Spolubydlící

29. kapitola

Minho přešlapoval z nohy na nohu, oči upřené ke vstupu do školní budovy. Čekal, až se z ní konečně vyvalí to, co po zkoušce zbylo z Changbina. Za dobu co tam takhle stepoval, párkrát zkontroloval telefon, ale nic nového v něm nepřibylo. Když se pak konečně mezi futry vyloupla silueta jeho spolubydlícího, zacukaly mu koutky. Nechtěl se mu smát, s jeho utrpením naprosto soucítil, ale Bin vypadal jako reklama na nevolnost po jízdě na horské dráze. Chůzi měl trhanou, v obličeji sinalý, vlasy rozcuchané a když k němu došel na doslech, tak si Minho všiml, že vydává zvuk, který by se dal klidně zaměnit za brzdící pneumatiky.

,,Tak jak?" nadhodil a znovu ho sjel pohledem. Bin ho chňapnul oběma rukama za paže, sevřel mu tričko na ramenou a zakýval. ,,Takže to máš?" ptal se brunet dál. Changbin dál beze slov přikyvoval, přestal vydávat ten podivný zvuk, zhluboka se nadechl a vypravil ze sebe jediná dvě slova.

,,Káááva... Lixieee..."

Minho se rozesmál, počkal až se ho Bin pustí, jednu ruku mu ležérně položil na rameno a pomalu ho vedl k autobusové zastávce. Během jízdy Changbin vypotil ještě pár strohých vět, včetně té, že se cítil jako kuřátko na grilu, ale zaplať bůh, nebude muset tohle utrpení absolvovat znovu. Oba společně mířili do kavárny, kde se měli sejít s Jisungem a Felixem, aby trochu skromně oslavili, že jejich vysokoškolský trojlístek má všechny zkoušky konečně za sebou a prakticky jim začínají prázdniny. Jen Han na tom byl jinak, ale nebylo to něco, čím by se trápil. 

Když Minho otevíral dveře kavárny U Veverky, divil se, že jí za pultem nevidí. A po Binovu blonďatém příteli nebylo taky ani vidu. V místnosti se nacházelo jen pár lidí a u kávovaru, zády k nim, stál Woojin. Když se pak otočil, hezky se usmíval. Celkově vlastně vypadal moc dobře naladěný. Brunet dostrkal umírajícího Changbina až k pultu a vyčkával na okamžik, až bude mít Woojin volné ruce, nebo se ze zázemí vyřítí Hannie. Mezitím, co Woojin nesl hotovou objednávku k zadnímu stolu, vyběhl do lokálu Jisung, typicky usměvavý, rukávy tmavého trika vyhrknuté k loktům a když si všiml, kdo stojí u pultu, oči se mu rozzářily.

,,Ahoj!" pozdravil je oba. Pak se nenápadně rozhlédl po kavárně a protože se nikdo nedíval, nahnul se přes pult a vtiskl Minhovi mazlivou pusu.

,,Ahoj Hannie," reagoval Minho a z Changbina vyšlo jen neidentifikovatelné zabručení. Bin byl psychicky tak vyždímaný, že teď, když už to měl všechno za sebou, se ho začala zmocňovat únava a neodkladná touha po spánku. Jenže na okraji jeho mysli se stále houpala ta textovka od Felixe, že má pro něj překvapení, a že je s Hanniem domluvený, že budou mít ten jejich byteček na zbytek dne pro sebe.

,,Tak co vám můžu nabídnout?" zeptal se profesionálně Jisung.

,,Já to co vždycky, Hannie, a tady pán vedle mě si prosí kafe černý jako smrt a dortík s pohřební tématikou."

,,Věneček, nebo rakvičku?" zeptal se Jisung a začal se otřásat lehkým smíchem.

,,Rakev, děkuju," vypotil ze sebe Changbin.

,,A jak ti to vlastně dopadlo, Binnie? Soudě podle toho, že ses nakonec nešel oběsit do lesa, asi dobře, viď?" ptal se Han soucitně a ladně zaplul k pultíku se zákusky. Woojin, který se mezitím vrátil a rozhovor u pultu slyšel, začal Changbinovi připravovat americano, které kope jako kůň.

,,Mám béčko," začal Changbin a pak pokračoval; ,,a lepší hodnocení fakt nechci, protože tohle martyrium nehodlám opakovat. Málem jsem tam vypustil duši."

,,Ještě že ne ducha," reagoval lehce jízlivě Minho a Bin se na něj podíval jeho klasickým Dej pokoj! pohledem. Jisung i Woojin se ale té Minhově nejapné poznámce začali smát.