who are you?! (budoucí přepis)

• part five || special chapter

Bylo to tady. Chlapci se začaly potit dlaně nervozitou, ale i přes to, to musel udělat. Dveře od bytu, kde by měli bydlet, podle slov rudovlasé dívky, její matka a bratr.

"Ashi," prolomila Natálie ticho, "jestli to nechceš udělat, tak nemusíš." Usmála se na něj. Jako podporu ho chytla za ruku.

"Chci to udělat. Je to pro tebe a klidně bych dal ruku do ohně, jen abys byla šťastná." Prsty propletly její chycení ruky.

"Jsem tady. Neboj se. A budu tu pořád." Políbila ho jemně na tvář. "Věř tomu." Usmála se. Ashton si kousl do spodního rtu a odvážně zaťukal na dveře. Uslyšel šramot a hlasy.

"Dobrý den, kdo jste?" Dveře otevřela žena, vlasy blonďaté, ve středních letech.

"Dobrý den. Já jsem kamarád vaší dcery - Natálie. A zrovna jsem přijel a dozvěděl, to co se stalo."

"Pojď dál. Trochu si můžeme o tom popovídat," usmála se žena a rukou ukázala, aby chlapec mohl jít dál. Duch jeho kamarádky ho následoval. V předsíni si chlapec sundal boty a poté šel do jídelny, kde si sednul. Žena si sedla na proti Ashtona a před něj postavila sklenici s vodou.

"Odkud jsi znal Natálii?" Zeptala se.

"Ze školy. Chodila se mnou do třídy na biologii." Ash se koukal na své ruce. Samotnou nervozitou se mu začaly potit.

"Vážně? Biologie. Ty víš co to je?" Koukala na něj. Ashton na ní nenápadně hodil vražedný pohled. "Tak promiň, no."

"Tak to pak ano. Biologie byl její nejoblíbenější předmět na škole. Chtěla být soudní patoložka," řekla. "A chtěla pracovat v zahraničí." Dodala. Ashton se trochu podíval po pokoji. Zaujali ho dveře, které byly modré a měli nápis police public call box.

"Proč jsou ty dveře modré a vypadají jako policejní budka ze sedmdesátých let v Londýně?" Otázal se chlapec.

"No. To byl menší Vánoční dárek pro jejího bratra. Je to Tardis ze seriálu Pán Času. Jak Matt, můj syn, tak i Natálie to rádi sledovaly. Matt z toho byl tenkrát nadšený, když to viděl."

"Tak to bylo od ní hezké." Řekl Ash.

"Že jo. Vždycky se mi to líbilo, jen to bylo těžké udržet v tajnosti před bratrem." Řekla Natalie.

"To věřím," Ash se usmál směrem k dívce.

"Co jste říkal?" Zeptala se žena.

"Co teď řekneš?" Zeptala se dívka.

"Pravdu." Tiše řekl k dívce. "Bude tak ráda a navíc se může s tebou rozloučit." Znovu řekl.

"Co prosím?" Znovu se zeptala žena.

"Asi mi nebudete věřit, ale vaše dcera Natálie je tady. Od té nehody jsem pocítil její přítomnost. A okolo jednoho měsíce ji vidím a jsem schopen s ní komunikovat." Řekl jsem nejistě svoji odpověď. Nevěděl jsem, jak zareaguje.

"A-a je tady? S námi." Zeptala se.

"Ne, neříkej jí to. Prosím, Ashne, moc tě prosím," dívka doslova prosila chlapce na kolenou, a však marně.

"Ano, je tu s námi. Nemusíte se bát mluvit, slyší vás."

"Nesnáším tě." Natálie teatrálně rozhodila rukama a opřela se o kuchyňskou linku.

"Dělám to pro tvoje, chci říct, vaše dobro, Nati." Chlapec pouze přešel ke kuchyňské lince, místě kde stála rudovláska. Byla na něj otočená zády, chlapec položil svojí ruku na dívčina záda. "Chci, abys byla šťastná a věděla, že i další na tebe vzpomínají v dobrém. A že nejsem jediný, kdo tě má rád na tolik, aby se obětoval," šeptal ji. Natálie se otočila se skloněnou hlavou na Ashtona. Ash ji odhrnul vlasy z obličeje a strčil jí je za ucho, dívka se na něj podívala. Oči měla lehce vlhké a rudé, zřejmě se jí podařilo utrousit pár slz. Slzy tedy spíše oči si otřela do rukávů.

Žena koukala na celý výjev trochu šokovaně, ale stále věřila tomu, že chlapec nelže a její dcera tu skutečně je. "Natálko, jestli tu jsi tak věř tomu, že na tebe nikdo nezapomněl. Stále na tebe myslím." Odhodlala se žena něco říct.

"Taky tě mám ráda a věřím tomu." Řekla Natálie směrem k Ashtonovi.

"Říká, že je ráda a věří tomu." Usmál se Ashton. Dívka ho chytla za ruku a propletla jí prsty.

"Zeptej se, jak se má bratr a jak to zvládá."

"Ptá se, jak se má její bratr a jak to zvládá."

"Má se dobře. Nechtěla jsem mu říkat, co se přesně stalo, a tak jsme si s tátou vymysleli, že jsi šla studovat do ciziny a nikdo neví, jestli se vrátíš. Jeho reakce byla, že ti to hodně přeje, a že si to zasloužíš, protože jsi pilná a máš nějakou budoucnost."

"To je od něj hezké, že mi tohle přeje." Dívka se lehce pousmála.

"Říká, že je to od něj hezké."

"A také říkal, že nikdy nedopustí, aby někdo zničil tvoji malbu. Prý mu to připomíná tebe." Řekla. Následně se začal ozývat zvuk, jak někdo odemyká dveře.

"Ahoj mami, jsem doma." Přišel chlapec, který měl okolo jedenácti let.

"Ahoj, zlato, tohle je kamarád tvé sestry." Představila Ashtona žena.

"Dobrý den." Řekl bratr.

"Řekni mu, že ho mám ráda." Okamžitě řekla Natálie pro příchodu svého bratra. Ashton nenápadně přikývl.

"Sestra tě má ráda, víš to?" Zeptal se. Chlapec přikývl.

"Vím to, protože mi to říkala každý den, a i když tu není tak vím, že mě má ráda. A nijak mi to nemusí říkat, protože to prostě vím." Usmál se. Otevřel dveře k sobě do pokoje, kam si zalezl. Natalie se usmála, že její bratr myslí tak pozitivně.

"Nepůjdeme? Ještě mně napadly další místa, kam bychom mohli jít." Napadlo Natálii. Ashton pouze přikývl.

"Nebude vadit, když už půjdeme?"

"Ne, ne. Aspoň vím, že Natálie je v pořádku a nic se jí nestalo. Snad nebude vadit, že vás nedoprovodím ke dveřím," usmála se žena. Ashton se pouze usmál, vzala si své boty a odešel po boku Natálie.

Ahoj! Máte tu další díl, speciální díl WAY. Rozhodla jsem se, že speciální díly budou úplně mimo aktuálního dění, ale budou na sebe navazovat. Takže další speciální díl bude navazovat na tento a to co se stane mezitím bude něco jiného :D snad chápete jak to myslím, protože ve vysvětlování jsem zrovna dobrá :'D Jinak nový cover, snad se líbí. A také to jiný styl psaní, tedy přesněji er-forma/pohled třetí osoby. Co si o tom myslíte? :D

♥VOTE♥KOMENT♥