Little One

7. Noc

Dnes v noci jsem nespala úplně nejlíp a neustále jsem se otáčela. Proto když se začaly otevírat dveře do mého pokoje všimla jsem si toho. Otráveně jsem otevřela oči a čekala, že spařím třeba lady Dimitrescu nebo holky ale to byl omyl. Mezi rámem dveří stál Karl. Už bez svého klobouku a brýlí. ,,Co tady děláš Karle?" Optala jsem se ho. Nic neřekl jen šel k mé posteli, kde jsem ležela. Sedl si na okraj a já se trochu zděděně posadila. Nevěděla jsem o co mu jde ale jeho chování mě děsilo. ,,Karle co to děláš?" Zeptala jsem se, když mi ruku položil na stehno, které jsem měla pod přikrývkou. ,,Nebraň se kočičko vím, že to chceš. Ty tvoje pohledy nešly přehlédnout." Rukou začal pohybovat nahoru. ,,Karle nech toho. Prosím." Prosila jsem ho tiše. Z očí mi začaly téct slzy a snažila jsem se ho pak odstrčit. Bohužel se mi to nedařilo. Měl moc velkou sílu. Hlasitě jsem popotáhla, když sundal deku z mého tělo. Měla jsem na sobě slabou noční košili, která sahala ani ne ke kolenům, výstřih nebyl moc velký ale byl tam. ,,Moc ti to sluší." Řekl a pohladil mé stehno. Najednou se ke mne začal naklánět jako kdyby mě chtěl políbit. Otočila jsem hlavu ale on mi ji volnou rukou mi chytil čelist a otočil zpět. Když už to vypadalo, že se to stane, rozrazily se dveře mého pokoje. ,,Okamžitě z ní slez!!" Zařvala má paní skrz zuby. ,,Ahoj Alci. Neboj se tvoje služebná bude v pořádku, jen teď poslouží mně a ne tobě." Řekl jako kdyby se nic nedělo. Znovu se podíval na mne ale než stihl něco udělat jeho tělo se zvedlo z mého. Podívala jsem se nahoru a stála tam lady, která držela Karla za krk. Její oči planuly vztekem, tesáky byly větší než si je pamatuju, z prstů jí trčely dlouhé drápy, které mu držela u krku. ,,Jak se vůbec opovažuješ na ni sahat!Jak tě vůbec napadne se jí takhle dotknout a říkat takové věci!" Viděla jsem, jak mu své drápy zabodává hlouběji do krku. ,,Lady...nechte ho. Prosím." Zvládla jsem říct mezi vzlyky. Odvrátila svůj pohled od jejího bratra ke mně, šlo vidět, jak se její pohled mění z rozzuřeného k tomu něžnému a starostlivému, který znám. Její sevření se povolilo a Karl spadl na zem. ,,Vypadni než ti tu tvoji hlavu urvu!" Řekla skrz zuby. On rychle utekl do svého pokoje.

Lady zatáhla své drápy a přišla ke mně. Posadila se na místo, kde sedel původně Karl a opatrně mě pohladila po tváři. ,,Tak moc mě to mrzí. Omlouvám se." Zašeptala lítostně. Divila jsem se, proč se omlouvá ona, vždyť mě zachránila. ,,Nemáte se za co omlouvat." Zašeptala jsem tiše a položila svou ruku na tu její, která byla na mé tváři. ,,Mám maličká." Řekla smutně a já čekala až to víc vysvětlí. ,,Měla jsem tušit, že něco takového udělá nebo si všimnout jeho pohledů a taky jsem tady měla být dřív." Očividně byla sama na sebe hrozně naštvaná, že nezasáhla dřív. ,,Lady je hlavní, že jste vůbec zasáhla a jste tady semnou." Řekla jsem něžně a přejela svými prsty po jejich kloubech na ruce. Bylo docela vtipné vidět, jak je její ruka obrovská proti té mé. ,,Nemáš nějaká zranění?" Optala se a já jen zavrtěla hlavou. Lady se narovnala a chvíli zamyšleně hleděla na zeď. ,,Dneska budeš spát semnou." Řekla to tak, že nebyl prostor pro nějaké otázky ale já s tím nesouhlasila. ,,Ne to je v pořádku. Zůstanu tady." Odporovala jsem jí s úsměvem. Lady na mne zvedla obočí jestli dobře slyšela a když jsem si stála dál za svým, znovu se zahleděla do zdi a povzdechla si. Zvedla se a já už myslela, že jsem vyhrála, to jsem se ale pletla. ,,Je to tvoje posedlí slovo?" Zeptala se a já souhlasila. ,,Jak myslíš." Řekla spíš sobě než mně. Najednou se sehnula, chytila mě za boky a hodila si mě na rameno. Vyjekla jsem překvapením. ,,Okamžitě mě položte na zem prosím." Řekla jsem jí hrubě. Začala jsem se ošívat a párkrát jsem uhodila do jejich zad. Ona se ale mým pokusům utéct jen zasmála. ,,Stejně vyhraju tak se přestaň snažit maličká." Řekla a poplácala mě po zadku. Trochu jsem nad tím gestem zakňučela ale přestala jsem se ošívat a nechala ji, aby mě odnesla.

Lady nás dostala do jejího luxusního pokoje, kde mě konečně položila na zem. Byla jsem ráda, že stojím nohama pevně na zemi ale ten její dotek už mi začal chybět. ,,Vidíš ani to nebolelo. Jdi si lehnout do postele za chvíli se k tobě připojím." Po jejich slovech odešla do koupelny. Pomalu jsem se odebrala k její obrovské posteli, která musela být přizpůsobená její velikosti. Nebudu lhát ta postel byla opravdu pohodlná a hned jsem si vzpomněla na mé první spaní v ní. Přikryla jsem se velkou přikrývkou, ve které jsem se mohla ztratit. Hlavu jsem si položila do velkého měkkého polštáře a čekala na návrat mé paní.

Nějakou dobu jí trvalo než se vrátila, což mě ze začátku trochu znervózňovalo. Nakonec ale přišla. Měla na sobě černou noční košili, která byla dost podobná té mé ale měla o něco větší výstřih a místy měla krajku. I když jsem ji takhle už viděla, tak jsem ji neustále obdivovala. Její velká ramena krásně ladila s její výškou, na pažích šly vidět svaly a to samé na lýtkách a stehnech. Na obličeji už nebyl žádný make-up ale na kráse to nic nezměnilo. Šla na druhou stranu postele, kde si odkryla kus deky, pod kterou jsem byla. Deka byla vážně obrovská, takže spát pod ní ve dvou nebyl žádný problém. Měla jsem v plánu už jít spát, když byla tady ale uslyšela jsem její hlas. ,,Budeš na tom rohu spát celou noc?" Zeptala se. ,,Ehm jo." Odpověděla jsem. Místo toho, aby něco řekla chytila mě za pas a přitáhla blíž. Zvedla jsem hlavu, abych jí koukala do očí. ,,Líbilo se mi tam." Mým slovům se lady zasmála. ,,A tady vedle mne se ti nelíbí?" Škádlila mě, vím to. Než jsem odpověděla uvědomila jsem si, jak blízko teď jsme. Byla jsem k ní otočená čelem, naše hrudníky se dotýkaly a její ruka byla stále na mém pase. ,,Líbí." Odpověděla jsem po chvíli. Myslela jsem, že teď její ruka zmizí ale nechala ji tam a já si vůbec nestěžovala. ,,Dobrou noc Rachel." Zašeptala. ,,Dobrou noc má paní." Řekla jsem na zpět. Pomalu jsem usínala a cítila, jak se nechávám unášet do říše snů. Zítřejší ráno bude určitě zajímavé...

1083 slov
Budu moc ráda za názory a votes. Další kapitola ve čtvrtek.🫶🏻