Little One

22. Nezvaní hosté

Když jsem šla s Alcinou dolu na oběd cítila jsem se značně trapně, protože mě nejspíš většina zaměstnanců slyšela. Nejvíc jsem se ale bála, že mě slyšely holky. Už jsem slyšela Daniely narážky a Cassandřino posmívaní. Při v stupňů do jídelny jsme se ovšem obě zasekly. ,,Kde jsou?" Zeptala jsem se zmateně, protože na oběd tam byly vždycky v čas. ,,Nevím ale doufám, že to brzy zjistíme." Odpověděla a vedla mě na naše místa u stolu.

Obě jsme tiše čekaly až se dcery objeví. Na Alcině šlo vidět, že je dost nervózní. ,,Vysvětlí nám to až přijdou." Řekla jsem a pohladila ji po stehně. Mile se na mne usmála a svou velkou ruku položila na tu mou. Chtěla mi ještě něco říct ale rozrazily se dveře a v nich stály všechny tři. ,,Můžete my vy tři vysvětlit-" Začala Alcina zvýšeným hlasem, Bela ji ale okamžitě přerušila. ,,Matko v lesích se pohybují nějací muži." Na ta slova se Alcina prudce zvedla. ,,Kolik jich je?" Zeptala se. ,,Viděly jsme jen 3 ale možná jich je i víc. Chvíli jsme je pozorovaly a mluvili o Matce Mirandě." Pokračovala Cassandra. Alcina zatnula pěst a zhluboka se nadechla. ,,Zabezpečte hrad a oznamte to služebným. Já to půjdu zavolat ostatním." Řekla a už byla na odchodu, pak se ale zastavila a pokynula mi rukou, abych ji následovala.

Když jsme dorazily do pracovny, Alcina okamžitě popadla telefon a šla kontaktovat lordy. Nejdřív volala Donně a prosila ji, aby na nějakou dobu přijela na hrad, protože by to pro ni bylo bezpečnější, než být sama ve svém domě. Ta po troše přemlouvání souhlasila, že přijede. Věděla jsem, že Bela bude nadšená, že ji bude mít u sebe. Dál volala svému bratrovi. I když je Moreou daleko chtěla mu to dát vědět. Pak ale přišel na řadu Heisenberg šlo vidět, jak mu to oznamuje s nechutí ale překvapivě byl její hlas klidný a vyrovnaný. ,,Pojď ke mně maličká." Řekla, když ukončila poslední rozhovor. Alcina si mě hned zvedla na klín, aby mě mohla hluboce políbit. ,,Chci, aby si teď nechodila nikam ven a byla jen semnou, nikdy ne sama." Svou rukou položila mou hlavu na její prsa a začala mi jemně škrábat záda. ,,Proč?" Zeptala jsem nechápavě. ,,Protože nechci riskovat, že se ti něco stane, když budeš sama." Dala mi polibek na hlavu a dál mě hladila. Vždycky se chovala tak ochranářsky.

Seděly jsme tam takhle docela dlouho a já přemýšlela nad celou situací. Musí to být očividně vážné, když to Alcina bere takhle. V jednu chvíli jsem začala pociťovat únavu z rána, takže jsem se víc zamuchlala do Alciny náruče.

•Alciny pohled•
Když Rachel usnula opatrně jsem ji zvedla a odnesla do naší ložnice. Byla v mé náruči tak roztomilá a představa, že ji nějaký z těch mužů ublíží byla příšerná. Věděla jsem, že ji musím držet u sebe a ujistit se, že se jí nic nestane.

Rachel jsme jemně položila do postele a zachumlala do deky. Tiše jsem opustila místnost, abych ji náhodnou nevzbudila. Vydala jsem se dolu za svými dcerami.

,,Neboj se matko všem jsme to oznámily a hrad zabezpečily, jak jen to šlo." Promluvila Cassandra. ,,Výborně děvčata, jsem na vás pyšná. Kdyby se dělo něco nového hned mi to řekněte. Spoustu času teď budu trávit s Rachel, bojím se, že tady můžou být kvůli ní." Vysvětlila jsem jim. ,,Můžu ti pomoct ji ochránit." Řekla Daniela. ,,Jsi hodná lištičko ale radši se postarej o personál, já se o ni zvládnu postarat. A Belo od tebe očekávám, že se od Donny nehneš až dorazí." Řekla jsem a ona mi to hned odsouhlasila. ,,Neboj se matko postarám se o ni." Bylo mi jasné, že z ní Bela nespustí oči. A jako na zavolanou přišla služebná. ,,Lady Dimitrescu lady Beneviento dorazila." Oznámila.

Při vstupu do haly jsem okamžitě spatřila Angie i Donnu. ,,Ahoj sestro jsem ráda, že jsi přijela. Bela se o tebe postará." Donna jen tiše poděkovala a už následovala Belu do pokoje. Angie naopak utíkala bůhví kam za Danielou. Já se zatím odebrala za svou Rachel.

•Pohled Rachel•
Vzbudila jsem se v posteli přikrytá dekou. Vstala jsem a chtěla jít pryč ale otevřely se dveře a v nich stála Alcina. ,,Vyspala si se trochu?" Zeptala se a zavřela za sebou. ,,Docela ano ale chyběla si mi tady." Zašeptala jsem a přišla k ní. ,,Přijela Donna musela jsem ji přivítat." Řekla a já na souhlas přikývla. ,,Neboj dnes v noci tam budu s tebou." Zavrněla. Chtěla jsem něco říct ale ozval se hlasitý zvuk rozbití skla. Obě jsme se na sebe s Alcinou podívaly a pak se hned vydaly za zvukem...

762 slov
Tak blížíme se ke konci příběhu. Nevím kolik přesně kapitol vydám ale zatím počítám, že tak dvě.🫶🏻