who are you?! (budoucí přepis)

• part eight || special chapter 2/2

"Je tady." Šeptla potichu. Podíval jsem se na ní. "Co tím myslíš?"

"Víš, já pociťuji přítomnost jiných bytostí, v tomhle případě duchy. Vím, že tu je." Nerozhlédla se zběsile kolem sebe, naopak, zůstala klidná.

"Vždyť je úplně padlá na hlavu a moc paranoidní. Někdy se tak chovala a určitě se tak chová i teď." Podíval jsem se na Natálii. Mě se Theodora zdála být normální, v čem byla, podle Natálie, jiná? Nechápal jsem v tuhle chvíli Natálii.

"Tak mi řekni něco dalšího." Usmál jsem se.

"Ale víš o tom, že to nebude nic zrovna hezkého?" Přikývnul jsem. "Víš, ona do deváté třídy nikdy nedokázala se rozhodnout, co vlastně chce od budoucnosti. Byla jako přelétavá. V jednu chvíli se mnou se bavila v druhou chvíli by mě byla schopna zabít, jen když jsem k ni promluvila. Takže jsem se já sama nedokázala zorientovat v tom jak se chová, jedná nebo přemýšlí. Ke konci devítky jsem byla čím dál tím ráda, že se blíží konec a neuvidím určité lidi a chvílemi i mezi nimi byla Natálie. Nevím proč se to takhle ve mně změnilo, ale když všichni mě brali jako někoho, kdo nemá šanci se udržet na škole, kterou si vybrala, která ví co chce od života nebo jsem pro ně v něčem byla hrozbou? Nikdy jsem se nad tím nezamýšlela, protože jsem nechtěla být jako oni. Cpát se furt do předu, být středem pozornosti. V každé situaci jsem měla pocit, že stojím za sklem nebo zdí a nikdo mě neslyší. No one can't hear me. Byla jsem jim až moc na obtíž a všem šlo jen o to, aby byl on středem ať vědomě nebo nevědomě.

Jistým způsobem dělalo dobře pár lidem, plus s Natálií, že jsou středem pozornosti ostatních. Byli až moc zaslepeni sebou a svým egem než aby viděli a četli mezi řádky. Já jsem byla ta, která dokázala odhadnout většinu věcí z chovaní lidí, že je na mě někdo naštvaný, nechce se mnou bavit. I když jsem byla outsider třídy tak to mělo své výhody, v něčem.

Spolužačka Caroline říkala, že člověl, který dost často mění svá rozhodnutí, tak on si není sám sebou jistý a svou budoucností. Řekla jsem si, že to je blbost, ale ne, nebyla. Caroline měla pravdu." Usmála se.

"Počkej. Chceš mi tvrdit, že Natalie často měnila svá rozhodnutí, protože nedokázala se rozhodnout, co čeká od budoucnosti?" - "Ano, to tím chci říct. Ale nijak tím ji nesoudím nebo ji to měla za zlé, ale bohužel kdo to mohl vědět. To snad víš, že trpěla úzskostmi?" Zavrtěl jsem hlavou. "Ne moc často, ale jediná jsem jí dokázal pomoc v tom, že má objetí nikdy nebyla ironická. Nikdy jsem neměla potřebu, aby má objetí byla plná ironie, protože objetí pro mě vyjadřovalo to, že toho člověka mám ráda, ale většina lidí si to v mé tříde ani neuvědomovalo.

Chvílemi se holky chovaly jak největší dilinky světa a furt se museli fotit. Když se blížil konec roku, tak jsem měla dělat pro třídu rozlučkové video a dost jsem přemýšlela nad tím jestli ho mám vůbec dokončit, protože mi za to mohli i nepoděkovat a vysrat se na mě." Z celého vyprávění mi bylo jasné, že její třída ji brala jako černou ovci. Ale proč Natálie byla tak přelétavá?

"Dostala jsi někdy odpověď na otázku, proč Natálie tak často mění lidi?"

"Ani jsem se neptala, akorát by mě nesnášela ještě víc. Ale mně to nijak nevadilo."

"Takže lhostejnost z její strany ti nikdy nevadila?"

"A měla by snad? Když jsem ji byla lhostejná chvílemi tak ona mi taky. Nechtěla jsem to nijak moc řešit."

"Takže jsi se víc posledních měsíců v devítce spoléhala na sebe?"

"Ano, přesně tak. Jedině já jsem sama sebe nezradila. Asi proto jsem si sama nejvíce věřila. Ještě něco potřebuješ?"

"Um, asi ne."

[A:N] Máte tu další díl, kratší, ale navazuje na tu předchozí části, která byla • part eight || special chapter 1/2, takže kdo si ji nepamatuje co se stalo šupky dupky přečíst ^^. A nějak se povídka blíží do finále ;)