Kosí píseň

Ofuky

 Ben zíral na rádio ve své ruce a znovu nemohl uvěřit svým uším. Bylo to stejné, jako když se mu to podařilo poprvé v jeho zatuchlém sklepě osvíceném jen dvěma dohořívajícími svíčkami.

Teď už mi neutečeš. 

A on neutekl. Nabíral na zřetelnosti a hlasitosti, až měl pocit, jako kdyby jeho majitel stál hned vedle něj, jako kdyby mohl cítit jeho teplý dech na zátylku.
„Zásilka dorazila. Tři krabice..." potom se hlas znovu proměnil v nesrozumitelné brblání.

„Podle tvého výrazu soudím, že je tohle to, co jsi hledal," Gwen vstala z pařezu a založila si ruce na hrudi. V jedné ještě pořád držela mapu. Ben jí ji spěšně vytrhl. „Já osobně ale z toho moc moudrá nejsem. Tři krabice čeho?" 

„Gaudia, přece," odsekl Ben.

„Fajn, ještě jednou. Čeho?"

„Tý drogy."

„A to jsi vykoumal jako jak?"

„Ticho," okřikl ji Ben a Gwen nadzvedla jedno obočí. „Teď musíme tu stanici lokalizovat."

„Jo, jasně."

Mapu si dal do podpaží a potom z brašny vytáhl kompas. Ben ho našel na šrotišti (jako většinu svého majetku). Sklo měl nakřáplé, jinak ale fungoval.

Teď ho čekala část, které se bál asi nejvíc – musel přijít na to, z které světové strany ten signál přichází. Správně by mělo by měl být zvuk nejzřetelnější, když bude přijímač právě na tu stranu směřovat. To samozřejmě ale nebylo zas tak snadné poznat, Ben měl navíc strach, že hlas na druhé straně přestane každou chvíli mluvit a on bude muset čekat zase až do zítra (nebo kdy se zase ozve).

Chvíli prostě jen tak postával v jednom bodě a otáčel se okolo své osy (moc dobře si uvědomoval, jak to asi musí na Gwen působit – on se fakt už úplně zbláznil). Nakonec se spokojil se severovýchodem.

Zakreslil bod, kde stál, do mapy a potom jím vedl přímku směrem, který mu kompas ukazoval. Potom přeběhl na druhou stranu palouku – musel být dostatečně daleko od původního bodu a dostat se tam dostatečně rychle. Potom provedl stejné měření a zakreslil do mapy další přímku.

V jednom místě se protly. Tady.

Přesně v tu chvíli hlas úplně zmlkl, takže Ben mohl na nějaká další měření zapomenout. Samozřejmě, mohl by zkusit počkat, jestli se mu tu stanici nepodaří ještě zachytit znovu a třeba tentokrát provést měření na jiném místě.

Benovi se ale rozhodně nechtělo čekat, nebo trávit tady ve městě další noc. Byl přesvědčený, že Gwen je na tom stejně a že jí trpělivost dochází s každým dalším okamžikem.

Taky by mi to rádio už nemusela půjčit a mohla by se vydat vlastní cestou. Ne, tohle mi musí stačit. Aspoň už orientačně vím, kudy se vydat. Zbytek doladíme cestou.

Gwen ho mezitím doběhla. Kytara jí poskakovala na zádech a krátké vlasy jí vlály ve větru.

„Bene, můžeš mi říct, co to sakra děláš?" vychrlila ze sebe, zatímco se snažila popadnout dech. Ben zvedl do vzduchu mapu a vítězoslavně ukázal prstem na místo, kde se přímky setkávaly.

„Vypadá to, že nás čeká pořádný výlet."

Gwen přimhouřila oči a naklonila hlavu na stranu. Hlasitě hvízdla.

„No, to vypadá, že to není moc daleko od Norbury. Že by výlet do hlavního města?"

„Já vím," přikývl Ben. „Budeme tam moct dojet vlakem a zbytek dojdeme pěšky."