Spolubydlící

39. kapitola

Changbin seděl v kavárně U Veverky, oblečený ve své oblíbené černé klokance. S klidem stejně ledovým jako bylo americano které usrkával, pozoroval Felixe, který měl na tváři široký úsměv věnovaný jakési zákaznici. A světe div se, vůbec nežárlil. Možná proto, že tomu přecházel poměrně dlouhý a mazlivý okamžik, kdy se jeho milovaný věnoval jen a pouze jemu, a při odchodu k zákazníkům ho zakončil polibkem. A tak si byl Bin jistý, že holky které tu Felixe do té doby okukovaly, dostaly jasně najevo, že je zadaný. Každopádně krize je zjevně zažehnána, Lixie se k němu chová jako by ten poslední, duši drtící a půlky svírající vážný rozhovor smáznul tu škaredou šmouhu na jejich vztahu, a prostě se jede dál. Král temnot mu nemohl být vděčnější. To, že si z toho rozhovoru odnesl prakticky jen to, že se nechá svou rodinou šikanovat, když bude Lix přítomen, aby už k ničemu podobnému nikdy nedošlo, přece nikdo vědět nemusí. Bin od svého stolku se dvěma dalšími prázdnými židlemi vzhlédl k hodinám, které mají kluci zavěšené nad kávovary. Chan by tu měl každou chvíli být a Sungieho před mžikem viděl, jak sundává zástěru, loučí se s Woojinem a zalézá do zázemí.

Han se převlékal a nijak nepospíchal. Stihl u toho i odpovědět Minhovi, že mu taky chybí a že se těší, až se spolu zítra uvidí. Samozřejmě že by ho nejraději viděl už dneska, ale slíbil svým dvěma přátelům, se kterými kdysi tvořil něco, co by se dalo považovat za hudební skupinu, že co dnes skončí v práci, mají ho celého jen pro sebe. Jisung neměl zdání, v kolik to utnou, kde bude až nadejde čas jít do pelechu nebo jestli se i něco popije. S alkoholem to nikdy nepřeháněl, ale rozhodně neměl v úmyslu jít ve tři ráno nametený obtěžovat svého přítele. Když převlečený a pobalený vyšel ze zázemí, udělal si kávu do termohrnku, rozloučil se i s Felixem, kterého minul a došel se posadit k Changbinovi.

,,Doufám, že vám dneska nebudu kazit zábavu Binnie, jsem nějakej vyšťavenej," přiznal se, složil ruce na stůl, položil si na ně hlavu a zavřel oči.

,,To bude jen nedostatek cukru. Obědval jsi vůbec?" při té druhé větě si dal král temnot záležet, aby zněla výhrůžně. Nepadlo to na úrodnou půdu.

,,Ano, MAMI," oplatil mu nahlas Han.

Changbin ho lehce plácl do zátylku, aby dal najevo, že MAMI není přijatelná přezdívka. ,,Pane Hane, nějak vám to nebaštím. Naklusej si pro sváču a hned."

,,Nejdu."

,,Koukej poslouchat, ty zlobivej usmrkanče!" 

,,Mami, nemáš u mě vůbec žádnou autoritu. Nikam nejdu." Ve chvíli, kdy padl druhý něžný plácanec na Jisungovu hlavu, ozval se ve dveřích kavárny rozesmátý a nezaměnitelný hlas.

,,Drahá, netluč naše dítě!"

,,Ale ono je to na mě drzé tať- ... Ne. Takhle tě na veřejnosti už nikdy v životě neoslovím. Ale moc rád tě vidím, Chane," reagoval Bin a usmál se.

Han rozlepil oči, vykouzlil ten nejupřímnější úsměv a s tichoučkým; ,,Ahoj," svého kamaráda pozdravil a oči zase zavřel.

,,Ahoj Hannie. Bine, se slovem taťka by nikdo problém neměl, kdybys to na mě nehulákal mezi davem lidí na fesťáku, a kdybys mě pak v opilosti neoslovoval sugar daddy."

,,Nepřipomínej mi to," zabručel Bin a ve tvářích se mu usadil lehký ruměnec. Jen si na to vzpomněl, polilo ho horko studu.

,,Hannie, vstávej, něco pro tebe mám," poplácal Chan Jisunga něžně po rameni.

,,Mně stačí, že jsi donesl sebe."

,,A podíval by ses na mě, prosím?" ptal se dál tím svým laskavým tónem.