Natali's POV
Ležela jsem na staré, vrzavé a tvrdé posteli, ke které jsem byla silně přivázána. Nemohla jsem se hnout a provazy mě silně řezaly do zápěstí a kotníků. Celá tato místnost nechutně páchla, až mě z toho slzeli oči. Ležela jsem takhle už několik dní, světlo jsem neviděla poměrně dlouho.
Do místnosti vešel kluk. Odhodil někam věci a šle směrem ke mně. Jeho ruka mě pohladila po čele, ale já jsem ucukla.
"Ale no tak. Přece jsme si řekli co a jak. Takže buď hodná a povolím ti ty provazy. Stejně jsi hubená a bezenergie tak bys nikam ani nestihla zdrhnout." Nevěděla jsem, jak se jmenuje nebo kdo to je, ale jeho ruka mi nebyla příjemná. "Takže teď ti je teď trochu povolím a užijeme si." Kdykoliv přišel tak jsem měla pocit, že jsem jen věc na jeho potřebu. Provazy na nohou a rukou najednou povolily a já jsem mohla s nimi hýbat. Teď byla jen jediná šance.
Ashton's POV
"Bylo to super. Děkujeme a dobrou noc!" Zařval na celou halu můj kamarád Luke. Další koncert za námi na naší tour. Zplavení jsme došli do šatny a těšili se, že konečně pojedeme domů. Všichni jsme poslouchali nějakou hudbu anebo si povídali o všem možném, aby nám cesta rychle utekla.
***
Kratší, ale je to prolog. Chci vás nějak nalákat :D
♥VOTE♥KOMENT♥
ČTEŠ
who are you?! (budoucí přepis)
FanficTo je ale pěkné. Stačí jen jedna chyba a vy jste jinde. A za to může několik kluků, kteří se snažili ji přes to pomoci. A tak, když se nudíte na druhé straně tak jediná možnost je jak dokázat, že tu pořád jste, že budete dělat naschváli. Australská...
