who are you?! (budoucí přepis)

• part six

Unavení po celém to dni Ashton a Natálie dorazili domů. Zbytek kluků měli své poznámky o tom, že by Ash měl jít k psychologovi, který mu pomůže. Ashton si stál za svým a stále namítal to, že je psychicky naprosto v pořadku, a že nikam nepůjde. Kluci to nechali být, ale řešili to i později.

"Že tě to baví s nimi se bavit, když se kvůli mně chtějí poslat k psychiatrovi."

"Oni jsou dobří kamarádi, ale prostě teď to přehánějí."

"A proto je bráníš i za to všechno, co ti říkají?"

"Ano, jsou to jediní přátelé, které teď mám."

"A co já? Já nejsem nic?"

"Samozřejmě, že něco jsi, ale jak můžu něco cítit k tobě jako k duchovi."

"Chceš říct, že když jsem mrtvá, tak nejsem pro tebe nic?"

"Takhle jsem to nechtěl říct, ale…“ Natálie ho přerušila.

"Ale vyznělo to tak."

"Chci ti pomoc. Získat zpět tvoji lidskost, ale jak? Co když se tím vrátíš jako člověk?"

"I to je možnost. Že když získám svojí lidskost, tak budu člověk."

"A proč tím pádem, když jsme dneska chodili od domu k domu. Vždyť, to ti nijak nepomůže."

"Já vím. Chci jenom zjistit, co si o mě kdo myslí."

"Teď, když jsi po smrti. A jako to ti pomůže v čem? To jsi mohla udělat před smrtí, teď je pozdě."

"To už vím, ale co jiného jsem měla dělat? Teodora mě ignorovala…“ Ash skočil Natálii do řeči.

"Ne, to tys jí začala ignorovat a pomlouvat. Ani si jí neznala."

"Takže teď jsi na její straně?!"

"Jo. Jo jsem, stejně tak Luke."

"Jenom že Luke jí lezl do prdele. Je strašná, furt po mě něco kopírovala, třeba si vzala sukni."

"A to si jako tu sukni nesměla vzít?"

"Mohla, ale kopírovala mě."

"Jasně." Řekl si Ashton pro sebe. "Vždyť, ty jsi jí začala nesnášet za úplnou kravinu. A naprosto souhlasím s ní, že ji neznáš."

"Znám jí!"

"Jo, čtyři měsíce! Za tu dobu jsi ji fakt poznala."

"Nebuď na mě zlý. Tohle tady nestrpím, nebudeš mi říkat co ano a co ne!"

"Natálie, uklidni se. Vždyť ty se chováš jak nějaký psychopat."

"Ale já nejsem! Nechceš mě tu, řekni to, že mě tu nechceš."

"Chci, ale jak se chováš? Jako hysterka."

"Jasně. Víš co, jdu od tebe. Nechci s tebou mluvit, na dobu neurčitou."

"Mě to je celkem jedno."

"Ashi, jak tohle můžeš říct? Jsme kamarádi a vždycky jsem si myslela, že budeš stát při mně."

"Stojím při tobě, ale když se chováš takhle, tak při tobě stát nebudu, promiň Natálie."

"Takže, je konec?"

"Mluvíš, jako bychom spolu chodili," zazubil se Ash.

"Máš pravdu. Nechci tak mluvit, ale jak mám ti dát najevo, co k tobě cítím?" Natálie přišla k Ashovi blíž a chytla ho za ruce.