Kosí píseň

Nový plán

 Když Gwen uslyšela výstřel, uvědomila si, že váhala příliš dlouho. Prudkým pohybem narazila svému únosci do čelisti. Ozvalo se tlumené zaúpění a stisk konečně povolil.

Gwen toho využila, aby se úplně vymanila z jeho sevření. Potom mu věnovala další ránu do rozkroku. Postava zavrávorala a než stihla jakkoliv zareagovat, Gwen jí vytrhla zpoza opasku pistoli.

To všechno se událo v mžiku, v jediném úderu srdce. Vlastně nad tím ani nepřemýšlela. Najednou tam prostě stála, její únosce se svíjel na zemi a ona držela zbraň (poprvé v životě – to se ale oni samozřejmě nemuseli dozvědět).

Žena – Annabel přimhouřila oči. Mířily teď na sebe každá svou hlavní, Annabel s letmým úsměvem a Gwen s třesoucími se koleny a zakrváceným rtem. Pomalu couvala směrem k Benovi se Samem.

„Nechte nás odejít," vyštěkla. „Nebo budu střílet."

„Já se spíš bojím, aby sis sama něco neudělala," ušklíbla se Annabel a přistoupila ke Gwen o krok blíž. Ta stiskla zbraň ještě pevněji, takže jí zbělely klouby. „Tvůj kamarád se stejně daleko nedostane, tak se přestaň ztrapňovat."

Gwen si až teď uvědomila ten jeden výstřel, který ji podnítil k akci. Rychle se ohlédla, aniž by se přestala soustředit na Annabel. Kulka zasáhla Bena. Ležel v kaluži vlastní krve, která se s každým okamžikem zvětšovala. Sam stál vedle něho z vytřeštěnýma očima.
A potom, jako kdyby se čas zastavil.

Gwen se zatmělo před očima a v návalu adrenalinu vystřelila. Hlasitá rána ji vyděsila tak, že ji zbraň vyklouzla z rukou. Nemířila nikam přesně a nehodlala ztrácet čas zjišťováním, jestli někoho zasáhla. Rychle popadla Sama za ruku a společně se dali na útěk.

Neměla sebemenší tušení, kam běží. Každou chvíli čekala, že uslyší další výstřel následovaný ostrou bolestí. Píchalo ji v boku a před očima se jí dělaly mžitky. Jediné, čeho byla schopná, bylo křečovitě svírat Samovo zápěstí a nutit svoje nohy k pohybu.

Sam za ní běžel jako pejsek na vodítku. Slyšela, jak se mu zadrhává dech. Její první instinkt byl běžet zpátky do centra města. S každým dalším krokem se jí ale zdálo, jako by se ve spletitých uličkách chudinské čtvrti ztrácela víc a víc.
Ztracená ve změti stínů zakopávala o vlastní nohy. Chtělo se jí volat o pomoc, věděla, že by to tady bylo zbytečné. Ne, na takovémhle místě by měl každý radši držet hlavu co nejníž a hledět si svého. Tohle bylo místo, kam vrazi vodili své nic netušící oběti a kde zločinci spřádali pod rouškou noci své plány. Sem chodili lidé na úplném okraji společnosti, aby splynuli s tmou. A když se Gwen bude snažit, možná se jí podaří něco podobného.
U jednoho domu si všimla žebříku vedoucího na lešení. Přistoupila k němu a rychle se zavěsila na žebřiny, aby se ujistila, že ji udrží. Potom se rychle ohlédla na Sama. Bělma vytřeštěných očí mu v šeru svítila.

„Pojď, Same. Zkusíme se přes to lešení nějak dostat na střechu a schovat se před nima."
Ta slova vyplivla jako slinu, vlastně si ani nebyla jistá, jestli je skutečně vyslovila, nebo si je jenom myslela.

„Cože?" vyhrkl Sam.

„Prostě pojď za mnou," řekla Gwen a začala lézt na lešení. Neměla sebemenší tušení, kde je Annabel zbytek té její skupiny. Kdo ví, co to je za lidi? Předtím se Annabel zmiňovala, že je s Benem už včera sledovali. Třeba i teď moc dobře ví, kde se Samem jsou.

Gwen se pokusila uklidnit svou představivost a radši začal lézt rychleji. Sam lezl za ní o něco pomalejším tempem, ale aspoň, že tak.
Gwen se vytáhla na římsu a potom se vytáhla po potrubí na střechu. Byla plochá a ohraničená zábradlím, pod které se Gwen vyčerpaně svalila.