Spolubydlící

23. kapitola

Felix si pomalu odemykal dveře bytu a dvakrát mu při tom stihly spadnout klíče. Pokaždé se pro ně zmoženě ohnul a napotřetí už to vyšlo. V předsíni si ze zad sundal batoh, zul se a odložil si cardigan. Pomalým šouravým krokem se doplahočil do kuchyňky. Výjev u stolečku ho rozesmál, protože jeho spolubydlící vypadal přesně tak, jak se on sám teď cítil. Jisung měl hlavu položenou na stolku, vedle ní hrnek s nedopitou kávou a nepřítomně zíral do prázdna. Lix se posadil, požil si hlavu naproti Hanovi a pozdravil.

,,Ahoj Sungie," a pak se lehce zoufale zasmál.

,,Ahoj Lixie," odpověděl mu Jisung, sotva hýbajíc rty.

,,Unavenej?"

,,Polomrtvej," vydechl Jisung. 

,,Omlouvám se za komplikace. Ale já ten čas co normálně trávím v kavárně, teď akutně potřebuju na učení."

,,Já ti vůbec nic nevyčítám, jen mě už bolí... CELEJ ČLOVĚK."

Blonďák se lehce pousmál, zvedl hlavu ze stolu a podepřel si jí rukama. ,,Nebude ti vadit, když přijde Binnie? Přes týden jsme se neviděli."

,,Nevadí."

,,Dneska nebudeme dělat nic hlučnýho. Popravdě, nemám na to chuť, ani energii."

,,Dělejte si co chcete, jen mě nebuďte."

Felix si svého kamaráda trochu starostlivě prohlédl. Jisung za celou dobu jejich konverzace nezměnil polohu a vypadalo to, že tu za chvíli doopravdy usne.

,,Snědl jsi něco, Sungie?"

,,Neměl jsem čas, ani myšlenku."

,,Ohřeju ti tu polívku ze včera."

,,To je dobrý. Já nemám hlad, já chci spát. Ale nemám teď sílu na cestu do postele, takže jsem se zaseknul tady. Možná kdybys mi podal polštář?"

,,Mám tě prásknout Minhovi, že ZASE nejíš?"

,,Neeeeee," zakňoural Sung.

,,Takže polívka a bez keců," Felix se unaveně zvedl a zamířil do ledničky. Nemohlo to trvat ani pět minut, než jí na plotně ohřál a v talíři jí Jisungovi podával, ale ten už se zjevně odebral do říše snů.

,,SUNGIE?" vyhrkl nahlas. Han otevřel napůl jedno oko.

,,Tady!" 

Lix s pousmáním zavrtěl hlavou. ,,Sněz to jídlo," a šoupal před něj talíř s domácí polévkou. Jisung se konečně narovnal a normálně si sednul.

,,Děkuju."

,,Rádo se stalo."

,,A jak to vůbec jde? Včera jsi měl první zkoušku, a já byl tak hotovej, že jsem se tě ani na nic nezeptal."

,,V pohodě jsem prošel," usmál se. To, že tahle zkouška byla jeho nejmenší starost, si ale nechal pro sebe.

,,Šikula. To zmákneš. A Binnie s Minhem taky. Vy se učíte, div se vám nekouří z hlavy a já tady umírám z obyčejnejch dvanáctek. To je zoufalý."

,,Není. Ty máš na rozdíl od nás, fyzickou námahu. A měl by ses šetřit. Aspoň trochu. A říkám ti to hlavně proto, že vím, že to neumíš."

,,Náhodou, dneska jsem byl i na pauze."

,,Na pět minut, viď?"

,,To není podstatný. Byl jsem na ní," zvedl Jisung ukazováček a pak se konečně pustil do jídla.