Spolubydlící

47. kapitola

Minho ležel na gauči, na hrudníku Dori a za ní Soonie. Obě střídavě hladil a když za nimi vyskočila i Doongie zalitoval, že nemá třetí ruku. A pak slyšel klapnout dveře, což částečně vyřešilo problém, protože zvědavá Dori odběhla aby zjistila, kdo to jde. Minho se nezvedal. Ten věděl, že těmi dveřmi projde jen jediná osoba a to jeho spolubydlící. A kdyby měl v závěsu svou pihovatou lásku, už by slyšel pozdrav Felixovým hlubokým hlasem.

,,Čau!" vyhrkl zvesela král temnot, když se objevil ve dveřích.

,,Nazdar. Jdeš v dobré náladě. Co hezkého jste s Felixem dělali?" nadhodil brunet.

,,Byli jsme se projít, povídali si, dali kafe... takový klidný odpoledne. Ale oba máme zítra ráno své povinnosti, tak tu dneska nebude."

,,A no jo, je pátek. Už v tom mám přehled. Zítra zkoušení, večer vystoupení."

,,Půjdeš se na nás zase podívat?"

,,Jo, rád," souhlasil brunet.

,,Přijdou i Lixieho ségry a rodiče. Aspoň mi řekneš svůj názor."

,,Jasná věc."

,,Ty zníš nějak... ochočeně. To je divný."

,,Proč si to myslíš?"

,,No, většinou stačí chvíle a přijde od tebe spalující sarkasmus. Ale zjevně jsi v pohodě, spokojenej a tak nějak krotkej. A nebo je to tím, že mazlíš kočky?"

,,Ne. Je to tím, že jsem měl ten nejlepší sex svýho života."

Changbin zmoženě zavřel oči a povzdechl si.

,,Opět a znovu děkuji za informace, o které jsem nestál. Každopádně ti to přeju. A bude moct zítra Sungie chodit?"

,,On to dělal mně."

,,Že já si vždycky naběhnu na vlastní vidle!" zakňoural Changbin do dlaní, které si přitiskl na obličej a pokračoval; ,,V tom případě, když jsi teď v tak skvělým rozpoložení," zamumlal ještě do dlaní a pak si je z tváře stáhl, ,,tak mám na tebe zásadní požadavek."

,,Ven s tím."

,,Musíš se odstěhovat."

Minho párkrát zamrkal. Nevěděl, jestli dobře slyší, takže obě kočky, co mu trůnily na hrudníku, položil na zem a sedl si. ,,Znovu prosím?" řekl a upřeně zíral na Bina.

,,Budeš se muset odstěhovat, Minho. Nečekám, že hned, ale-" Changbin se zasekl v řeči, protože brunet vstal, ve tváři nečitelný výraz a prošel kolem něj jakoby byl duch. Pak Bin slyšel zadunění dveří Minhova pokoje. ,,No, tak tohle nešlo podle plánu," povzdychl si Bin, utřídil si myšlenky a vyrazil za svým spolubydlícím, aby mu aspoň vysvětlil, proč to po něm chce. Preventivně zaklepal, ale pozvání dovnitř neočekával, takže vzal okamžitě za kliku. ,,Minho, jsi v pořádku?" ptal se král temnot opatrně. Brunet k němu byl zády, něco štrachal v psacím stole. Bin se začal cítit provinile a věděl, že jestli teď uvidí byť jen jedinou slzu, tak vyměkne a nic po něm chtít nebude dalších pár dní, než znovu nabere dost odhodlání. Minho mu neodpovídal, takže došel k němu, položil mu ruku na rameno a zlehka ho začal konejšit. ,,Hele, kámo, já tě nevyhazuju. Jen bych rád začal-" Minho se otočil. Cosi držel v rukou a upřel na Changbina dost zákeřný pohled. Pak věci položil na stůl. ,,Sešit a propiska?" vyhrkl Bin zmateně a lehce zděšeně. Minho nevypadal dotčený, smutný nebo zoufalý. Vypadal jako bůh pomsty. ,,Okay, jestli mi chceš tu propisku vrazit do nosu a zmlátit mě srolovaným sešitem, tak ti to dovolím. Chápu, že se zlobíš, Minho."