who are you?! (budoucí přepis)

• part three

Ashton's POV
Dlouho jsem ji neviděl. Natali mi tu chyběla, hlavně teď. Ležel jsem v posteli, všichni spali, ale já jsem spát nemohl, protože jsem neviděl Natali už dva dny.
"Prosím, Natali." Řekl jsem potichu do prázdnoty pokoje. Otočil jsem hlavu a podíval se ven z okna, kde byla černo černá tma poté jsem se podíval na hodiny, kde bylo něco málo po půlnoci. Otočil jsem znovu směrem k oknu.
"Ahoj," usmála se na mě Natalie, která se objevila vedle mě. Cuknul jsem leknutím. "Promiň, nechtěla jsem tě vystrašit."
"Ne, neomlouvej se mi. Jen mě to zaskočilo," usmál jsem se na ní. Jak tak ležela vedle mě a povídali jsme si, občas jsme se i smáli, tak jsem trochu z ní cítil, jak jde z ní chlad. Nebylo to nic hrozného, ale cítil jsem to.
"Všimnul sis toho, co?" Podívala se na mě a potom do stropu. 
"Čeho jsem si měl všimnout?" dělal jsem, jako že o nic nevím.
"Toho, že jsem tak studená, chladná. Ztrácím svoji lidskost, ale pomoc mi si ji zachovat." Dotkla se mé ruky, ale nebolelo mě to.
"Jak to?" Podíval jsem se na ní nechápavě. "Jestli to před tím byl nějaký trik tak mi řekni, proč jsi to dělala. A jestli to nebyl trik, tak proč mě to už nebolí?" Měl jsem mnoho otázek. 
"Já nevím co se děje. Nevím všechno, jsem teprve měsíc po smrti." Naštvaně se otočila ke mně zády. Nevěděl jsem co udělat, protože byla pro mě nová osoba v mém životě. Ano, líbila se mi a klidně bych s ní i chodil, kdyby byla živá. "Ale slib mi jednu věc. Že kdykoliv budeš naštvaný tak si nepřej to, že bych měla odejít nebo tak, protože bychom se nemuseli už nikdy vidět," před tím, než to řekla, tak na mě otočila hlavu. Usmála se na mě. Jedním prstem jsem ji pohladil po tváři, ale ucukla. "Promiň, ale mám špatné vzpomínky," uviděl jsem jak se ji z očí nenápadně kutálí slz.
" To jsem nevěděla," znovu jsem koukal do stropu. Chytla mě za ruku.
"Nejhorší na smrti je, že jsi sám. Nemáš nikoho kdo by tě objal, chytnul za ruku a nebo dokonce políbil. A proto nám dávají možnost najít lidskost tím, že můžeme trávit čas tady na zemi a nebýt na druhé straně."
"Um, a jaké to je na druhé straně a jak vůbec vypadá?" Zeptal jsem se.
"Na Druhé straně je to mrtvé, bledé tváře kam se podíváš. Není tam bolest nebi nějaké jiné pocity. Nejsi tam sám sebou. A v podstatě bloudíš po světě živých a koukáš jak se má tvá rodina a tak," usmala se na mě. Najednou z ní nebylo cítit, že je studená, ale zároveň zas neměla lidskou teplotu. Bylo mi příjemné ji držet za ruku, protože se mi opravdu líbila.

Ráno jsem se probudil, ale Natali už vedle mě nespala. Jen jsem si povzdechl a vyhrabal jsem se z postele a šel na snídani. Kluci již byli v obýváku a koukali na mě jak na vraha.
"Dobré. Ráno," řekl jsem a udělal si broskvový čaj.
"Můžeš nám říct, co se dělo u tebe v pokoji večer?" Podíval se na skepticky Luke.
***
kratší díl, ale nějak prostě no. nevím jak bych to řekla, ale nevěděla jsem co psát :33 a chtěla jsem to mít za sebou co nejdříve.
♥VOTE♥COMENT♥