Little One

17. Varcolac

Z křoví vylezl Varcolac. Byl děsivý, byl to mix člověka a vlka, což z něj dělalo ohavné stvoření. ,,Pevně se drž Draga mea." Řekla a já netušila co má Alcina v plánu dělat. Brzo jsem se to ale dozvěděla, když seskočila z koně, párkrát ho udeřila do zadní nohy a ten se vydal rychlým tempem pryč. Začala jsem se otáčet, abych uviděla Alcinu ale k tomu už jsem neměla možnost, protože jsme byly hluboko v lese.

Snažila jsem se koně zastavit, abych mohla běžet zpět za Alcinou ale její kůň jen běžel dál, nejspíš zpět do hradu. Šíleně jsem se bála ale ne o sebe. Bála jsem se o Alcinu. Nevěděla jsem, jak ho má v plánu zvládnout ale musela jsem doufat, že to dokáže. Mezi stromy jsem už mohla zahlédnout věže hradu, což znamenalo, že jsme skoro tam a já nevěděla, co mám říct jejím dcerám.

•Pohled Alciny•
Musela jsem Rachel poslat do hradu, protože jsem nemohla riskovat, že se jí něco stane a ani jsem nechtěla aby se na to dívala. Věděla jsem, že tohle nebude jen tak, protože byl opravdu silný. Jen jsem v tuhle chvíli Salvatora proklínala. To on byl ten, kdo Jo stvořil. Varcolac na mne hrozivě vrčel a když jsem se nepohla ze svého místa rozběhnul se proti mně. Vytáhla jsem své drápy a zabodla mu je do paží. Bylo pro něj teď těžší stát ale nehodlal se vzdát. Zkusil to znovu a tentokrát jsem udělala několik řezů. Nečekala jsem, že se tak rychle ožene, takže mě shodil na zem a zakousl se mi do ruky. Odtrhnout ho bylo složité ale nakonec se mi to povedlo. Chtěla jsem se zvednout ale on mi k tomu nedal příležitost. Šel mi po krku věděla jsem to. Byl to jeho instinkt. Před tlamu jsem mu strčila svou ruku, abych bránila si obličej. On se do ní zase zakousl. Moje krev tekla snad všude, pak ale povolil, aby mohl zkusit znovu můj krk. Než se ale stihl zakousnout chytila jsem ho za čelisti. Obě ruce jsem tlačila od sebe tak, aby ji nemohl stisknout k sobě. Nakonec se mi povedlo jeho čelisti rozevřít, tak že jsem tu spodní oddělila od jeho hlavy. Spadl na zem a okolo jeho hlavy se tvořila velká kaluž krve. Svými drápy jsem mu pak prořízla tepnu, aby to měl rychlejší. Teď jsem se musela nějak dostat do hradu.

•Pohled Rachel•
Dívkám jsem po svém příjezdu vše řekla. Myslela jsem, že se na mne budou třeba zlobit ale nejsou. Řekly mi, že bych jí stejně nepomohla a takhle to bylo lepší. Čekala jsem u vchodových dveří a doufala, že se Alcina konečně objeví. Byla už strašně dlouho pryč a to mě děsilo. ,,Neboj vrátí se." Ozval se zamnou Cassandry hlas. ,,Jen se bojím, že se vážně zranila a nebude schopná vrátit se do hradu." Řekla jsem, když se mi v očích tvořily slzy. ,,Matka je silná a vrátí se. Vím to. Vždycky se vrátila." Zašeptala Cass, poté co si ke mně sedla a začala mi rukou třít kruhy na zádech. Hlavu jsem si položila na její rameno a nechala slzy téct. Tohle chování bych čekala od Bely, možná Daniely ale určitě ne od Cass. Znamenalo to, že už mě má snad i ráda, což byla alepoň jedna pozitivní věc v tuhle chvíli.

Rozlétly se dveře a do nich vstoupila Alcina. Byla celá od krve a vypadá příšerně. ,,Matko." Vykřikla Cassandra a běžela k ní. Ve stejnou chvíli se tam objevily i dvě zbylé dcery. Všechny se o ni začaly starat a vedly ji do jejího pokoje, okamžitě jsem se zvedla, že jdu s nimi ale Bela mě zastavila. ,,Teď ne." Řekla chladně, což mě zaskočilo. Nejradši bych se s ní hádala a šla prostě s nimi, přeci jen jsem teď s Alcinou byly něco jako přítelkyně a já se o ni bála stejně jako ony.

Nevím kolik času uběhlo ale ani jedna z nich ještě nevyšla z pokoje. Seděla jsem na zemi před dveřmi pokoje a čekala jestli něco neuslyším ale nic. Byla jsem zničená, proč mi alepoň něco neřekly. Skoro jsem usínala, když se otevřely dveře. V nich stály všechny tři. ,,Matka tě chce vidět." Řekla Bela a všechny pak zmizely pryč. Okamžitě jsem se zvedla a vběhla do pokoje.

Alcina ležela na posteli u sebe několik prázdných láhvi vína, které určitě muselo obsahovat krev. ,,Bože Alci." Řekla jsem a rychle běžela k ní. Na nic jsem nečekala a vrhla se jí do náruče. ,,Je to dobré Draga mea." Zašeptala, když mě hladila po zádech. ,,Hrozně jsem se o tebe bála a já... co kdybys-" Má slova přerušily velké rty má mých. Bylo tak uklidňující cítit ji. ,,Už je to dobrý jsem tady a živá. Lehni si sem vedle, musíš být unavená." Nic jsem nenamítala, lehla si mezi její bok a ruku. Uvelebila jsem se k jejímu boku a ruku položila na její prsa tak, abych cítila její tlukot srdce. ,,Jen spi, obě to potřebujeme." Zašeptala. To byla poslední věc předtím, než jsem usnula v její náruči...

836 slov
Votes potěší a další v pondělí.🫶🏻