Kosí píseň

Chaloupka v lese

Druhý den brzy ráno je ze žaláře opravdu pustili. Ben mžoural do bílého světla a jen marně se snažil potlačit zívnutí. V žaláři toho moc nenaspal. Na jediné rozvrzané posteli chyběla matrace a tak se schoulil do jednoho z rohů. Celé tělo ho záblo a pokaždé, když zavřel oči, ocitl se v dolech.

Nehledě na to, že byl v žaláři! On, který ani v té největší nouzi neukradl krajíc chleba. Co by na to řekla teta Marie? Nebo otec?

Potom tu byla ještě ta záležitost s Gwen. Ta se zabydlela v opačném rohu. Ben našel na zemi kus křídy, kterou si na stěnu před sebe načtrl to, co si pamatoval z mapy a snažil se přijít na vhodný způsob, jak se dostat do svého cíle. Ta rádiová stanice byla od města na severovýchod.

 Pravděpodobně bude schovaná někde v lesích. Byla pravda, že by se mu teď hodně hodil ten kompas. Takhle se bude muset nějak nenápadně optat na cestu. 

Nebo ten kompas prostě někde čmajznem, v hlavě se mu ozval Gwenin hlas. V tomhle velkým městě se ztratíme jako nic. Znovu nás už do žaláře nedostanou.

Znovu střelil ke Gwen pohledem. Pravidelně oddechovala, Ben ale slyšel, jak předtím popotahovala. Trochu mu jí začalo být líto. Vztek, který v něm vzplál zmizel stejně rychle, jako se objevil.

Takhle zrazeně se ale necítil ani, když odešel Sam. Nebo když přišel. Nebo když jim poslal ten balíček. Tohle bylo z nějakého důvodu mnohem horší.

Jsou oba příliš odlišní? To byla ta věc, která Gwen trápila a Benovi to tak nejdřív taky přišlo. Ona utekla z domova a před všemi povinnostmi, zatímco on dřel celý život se sebezapřením, jenom aby se o svou rodinu postaral. 

Copak on neměl sny, které chtěl následovat? Jenže on si něco takového dovolit nemohl. Protože zatímco u Gwen byla v sázce tak akorát rodinná čest, u něj byl v sázce holý život.
Ve skutečnosti jsme si ale možná mnohem podobnější než by člověk čekal, napadlo ho znenadání.

Když je pustili z žaláře, strážník po nich hodil menší měšec.
„To je to, co zbylo z vaší pokuty."

Ben se do měšce spěšně podíval. Muselo tam být pár šilinků. To mu na kompas rozhodně stačit nebude. Nehledě na to, že to není jeho. Podal měšec Gwen. Kytara jí seděla u nohou a Gwen si pohrával s jejím popruhem. Nepřítomně si od Bena měšec převzala. Potom pohodila hlavou, jako kdyby se chtěla probrat, vysypala si mince na dlaň, polovinu si dala do kapsy a zbytek nasypala zpátky do měšce. 

„Na. Vím, že ti tak jako tak dlužím mnohem víc, to mi ale budeš muset odpustit."

Ben chvíli váhal, než měšec konečně přijal. „No, to mi bude stačit na jeden teplej oběd."

Gwen pokrčila rameny. Byla jako úplně jiný člověk. A to Ben říct mohl, protože včera tu pravou Gwen skutečně poznal. Přehodila si kytaru přes ramena. „Stejně jsem ti chtěla oplatit tu večeři."
„To bylo ve strašným pajzlu, co?" Ben se pokusil o úsměv.

„Ve strašným," přitakala Gwen, v jejím hlase ale nebyla jediná emoce. Ben se rozpačitě podrbal na hlavě.

„Co teď vůbec budeš dělat?" zeptal se.

„Nevím," přiznala Gwen. „Asi se nejdřív taky půjdu někam najíst."

Ben si dal ruce do kapes a zadíval se na svoje boty.

„Tak bychom mohli jít spolu, ne?"

Gwen se na Bena zmateně podívala. 

„Nemyslím, že by to byl dobrý nápad."