Little One

13. Cesta

Otevřela jsem oči a první věc, kterou jsem spatřila byla silueta nějaké postavy. Všechno jsem měla rozmazané. Párkrát jsem zamrkala a konečně mohla rozeznat, kdo u mne je a kde jsem. Rozhlédla jsem se po místnosti a poznala, že ležím v posteli mé paní. Silueta, kterou jsem viděla byla ona. Samotná lady Dimitrescu. Na hlavě chyběl její klobouk, na šatech jsem mohla vidět pár kapek zaschlé krve ale nejhorší bylo vidět její tvář. Oči měla červené od pláče, tvář vlhkou od slz, vypadala jako kdyby probrečela celé hodiny. ,,Lady?" Zachraptěla jsem. Okamžitě ucukla hlavou směrem ke mně. ,,Rachel. Probudila ses. Tak moc jsem se bála. Hrozně mě to mrzí. Omlouvám se je to moje vina. Pochopím-" Musela jsem ji přerušit. ,,Uklidněte se prosím." Mluvit bylo stále těžké ale rozhodně ne tak jako předtím. ,,Promiň..." Očividně hledala správná slova ale moc jí to nešlo. ,,Jak dlouho jsem spala?" Zeptala jsem se, abych jí usnadnila práci. ,,Skoro den. Musela jsem do tebe dostat nějakou krev, aby byla vůbec šance, že přežiješ." Byla zničená slyšela jsem to z jejího hlasu. ,,Spala jsem tak dlouho?!" Lady otevřela pusu, že mi chce něco říct ale dveřmi se přiřítil roj much, ze kterého se zformovaly tři postavy. ,,Je vzhůru." Vyjekla Daniela. ,,Ano lištičko ale klid ano?" Nejmladší na slova své matky přikývla. Můj pohled padl na Belu, která držela v ruce tác s čajem. ,,Tady máš čaj matko." Řekla a podala jí ho. ,,Přines ještě jeden šálek pro Rachel prosím." Bela znovu zmizela a já mohla vidět i Cassandru. Čekala jsem, že v jejím pohledu uvidím nenávist nebo nechuť, nic takového jsem ale nenašla. Vypadala, že se jí ulevilo, když mě viděla vzhůru. To bylo nečekané ale přivedlo mě to na myšlenku, že by se náš vztah mohl posunout. Bela se přiřítila zpět do pokoje i s hrnečkem pro mne. Chtěla jsem se zvednout, abych si ho od ní vzala ale lady mě hned přerušila. ,,Pomůžu ti." Řekla, pomohla mi si sednout a byla jsem za to ráda, protože to bylo dost těžké. Pak mi podala šálek, který Bela naplnila čajem. ,,Nechte nás teď o samotě prosím." Řekla jejich matka a všechny beze slova zmizely.

S lady jsme v tichosti popíjely čaj, dokud ho nepřerušila. ,,Musím jet k Donně pro další léčivé masti." Řekla, než znovu usrkla z šálku. ,,Budu brát i své dcery a chci, abys jela taky. Nechci tě tady nechávat samotnou." Vysvětlila. ,,Nebyla bych tu sama, jsou zde služebné." Odvětila jsem. Lady se stále ztrácela hluboko v myšlenkách, pak ji z oka vytekla jedna osamocená slza. ,,Mohla jsem tě ztratit a byla by to jen moje chyba. Kdybych se nezastavila už si tady teď nemusela-" Musela jsem ji přerušit, protože mi trhalo srdce ji takhle vidět. ,,Ale nic z toho se nestalo. Jsem tady a živá." Pohladila jsem ji po ruce, kterou měla položenou kousek ode mne. ,,Ale-" Znovu jsem ji to nenechala doříct. ,,Žádné ale. Přestala jste a pak mě ještě zachránila. Hlavně si to nedávejte za vinu, souhlasila jsem s tím." Bylo zvláštní vidět někoho jako je ona v takovém stavu. Najednou vypadala tak malá, tak zranitelná. ,,Omlouvám se." Zašeptala nakonec. Po tvářích jí stékaly další slzy, které rychle setřela než stihly spadnout a ještě víc jí zničit líčení. ,,Chci tě mít u sebe a představa, že na tebe nemůžu sama dohlížet mě děsí." Napila jsem se čaje, než jsem jí odpověděla. ,,Dobře pojedu. Co si mám vzít na sebe? V kolik jedeme?" Lady zvedla ruku, aby zastavila proud mých otázek. ,,Oblečení ti připravím a vyjedeme hned, jak budeš hotová a kočáry taky." Přikývla jsem. Lady vstala a odešla z místnosti očividně šla pro mé oblečení. Dlouho mě ale samotnou nenechala, během chvíle byla zpět i s rudými šaty. Byly opravdu krásné, nic přehnaně elegantního ale ideální na cestování. ,,Dopij si čaj a pak se oblékni, kdybys cokoliv potřebovala zavolej mě. Budu za dveřmi." Řekla a odešla z místnosti.

Pomalu a opatrně jsem se zvedla z postele, cestou vzala šaty, abych se mohla připravit v koupelně. Když jsem se podívala do zrcadla a rozhodně jsem nevypadala nejlíp. Byla jsem celá bledá od ztráty krve a pod očima jsem měla tmavé kruhy. Dál jsem se nad tím nezastavovala, radši si oblékla šaty a upravila vlasy. Vylezla jsem ven a pomalu se belhala ke dveřím, za kterými se nacházela má paní. Otevřela jsem je a uviděla ji. Měla opravený make-up a svůj klobouk na hlavě. ,,Jsi připravená?" Kývla jsem hlavou na souhlas.

Vedla mě po schodech a neustále kontrolovala jestli jsem v pořádku. ,,Kdyby ses necítila dobře řekni mi to." Oznámila na konci schodiště. ,,Nebojte se řeknu." Uklidnila jsem ji. ,,Počkej tady. Dojdu ti pro kožich." Řekla a zmizela. Nakonec se vrátila i s obrovským huňatým kožichem pro ni a druhým menším pro mne. ,,Vezmi si ho sebou, kdyby se ochladilo. Už teď tam začíná být chladno." Docela mě zarazilo, že v takovém počasí bere ven své dcery a proto jsem se na ni tázavě podívala. ,,Neboj zabalila jsem je do teplého oblečení a v kočáru mají nějaké teplé přikrývky." Tentokrát uklidnila ona mne. Obě jsme na sebe hodily kožichy a musím přiznat, že byl opravdu hřejivý.Venku čekaly dva kočáry, jeden menší pro děvčata a druhý pro mne a mou paní. Obě jsme se dostaly dovnitř a mohly jsme vyjet.

Cesta byla klidná. Celou dobu jsem přemýšlela, jak to u Lady Beneviento asi vypadá a jak daleko bydlí. ,,Na co myslíš maličká?" Ozvalo se vedle mne. ,,Jen o tom jak to tam bude vypadat." Odpověděla jsem na její otázku. ,,Myslím, že to brzo zjistíš." Řekla. Slyšela jsem hučení vody proto jsem se podívala ven malým oknem a uviděla velký vodopád. Pak jsem si všimla krásného domu. Nebylo to rozhodně tak obrovské a majestátní jako hrad mé paní ale byl krásný a tajemný. Kočár se zastavil před bránou a já i lady jsme se vydaly ven. Hned za námi se objevily i dívky. Vypadaly opravdu nadšeně, že uvidí svou tetu. ,,Pojďte děvčata Donna už určitě čeká." Řekla lady a všechny nás tlačila ke dveřím...

1003 slov
Snad se líbí. Další vyjde ve čtvrtek.🫶🏻