Little One

19. Oběd

Nebudu lhát ale čím blíž byl oběd, tím víc jsem byla nervózní. Sice jsem asi neměla ani důvod ale bála jsem se. Dani z toho měla radost takže jsem počítala, že i Bela s Cass budou v klidu.

,,Maličká pojď, děvčata už čekají." Slyšela jsem Alcinu jak na mne volá. Došla jsem k ní, abychom mohly vyrazit do jídelny. ,,Bojím se." Sdělila jsem jí. ,,Nemáš čeho, budou v klidu, slibuji." Řekla a pohladila mě po hlavě. ,,Všechno jim řeknu já, když se ti uleví. Stačí když tam budeš." To mě dost uklidnilo, opravdu jsem se necítila na to, abych jim tam něco říkala. Hlavně jsem věděla, že Alcina jim to jako jejich matka řekne líp.

Když jsme vešly do jídelny všechna děvčata už seděla na svých místech. Bela a Cass nevypadaly nějak jinak od normálního oběda, zato Daniela moc dobře věděla, co přijde proto se na mne široce usmívala. Já i Alci jsme se posadily na druhou stranu stolu. Během chvíle přišlo do místnosti pár služebných, které přinášely talíře s jídlem. Všem čtyřem bylo podáváno syrové maso se sklenicí krve, já měla udělané maso na přírodno. Všichni se v tichosti pustily do jídla.

Po dojedení znovu přišly služebné a talíře uklidily. ,,Chtěla bych vám něco říct." Oznámila Alcina svým dcerám, když personál opustil místnost. ,,Já a Rachel teď tvoříme pár." Řekla jednoduše a čekala na reakci dvou svých dcer. Bela vypadala trochu zmateně ale po chvíli se začala usmívat stejně jako Daniela. Cassandře to trvalo déle. Svůj zamračený pohled přesunula na mne a nějakou dobu mě jen pozorovala. Pod tím pohledem jsem se trochu zatřásla. ,,Cassandro přestaň prosím." Poprosila ji Alcina. Najednou odvrátila pohled a začala se smát. ,,Měla si se vidět. Vypadala jsi jako vystrašená srnka." Řekla a dál se smála. Po chvíli se k ní přidala i Dani s Belou. Podívala jsem se na Alcinu, která se na mne usmála. ,,Říkala jsem ti, že se nemáš čeho bát." Zašeptala. ,,Matka má pravdu. Jsme rády, že jsi to ty a ne někdo jiný." Řekla Bela a tím přerušila smích těch dvou. Obě pak na souhlas přikývly. Zhluboka jsem si oddechla. Ze srdce mi spadl obrovský kámen. ,,Chtěla bych vás o něco poprosit. Dnes v noci nemá být moc velká zima a naše zásoby se krátí, takže by bylo dobré kdybyste se dnes vydaly na lov." Řekla Alcina. ,,Jestli chceš mít s Rachel soukromí, můžeš to říct rovnou." Řekla Cassandra. ,,Ano chci děvčata ale i tak byste mohly něco ulovit." Odpověděla Alcina. Došlo mi, že to má určitě něco společného s jejím překvapením. ,,Neboj se matko nepřijdeme s prázdnou." Alci přikývla a ještě dodala, aby se vrátily, když začne být velká zima. Pak se všechny proměnily a s radostí se šly připravit na večer.

,,My potřebujeme soukromí?" Optala jsem se škádlivě. ,,Bude to tak lepší. Na zbytek odpoledne mě nejspíš neuvidíš, potřebuji doladit pár věcí a nejlepší by bylo, kdyby si zůstala v knihovně. Poprosím nějakou služebnou, aby se o tebe postarala." Ať měla Alcina v plánu cokoliv, určitě to muselo být něco velkého. ,,Jak si přeješ zůstanu v knihovně." Na má slova se usmála. Než se zvedla políbila mě na rty a zmizela bůhví kde.

Už nějakou chvilku jsem byla v knihovně a vybírala si nějakou knihu na čtení, když v tom de otevřely dveře a v nich stála Susan. ,,Prý se o tebe mám postarat." Řekla a usmála se. Alcina byla zlatá, že mi sem poslala Susan. ,,Skvěle alepoň ti můžu všechno říct."

~~~

Se Susan jsme tam probraly snad vše, párkrát mi skočila pro nové pití ale jinak se ode mne nehnula ani na krok. Obě jsme přemýšlely, co by mohla mít lady za nápad ale nic nám nepřišlo reálné.

Bylo už něco okolo 18h, když se otevřely dveře do knihovny a v nich stála jiná služebná. ,,Lady Dimitrescu chce, abyste přišla do jejího pokoje." Oznámila chladně. ,,Hodně štěstí." Řekla Susan, když mě objímala na rozloučenou.

Cestou chodbami jsem se stává hodně nervózní, protože Alcina o tom mluvila tak, že jsem si myslela, že to bude fakt velké. Když jsem stála před dveřmi jejího pokoje opatrně jsem zaklepala a čekala. Dveře se otevřely a Alciny ruka mě pobízela ať jdu dovnitř. Příkaz jsem splnila a to co jsem spatřila v pokoji mi vzalo dech...

708 slov
Trochu nudnější kapitola ale jsem ráda, že jsem ji zvládla vůbec nějak napsat. Příště se ale máte určitě na co těšit.🫶🏻