Spolubydlící

17. kapitola

,,Tak tohle je perfektní!" vyhrkl Minho, když dorazili na místo, které Changbin vybral k táboření.

,,Zapnu si diktafon a řekni to prosím znova," reagoval Bin se zasmáním.

Brunet odložil tašku se stanem, shodil si z ramenou batoh a nadšeně došel až k okraji řeky, aby zkusil vodu. Byla ledová. Aby ne, když sem teče z hor. Minho si dál v podřepu máchal ruce, když si k němu přidřepl Jisung.

,,Je to tu hezký viď?"

,,Moc!" zářily Minhovi oči. Cítil se tu jako ve svém živlu, takhle nádherný kus přírody ve městě vážně nemají. Věděl, že se mu tu bude líbit. A to už někdy v momentě, kdy z lesní cesty vyšli do vysoké luční trávy. Dál pak odpochodovali asi půl kilometru, dorazili k malému listnatému lesíku a vydali se skrz něj. A o pár minut později se vyloupli přímo tady, na tomhle malém travnatém paloučku, před očima burácející horskou řeku, která měla po nedávném dešti daleko větší sílu. A přímo na druhé straně za ní rostl další listnatý les, o poznání hlubší než ten mrňousek, kterým procházeli sem. Minho měl obrovské nutkání se Changbina zeptat, jak na tohle místo vůbec přišel, protože to tu rozhodně nevypadalo, jako standartní tábořiště. Když se po něm ale otočil zjistil, že někam zmizel a zjevně i s Felixem. Hyunjin seděl na svém batohu, zíral do prázdna a Jeongin nedaleko od nich házel do vody žabky. ,,Nikdy bych neřekl, že je jen kousek od Goyangu něco takhle úžasnýho," zavrtěl hlavou brunet, postavil se na nohy a pokračoval; ,,jak to tu Changbin našel?"

,,To nemám zdání, ale když jsme byli ještě na střední, hodně jsme takhle jezdívali kempovat. Docela mi to chybí. Teď už nikdo nemáme tolik času, jako dřív," pousmál se nostalgicky Han. ,,Zajímalo by mě ale, kam se Bin s Lixiem vytratili."

,,Mě radši ne," zasmál se brunet. ,,Tak co? Postavíme si stan?" pronesl nadšeně.

Jisung mu to odkýval a hned se na to šli vrhnout. Sotva svůj látkový přístřešek začali skládat, Hyunjin se iniciativně chopil stavby toho druhého stanu. Kdyby ale tušil, co ho čeká, nejspíš by vůbec nezačínal. Když z tašky vysypal všechny díly, dal si stranou podlážku s ložnicí, celtu a kolíky, zbyla ohromná mu změť tyčí a martyrium započalo. Než se Bin s Felixem vrátili, tak toho opravdu moc udělat nestihl. Ačkoliv kluky Minho podezíral z něčeho úplně jiného, tak ti dva v náručí nesli hromadu větviček a klacíků na táborák. Vysypali to na jednu hromadu a pak se Changbin soucitně podíval na zápasícího Hyunjina. Minho s Jisungem si mezitím poradili naprosto bez problémů, protože to jejich miniaturní áčko pro dvě osoby, by postavil i slepý jednou rukou, zato tu dvoukomorovou obludu, co patří Changbinovi, by i mistr v puzzlích skládal dva dny.

,,Bine?"

,,No?" přitočil se k vysokému blonďákovi a zadíval se mu do rukou, ve kterých svíral tři kovové tyče.

,,Já vůbec nechápu ten systém a to se za úplně blbýho nepovažuju. Ty nálepky, co mají označovat která kam patří, jsou všechny dost vybledlý a na odstíny... oranžový? Nejspíš? Jsem zjevně barvoslepej."

Changbin se zasmál, sehnul se k ostatním tyčím na zem a začal je třídit. Felix který tou dobou úhledně doskládal rozházené dřevo na podpal, střelil očima k osamělému Jeonginovi, který stále házel žabky do vody a vydal se za ním.

,,Je v tom nějakej klíč? Co já vím, pro příště?" nadhodil Hyunjin k Binovi.

,,Ne, není. Jedinej existující návod jsem já. Ale umím jí skládat jen proto, že jí s sebou všude tahám už od základky."