekla jsem a ona se na mou podřízenost usmála. ,,Výborně. Ještě ale nikam nechoď." Řekla a ukázala ať si sednu k jejím nohám poté co se posadila na židli.

,,Co bude náplň mé práce?" Zeptala jsem se tiše. Takhle naše pozice dávala ještě větší důraz na moje a její postavení. ,,Cokoliv co budu chtít." Pohladila mě po krku čímž mi naznačila, že pití krve bude jedna z těch věcí. Pak si zapálila cigaretu, kterou si ladně vložila do úst. Tohle obyčejné gesto bylo v jejím podání až hříšně sexy. Nebudu ale lhát bála jsem se, co u ní může znamenat cokoliv. ,,Stejně bych tě měla nějak potrestat." Uvažovala nahlas. Znovu jsem k ní zvedla hlavu a snažila se v jejím pohledu najít nějaký náznak milosti. Ale nic jsem nenašla. Odložila cigaretu a podívala se na mne dolu a usmála se na ten pohled. ,,Vypadáš tam dole na kolenou tak roztomile maličká." Zase ta přezdívka a kvůli jejím slovům jsem musela být úplně rudá. ,,Co si myslíš, že by byl dobrý trest?" Zeptala se mě jako kdybych o tom mohla nějak rozhodnout. ,,Netuším Lady Dimitrescu to musíte rozhodnout vy." Na mou odpověď se jen usmála. ,,Sehni se." Rozkázala mi a ukázala si na stehna. Váhavě jsem si stoupla a ohla se přes její klín. ,,Taková hodná a poslušná maličkost." Pochválila mě. Cítila jsem já její velká ruka šáha nejdřív na má stehna a pak se přesunula až k mému zadku. Při tom doteku jsem se trochu otřásla. Znovu se přesunula dolu, kde uchopila lem mé sukně a začala ji vyhrnovat až k mému pasu. Cítila jsem jak jsem rudá hanbou. Byla jsem tam v pasti a ona si mohla dělat co chce. ,,Myslím, že pět ran bude dostačujících." Oznámila mi než na mne položila svůj první úder. Rozhodně to bolelo, přeci jen má dost velkou sílu.

Po pěti úderech jsem byla kňučící nepořádek se slzami v očích. Lady mi po mém bolavém zadku třela uklidňující kruhy, aby trochu ulevila mé kůži. Nebudu tady lhát ale na jednu stranu mi to způsobovalo nějaký druh potěšení. ,,Vzala si svůj trest statečně." Promluvila konečně Lady Dimitrescu. Cítila jsem jak mi stahuje sukni zpátky na její místo a zvedá mě ze sebe. Klekla jsem si na kolena a vzhlédla na ni. Její ruka mě pohladila po vlasech jako kdybych opravdu byla malé koťátko. ,,Jdi spát maličká zítra tě čeká práce." Řekla a tím mě propustila. ,,Dobrou noc Lady Dimitrescu." Rozloučila jsem se s ní před odchodem. Netuším co mi ta žena dělá ale líbí se mi to...

908 slov
Snad se nová kapitola líbí počítám že další vyjde ve středu nebo ve čtvrtek.🫶🏻