Little One

9.Vysvětlení

Neměla jsem absolutní tušení kolik času uběhlo, protože jsem byla tak moc vtažená do děje knížky. Bylo to o historii hradu a vesnice. Nikdy by mě nenapadlo, že mě bude kniha o takových věcech bavit ale bylo fajn se dozvědět něco víc. Najednou se ozvala rána od dveří. Strachy jsem zvedla hlavu, abych spatřila vytočenou lady. Se strachem v očích jsem se na ni podívala. ,,Co tady děláte? A co se stalo?" Zeptala jsem se. ,,Opravdu se mě ptáš co tady dělám a co se stalo?!" Řekla zvýšeným hlasem. To mě hodně vyděsilo nikdy na mne takhle nereagovala. ,,Máš představu kolik je sakra hodin?" Až teď jsem se podívala na hodiny a zděsila se. Bylo už skoro půl jedenácté. To jsem tady tak dlouho? Jak jsem si mohla nehlídat čas? ,,Omlouvám se lady. Nějak jsem se začetla a vůbec si nevšimla kolik už je hodin. Mrzí mě to." Zavřela jsem knihu, položila ji na stůl a šla k ní. Viděla jsem, že její tesáky jsou vyceněné a ruce držela v pěst. ,,Nezlobte se prosím." Zašeptala jsem. ,,Nezlobím se, jen jsem se o tebe hrozně bála. Nedovedeš si představit jaký strach jsem měla, když jsem tě nenašla ve tvém pokoji. Muže to tady být nebezpečné." Řekla ustaraným tónem. ,,To jsem nechtěla." Podívala jsem se do země a čekala co bude následovat. Pod bradou jsem ucítila velký prst, který mi zvedal hlavu. ,,Teď už jsem tě našla a vím, že jsi v pořádku. Pojď semnou." Řekla a pokynula mi ke dveřím.

Šla jsem kus za lady a divila se, jak pomalu šla. Zároveň jsem mohla obdivovat její postavu, na které měla podobné šaty jako vždy jen byly v černé. ,,Kam to jdeme?" Zeptala jsem se jí. ,,Když přijela Donna s Heisenbergem slíbila jsem, že ti to vysvětlím. Zase jsem nechala připravit malé posezení jako minule." To byla pravda malém jsem na to úplně zapomněla a otázek jsem měla dost.

Došly jsme do mého pokoje. ,,Vezmi si ty šaty co jsou v koupelně až budeš hotová vydrž. Přijdu sem zpět." S tím zase opustila můj pokoj. Šla jsem do koupelny, kde nebyly tak luxusní šaty jako minule ale i tak vypadaly úžasně. Byly bíle a po okrajích měly krajkový vzor. Oblékla jsem si je, vlasy si nechala rozpuštěné a vydala se čekat do pokoje.

Lady se po chvíli vrátila. S jedinou změnou, na její hlavě chyběl klobouk a na rukou rukavice. ,,Vypadáš úžasné maličká." Řekla. ,,Děkuju." Odpověděla jsem stydlivě. ,,Můžeme jít?" Pokývla jsem na souhlas a my se mohly vydat ven.

Podle slov mé paní jsme šly do zahrad, ve kterých jsem ještě nebyla. Opravdu to tam bylo krásné. Rostlo tam několik růží, na kterých šlo znát, že se o ně dobře starají. Na dece bylo zase nějaké víno a trochu ovoce. Sedly jsme si na zem a mohla jsem se začít ptát.

,, Proč má lady Beneviento ten závoj? A jak je možné, že Angie mluví?" Byly moje první otázky. ,,Stejně jako mně jí Matka Miranda zmutovala. Na pravém oku má absces, který není úplně pěkný. Ten závoj nosí, protože se za něj hrozně stydí s bojí se cizích reakcí. A Angie dokáže mluvit a pohybovat se díky tomu, že do ní Donna implantovala kus svého Cadou. Proto ji dokáže ovládat a skoro furt přes ni komunikuje." Vysvětlila mi. Příběh lady Beneviento byl rozhodně zajímavý a nebyla to určitě celá pravda. ,,Proč ale ani nemluví?" Chápala jsem, že to třeba nechce ukazovat ale musela mít důvod, proč komunikovat přes Angie. ,,Má duševní poruchu, která ji nejspíš dala dětskou mentalitu a fixaci na panenky. Často se kvůli tomu uzavírá do sebe." Očividně neměla jednoduchý život, což mě zas přivádí na jednu myšlenku. Třeba by se to zlepšilo, kdyby měla vedle sebe nějakou hodnou duši, například Belu. ,,Ještě něco chceš vědět?" Optala se. Chvíli jsem přemýšlela. ,,Asi už ne..." Řekla jsem. Jako napadlo mě pár otázek na Heisenberga ale nechtěla jsem se radši ptát, abych ji nenaštvala ale jedna otázka mě stehen zajímala až moc. ,,Budeš s Heisenbergem něco dělat?" Optala jsem se opatrně. ,,Upřímně nejradši bych ho roztrhala na kousky ale to by mě Matka Miranda zabila, takže bohužel nic." Bylo vidět, že ji to štve. Zajímalo mě, kdo je ta Matka Miranda a proč se jí i slavná upírka Alcina Dimitrescu bojí. ,,Všimla jsem si, že si poměrně rozumíš s Danielou." Řekla lady , aby změnila téma. ,,Jo je to hrozné zlatíčko." Alcina se na ta slova jako šťastná matka usmála. ,,A co Cassandra a Bela?" Optala se. ,,No řekla bych, že Cassandra mě asi moc v oblibě nemá. S Belou se nějak extra nebavím ale jsme spolu asi v pořádku." Lady nevypadala nějak překvapeně. ,,Dej tomu jen čas." Řekla a pohladila mě po vlasech. Určitě měla pravdu, že to potřebuje jen čas ale i tak jsem se bála.

Cestou zpět do hradu mě napadla ještě jedna otázka. ,,Můžu se ještě zeptat?" Podívala se na mne dolu a přikývla. ,,Proč přijela jen Lady Beneviento a Pan Heisenberg?" Zeptala jsem se zvědavě. ,,Moroe nerad opouští své bažiny. Tedy pokud se to netýká Matky Mirandy." Vysvětlila a po použití jména jsem pochopila, že má tedy dva bratry a jednu sestru. Jen jsem moc nechápala jak myslí ty bažiny ale dál jsem se neptala. Paní mě doprovodila až do mého pokoje, kde jsme se obě rozloučily.

881 slov
Předem se omlouvám za špatné oslovení lady Dimitrescu, protože jsem ji jako předešlé kapitoly přepisovala a místy jsem si nevšimla, že je tam Alcina. Takže kapitoly jsem už snad opravila a od příští by to mělo být v pořádku.
Snad se líbí, votes potěší. Další zas ve  čtvrtek. Jinak děkuju za všechny komentáře.🫶🏻