who are you?! (budoucí přepis)

• part two

•Ashton•
Kluci na mě zírali. Nechápali, že mluvím s nějakou holkou, kterou jsem prý viděl. Nepamatuju si ji. Nikoho mi nepřipomíná známého nebo tak.
"Nevím, kdo jsi," řekl jsem. Dívka jen sklopila hlavu a rukama si vytáhla rukávy. Uviděl jsem modřiny na zápěstí, které jsem někde viděl. "Proč vím, že je znám?"
"Znáš je. Tenkrát u toho auta. Byla jsem tam, ty modřiny jsi viděl a přemýšlel nad nimi," napovídala mi. Najednou mi to blesklo hlavou.
"Došlo ti to, co?" Podíval se na mě. Sednul jsem si na židli a hlavu jsem si položil do dlaní. Kluci ke mně nahrnuli jako hejno vos na med.
"Jsi v pohodě?" Ptali se mě. Jen jsem přikývl. Proč jsem ji viděl jen já? Proč se to dělo jen mně?
"Máš spoustu otázek, co?" Usmála se. Přikývl jsem.
"Jak to, že tě vnímám jen já?" Zeptal jsem se ji. Přistoupila ke mně blíž a stála hned vedle Caluma. "A oni tě nevidí?"
"Taky jsem se ptala. Něco tě se mnou prostě spojilo. A tím, že jsem s tebou… ehm s vámi trávila hodně času, se jen dalo čekat, kdy se to u tebe projeví. Někdo na druhé straně říká, že jestli budu s vámi den, co den mohla bych se vrátit a mohli by mě vidět i ostatní." Její zrzavé vlasy svítily. "Mimochodem jsem na Natali. Ráda bych ti podala ruku, ale sám víš, jak by to dopadlo," usmála se na mě. Byla tak šťastná, že s ní někdo mluví.
"Ashtone, jako ze začátku to bylo super, ale teď  s tím přestaň," začali mě uklidňovat.
"Já vím, že mi nevěříte, ale když vám nějak dokážu, že tu nejsme sami, tak mi stejně nebudete věřit." Zvednul jsem se ze židle, rozhodil rukama a šel k oknu, pod ním stálo snad tisíc fanynek.
"Ale můžeme jim to ukázat. Ať tomu nevěří, ale jestli jim to chceš ukázat." Znělo za mnou. Otočil jsem se a uviděl Natali.
"Ale jak?"
"Jednoduše. Ať si sednou kamkoliv a já to pak zařídím. A kdyby nevěřili tak se ráda budu bavit dál," řekla lišácky. Jen jsem kývl. Otočil jsem se na kluky.
"Tak si sedněte kamkoliv." Kluci na mě zprvu koukali jak na nějakého vola, ale to mi nevadilo. Sednul jsem si taky a koukal na Natali, která byla jako anděl a chodila a hledala něco, čím by mohla začít. Prohlížela si knížku, kterou po chvíli otevřela. Začala v ní listovat.
"Co to do prdele je? Hej Ashtone, přestaň s tím," začal najednou řvát Calum.
"A s čím? Já nic nedělám," řekl jsem. Díval jsem se opět na Natalii, která dál vybírala, co by mohla udělat. Opět se ji do ruky dostala fixa a uviděla pár papírů. Kdybych ji teď neviděl, tak bych jen viděl fixu, která píše něco na napír a zmuchlané to hází na nás. A našla si další zábavu. Hraní na odloženou Lukovu kytaru, potom Calumův kufr s oblečením a v neposlední řadě Michaelovy karty pokémonů, které lítaly vzduchem jako nic.
"Dobře. Tohle není normální. Jednou je toho moc. Tak co se děje?" Podíval se na mě Mikey. Znovu začala psát na papír. Opravdu si myslíte, že tu jste sami? Nene, jsem tu i já. Ta, která Vám před měsícem trochu překazila zábavu. xx Usmál jsem se.
"Nechám toho, ale kdykoliv budeš chtít pomoc. Řekni anebo stačí zavolat. Jsem vždy blíž, než ty si myslíš," usmála se Natali. Kluci jen s údivem koukali na papír. Poznali, že tohle úhledné a dívčí písmo nemohl psát nikdo z nás. Vlídně jsem se na ni usmál a ona zmizela.

•Natali•
Ocitla jsem se na druhé straně. Straně, která byla plná všech, co umřeli. Bylo mi jich líto, protože oni nemohli nebo nevěděli jak se otočit a podívat se na své blízké. Po té co jsem zmizela z domu a dali mě za pohřešovanou a mé tělo právě skončilo pod tím osudným 5SOS autem mohli jednoznačně případ uzavřít, ale i tak jsem se ráda vracela domů. Viděla svoji tříletou sestru, kočku, psa a rodiče. Ve škole jsem nejprve klidně prostála hodiny, abych mohla být se spojení s lidma. Ale když jsem uslyšela své bývalé spolužáky, jak se baví o 5SOS bylo mi jasné, že to jsou oni. Potom jsem byla jen u nich. Jejich jména byla ze začátku úplně jedno, protože jsem stejně nejvíc byla u Ashtona, který mě nyní dokáže i vidět a mluvit.
"Natalie!" Ozval se na mnou hlas Kotvy, která dělila naší stranu od té druhé. Podívala jsem se na ni.
"Co se děje?" Zeptala jsem se ji.
"Ty přece víš, jak to dopadne, jestli budeš stále chodit k těm klukům a dělat jim různé naschváli. Můžeš tam být, ale nesmíš ji ublížit. Zatím se tak nestalo, ale varuju tě. Hlídej je," řekla a zmizela. V tomhle jsem ji měla i ráda. Dokázala s námi jednat po dobrém a polom po zlém.
****
Další díl. Kratší, ale snad potěší. Trochu váhám nad tím, že bych udělala i trailer, ale nevím. Možná se ještě rozhodnu a uvidím jak se to rozvine u dalších dílů :D
♥COM♥VOTE♥