Little One

11. Klavír

Myslela jsem, že jsem se probudila v neznámé posteli ale když jsem si pořádně prohlédla své okolí, zjistila jsem, že jsem v pokoji mé paní. Ona ale v posteli ani v místnosti vůbec nebyla. Kolik je hodin? Ptala jsem se sama sebe. Podívala jsem se na noční stolek, kde ležely jedny hodiny, abych zjistila, že je teprv něco po půlnoci. Posadila jsem se a všimla si, že jsem ve své noční košili, což znamenalo, že mě Lady převlékla. Vzpomněla jsem si na události při naší cestě a začala se trochu bát, kde může být. Možná teď řeší ten útok. Rozhodla jsem se vstala z velké postele a najít ji.

První jsem vyrazila do její pracovny, protože vím kolik času tam trávila a nedivila bych se, kdyby tam byla i teď. Když jsem ale zaklepala na dveře a zkusila je otevřít, bylo zamčeno, takže musela být jinde. Vlastně jsem ani nevěděla kam jít, takže jsem nejdřív prohlédla druhé patro. Šla jsem do vinárny, kde jsem ji taky nenašla. Pak byl na řadě její ateliér, prý tam taky trávila dost času ale teď tam bylo zamčeno. V knihovně sice bylo odemčeno ale v žádném křesle neseděla a nečetla si. Když jsem se ale blížila k opernímu sálu slyšela jsem, jak někdo hraje na klavír. Stála jsem u dveří a poslouchala. Znělo to úplně nádherně. Otevřela jsem dveře a vešla na balkon sálu, podívala jsem se dolu a naskytl se mi nádherný pohled. Lady Dimitrescu seděla za velkým pozlaceným klavírem a hrála uklidňující melodii. Vydala jsem se ke schodům, abych se dostala dolu přímo za mou paní. Byla do své hry tak zabraná, že si ani nevšimla mé přítomnosti. Vypadala tak klidně, šlo vidět, že je ve svém vlastním světě. Chvíli jsem jen stála a poslouchala, jak dál nerušeně hraje, dokud jsem se nepohla směrem k ní. Lady rychle otočila hlavu, když si uvědomila, že není sama. ,,Omlouvám se nechtěla jsem přerušit vaši hru. Znělo to moc krásně." Poznamenala jsem stydlivě. Usmála se na mne a pak si prohlédla můj vzhled. ,,Pojď sem." Řekla a natáhla ke mně ruce. Přistoupila jsem blíž a čekala na její další pokyny. Místo toho svýma rukama chytila mé boky, aby mě mohla zvednout a posadit si mě na klín. Během toho gesta se mi vyhrnula noční košile, kterou jsem teď měla tak, že šly skoro vidět mé kalhotky. Chtěla jsem si ji shrnout zase dolu ale zastavila mě velká ruka omotaná okolo mého zápěstí. Podívala jsem se jí do očí a jediné co jsem v nich viděla byla obrovská něha. ,,Chceš, abych ti zahrála?" Zeptala se. Rychle jsem přikývla, protože jsem to chtěla slyšet znovu. Lady si mě posunula tak, abych se opřela o její hrudník a ona mohla v klidu hrát. Jednu svou ruku jsem položila nad její prsa a druhou opřela o její měkké místy svalnaté bříško. Jakmile zaznělo pár tónu, tak jsem se hned uvolnila a ještě víc se k ní přitulila. Lady se sklonila a vložila mi pusu do vlasů a dál hrála. Chvíli jsem pozorovala, jak se její velké prsty ladně pohybují po klávesách, než jsem se otočila zpět do jejího těla. Její stehna byla tak měkka ale mohla jsem na nich jako na rukou a břichu cítit určité svaly.

Nevím, jak dlouho jsme tam spolu takhle byly ale bylo to úžasné. Netuším, co to bylo za skladbu ale líbila se mi, nebyla rychlá ale pomalá a klidná. Čím déle jsme takhle zůstaly tím těžší bylo nechat oči otevřené a má paní očividně poznala, že usínám, protože přestala hrát. Její velké paže se ovinuly okolo mého malého těla a zas mě zvedly. ,,Nespím, můžu chodit sama. Položte mě."Řekla jsem polohlasně. ,,To slyším maličká. Přestaň své paní odmlouvat a nech ji ať se o tebe postará." Zašeptala mi těsně u ucha. Cítila jsem, jak se mé tělo houpe v její náruči při každém kroku, který udělá. Je to taky poslední věc, kterou si pamatuji, protože mě brzo ukolébala ke spánku.

•Pohled Lady Dimitrescu•
Bylo tak příjemné nést ji ve své náruči. Byla tak malinká a bezbranná. Když jsem ji položila do své postele a lehla si vedle ní, hlavou mi létalo strašně moc myšlenek, které mě nenechaly spát. Ten útok lykanů nebyl náhoda, to jsem věděla na sto procent, hlavně ta vrána. Sama sobě jsem to nechtěla nejdřív přiznat ale pak mi došlo, že je velká pravděpodobnost, že v tom má prsty Matka Miranda. Moje jediná otázka byla, proč by to dělala. Udělala jsem snad něco špatně a snaží se mě tím potrestat nebo je to kvůli Rachel? Přemýšlela jsem, že jí zítra zavolám a zkusím jí říct o tom útoku a počkám, co mi na to řekne...

777 slov
Trochu kratší kapitola ale i tak se mi dost líbí. Ve čtvrtek další.🫶🏻