Spolubydlící

16. kapitola

Přes půlku cesty vlakem už měli kluci za sebou, hráli karty ve čtyřech, protože Felix velice rozkošně podotkl, že jestli to Bin konečně nevypne a nezačne se trochu věnovat svému okolí, tak už dneska nehrozí, že by dostal pusu. Fungovalo to velice efektivně, asi pět vteřin po tom, co to Lix oznámil, si strčil Changbin vypnutý telefon do kapsy, natáhl se okamžitě pro polibek a začal hrát s nimi. Minho s Jisungem ještě chvíli koukali do brunetova mobilu, než tam dořešili nějaký research a pak to pro klid a mír v kupé taky vypnuli, a následně se k ostatním připojili. Velice rychle se však projevilo, že Hyunjin s Jisungem jsou na tohle opravdu marní, protože vždycky byli ti, co skončili s plnou rukou karet, k vítězství stejně blízko jako ze Seoulu do Říma.

,,Tak já se na kolo odhlašuju," zvedl ruce ve znamení kapitulace Hyunjin a stoupl si.

,,Kam jdeš?" ptal se hned Jisung.

,,Protáhnu si nohy a ještě něco navíc. Mám už z toho sezení zadek na placku."

,,Tak já jdu s tebou," odhodil Han karty a spolu s Hyunjinem vylezli z kupé.

Popravdě, Jisung to viděl jako příležitost dokončit rozhovor, který načali ráno u jejich bytu. Nečekal, že se dozví něco nového, nebo zásadního. Spíš doufal, že bude moct svého kamaráda nějak povzbudit. Hyunjin prošel celým vagónem, a pak zahnul za roh, k výstupním dveřím. Tam se zády opřel o stěnu a zahleděl se okýnkem na dveřích ven z vlaku. Jisung ho napodobil, jen se opřel naproti němu.

,,Sungie?"

,,Jo?" 

,,Už jsem zoufalej z toho, že Innieho miluju," pousmál se blonďák smutně, ,,a vůbec nevím, co mám ještě udělat, aby pochopil, že to s ním myslím vážně."

Jisung se ho nemusel vůbec na nic ptát. Obzvlášť, když to Hyunjin pronesl tak zlomeným hlasem. ,,No, myslím že jedinej další krok je mu to narovinu vysypat."

,,Pokud nějakým zázrakem uvěří, že to není jen z legrace, tak mě stejně pošle do hajzlu," pronesl Hyunjin pevně. Byl si tím totiž poměrně dost jistý.

,,To se nedozvíš, dokud to nezkusíš. Řekl bych, že dneska bude ještě spousta příležitostí, aby sis ho vzal někam stranou a zkusil mu to vysvětlit," Jisung se k němu natáhl a poplácal ho po rameni.

,,Innie se mnou sám nikam nepůjde. Tohle už jsem zkoušel. Od toho dne jak jsem pil a nepamatuju se, co jsem mu udělal, si ode mě drží maximální odstup. Skoro jako by byl věřící a já démon," pousmál se Hyunjin smutně.

,,Strašně moc ti to chci povědět, protože vím co se stalo. Řekl mi to. A i když mi přijde dost nefér, že ty to nevíš, i když jsi byl u toho, slíbil jsem mu, že ti to nepovím."

,,Sungie, udělám pro tebe cokoliv, když mi to řekneš!" vyhrkl blonďák, pevně se chytil rukávů Jisungovy mikiny kdesi v oblasti loktů a držel se ho jako záchranného kruhu.

,,Uf..." Han si rozpolceně povzdychl. Nechtěl Jeongina podrazit, ale na Hyunjinovo trápení se už vážně nedá koukat. ,,Dobře. Ale abych nebyl za naprostýho zrádce, neřeknu ti to přímo. Dám ti indicie a přijď si na to sám." Hyunjin zběsile kýval v souhlas. ,,Tak začneme. Proč by se tak hodnej kluk naštval natolik, aby se ti vyhýbal? A uvažuj logicky. Přemýšlej, že to taky VŮBEC NEMUSÍ BÝT jen tebou."

,,Je to mnou."

,,Jestli budeš ignorovat co ti říkám, tak končím a nic se nedozvíš," pohrozil mu Han vztyčeným ukazováčkem.

,,Vylučovací metodou jsem přišel na to, že jsem ho slovně nebo fyzicky obtěžoval. Takže to musí být mnou. A ne, prosím, nekonči, potřebuju uvažovat nahlas." Jisung se pousmál a čekal, co z Hyunjina dál vyleze. ,,Tvrdíš mi, že to není jen ve mně, takže Innie v tom jede se mnou. Je to něco co udělal, zlobí se za to na sebe a... proto je naštvanej i na mě?"