Little One

12. Krev

Probudily mě sluneční paprsky prosvítající skrz závěsy. Otevřela jsem oči a když jsem se chtěla pohnout, že vstanu, nešlo to, protože okolo pasu jsem měla velkou paži, která mě držela na místě. Byla jsem zabalená do její náruče a bylo to něco úžasného. I když byla na dotek chladná nebylo to nepříjemné. Její přední část byla nalepená na moje záda a já mohla cítit každý její nádech a výdech. Moje nutkání, že chci vstát najednou zmizelo, chtěla jsem se jen víc přitlačit do její náruče a přikrývek, které nás chránily před zimou. ,,Dobré ráno maličká." Slyšela jsem za sebou chraplavý hlas své paní. ,,Dobré ráno i vám." Opatrně jsem se otočila v její náruči, abych jí mohla čelit. Na tváři bez make-upu měla ospalý úsměv. Její ruka se z mého pasu nehla ani při mém pohybu, začala mě ještě hladit. ,,Spala si dobře?" Optala se mě. ,,Výborně, co vy?" Zeptala jsem se. ,,Překvapivě dobře. I když bych tady s tebou byla ráda celý den, čeká mě nějaká práce." Řekla smutně. Naposled mě pohladila a ještě než vstala tak mi dala pusu na čelo. Celá jsem zrudla a lady se mi jen zasmála. ,,Šaty si připravím sama. Jen ustel postel a dneska bych tě potřebovat neměla tak přijď až v devět." Přikývla jsem a ona se na mne naposledy usmála, pak odešla do koupelny.

Přišla jsem dolu na pozdní snídani, kde už sedělo jen pár posledních služebných. ,,Rachel už jsem se bála, že nepřijdeš." Slyšela jsem za sebou Susan. ,,Promiň zdržela jsem se u lady." Čekala jsem, že se bude ptát ale asi měla hodně práce, takže odešla pryč. Hodila jsem do sebe snídani a sebrala svůj seznam prací.

Zrovna jsem byla ve vinárně a utírala prach, když jsem uslyšela bzučení. Otočila jsem se a uviděla, jak se z roje formuje jedna z dcer Dimitrescu. Myslela jsem, že to bude Daniela ale byla to Bela. ,,Potřebuješ něco?" Optala jsem se. ,,Ne jen se chci zeptat, co přesně se stalo, když jste jely do vesnice. Matka to nikomu z nás nechce říct." Nebyla jsem si jistá jestli jsem já ta, která by takové věci měla říkat. ,,Nevím jestli můžu, tvoje matka má asi důvod proč vám to neříct." Bela na mne udělala psí oči a tomu už jsem nemohla vzdorovat. ,,Dobře dobře, hlavně se už na mne tak nedívej." Usmála se a posadila se do jednoho křesla.

Nějakou dobu jsme tam byly ale nějak mi to nevadilo, protože mezi tím co jsem ji vyprávěla události stihla jsem uklidit celou místnost. Bela mě ani jednou nepřerušila, jen klidně seděla a naslouchala tomu co říkám. Byla to příjemná změna od Dani, která se neustále vrtěla a na něco se ptala. ,,Proto byla matka tak vystresovaná a vypadala, tak jak vypadala, když jsem ji ten večer potkala." Zamumlala Bela, poté co jsem skončila. ,,Děkuju, že si mi to řekla, už tě nebudu rušit." Nestihla jsem ji ani odpovědět, protože se vypařila, jak bylo zvykem.

Pomalu jsem dokončovala práci, když přišla jiná služebná. Netuším, jak se jmenuje nikdy předtím jsem ji neviděla. ,,Jsi Rachel?" Zeptala se a já přikývla. ,,Žádá si tě lady Dimitrescu." To mě překvapilo. Ráno říkala, že mě potřebovat nebude a teď pro mne poslala služebnou? Samozřejmě jsem na nic nečekala a vydala se do její pracovny, kde na mne čekala.

Cestou tam jsem furt přemýšlela, co může tak náhle potřebovat. Doufala jsem, že se nestalo nic vážného. Míjela jsem několik služebných a jednou z nich byla dokonce Susan ale očividně měla stejně na spěch jako já, takže jsem si řekly jen rychlé ahoj a šly dál.

,,Pojď dál Rachel." Ozvalo se za dveřmi. Vstoupila jsem, zavřela za sebou a podívala se na lady. Nebyla jsem si jistá jestli vypadá spíš naštvaně nebo vystresovaně. ,,Posaď se." Čekala bych, že ukáže na židli ale místo toho si poplácala klín. ,,J-jako na váš klín?" Zeptala jsem se nevěřícně. ,,Samozřejmě." Nejistě jsem k ní přistoupila, chtěla jsem se chytit opěrky židle, abych se dostala nahoru ale lady byla rychlejší. Chytila mě za pas a zvedla, obě nohy jsem měla na jedné straně jejich stehen a ruce ve svém klíně. ,,Uklidni se maličká. Něco od tebe potřebuji." Řekla. ,,Co přesně by ti měli být?" Optala jsem se. ,,Tvoje krev." Teď už se vysvětlilo, proč jsem se měla posadit na její stehna. Začala jsem si vyhrnovat jeden rukáv, abych jí mohla nabídnout své zápěstí ale velká ruka mě zastavila. ,,Když mi to dovolíš, ráda bych se napila z tvého krku. Nutit tě ale nebudu." Chvíli jsem jen mlčky seděla a přemýšlela, stejně jsem se nakonec rozhodla, že jí dám svůj souhlas. ,,Můžete má paní." Pohla jsem svou hlavou na jednu stranu a poskytla jí prostor. ,,Hodná holka." Zašeptala, když mi začala hladit krk. Trochu jsem se při tom doteku otřásla ale ona mě rychle uklidnila. ,,Sundej si trochu uniformu." Nařídila mi. Rozepla jsem si pár horních knoflíků, abych mohla odhalit i své rameno. Najednou obrovská bolest. Její tesáky se zaryly do ohybu mezi mým krkem a ramenem. Cítila jsem, jak začala sát krev, která vytékala ven a určitě mi něco zašpinilo oblečení.

Po nějaké chvíli jsem se začala cítit dost malátně ale ona furt nepřestávala. ,,L-lady prosím p-přestaňte." Bylo pro mě strašně náročné mluvit. Nejdřív to vypadalo, že nepřestane a na místě mě vysaje ale pak se odtáhla. Obě jsme lapaly po dechu a já se ještě k tomu snažila zůstat při vědomí. ,,Maličká...Omlouvám se, přestala jsem se ovládat. Hej podívej se na mne." Přišlo mi, že její hlas zní strašně daleko přitom byla hned u mne. Neměla jsem sílu už udržet oči otevřené. ,,Ne Rachel, neusínej." Zdálo se, že je čím dál tím dál a já s tím nemohla nic dělat. ,,Prosím, mluv semnou." Cítila jsem ještě pár rukou jak semnou třesou,  než vše zčernalo...

965 slov
Snad se líbí, votes potěší a další bude v pondělí.🫶🏻