Spolubydlící

10. kapitola

Jisung stál v kavárně za pultem a díval se dolů na své kecky, které byly původně béžové, jak se zbarvují do tmavě hněda a jako bonus byly dozdobené šlehačkou. Že si zlil džíny, boty, ohodil tím skříňky a dokázal dostřelit až ke kase, za kterou právě stál Woojin, to se mu ještě nikdy nestalo. Jasně, občas něco upustil, to se v tomhle řemesle sem tam přihodí každému, ale že vyklopí úplně celý podnos s objednávkou pro tři lidi, to se mu tady za dobu jeho působení ještě nepodařilo. Když se probral z leknutí, sklonil se k zemi aby sebral tác, rozmázlé zbytky dortů a začal uklízet střepy. V tu chvíli ale k němu přiskočil Felix.

,,Sungie, dej si pauzu, já to uklidím."

,,Ne, to je dobrý," odháněl ho a střepy co zbyly z hrníčků pokládal na podnos.

,,Jisungu, běž si na chvíli odpočinout, ano?" pronesl Felix důrazně, a tak se mu Han podíval přímo do obličeje.

,,Já nechci. Vyklopil jsem si to, tak si to uklidím."

,,Sungie-"

,,Jisungu, kdy jsi byl naposledy na pauze?" ozvalo se nad nimi vážně.

Han si povzdechl. Začínal tušit, že teď už se z toho nevykroutí. Pak se podíval z podřepu nahoru na Woojina.

,,Nebyl," přiznal poraženě.

,,Tak švihej. A aspoň čtvrt hodiny se tu neukazuj," řekl mu Woojin přísně.

,,Ale já nepotřebuju-"

Přesně v ten okamžik ho Woojin chytil za lokty, zvedl ho na nohy a začal ho před sebou nelítostně postrkovat do zázemí. A tak Jisung přestal protestovat a šel. Stejně by to byla marná snaha. Když si tenhle paličák něco vezme do hlavy, nehnete s ním ani párem volů.

,,Sedni si," dostal od něj téměř příkazem a tak udělal, jak Woojin řekl. Ten se pak posadil ke stolku na židli hned vedle něj. ,,Já už jsem si zvyknul, že jsi v práci k nezastavení, ale prosím tě, dneska už zpomal, dobře? Aspoň na chvíli," poprosil ho Woojin a shovívavě se na něj usmál.

,,Omlouvám se za potíže," zabručel Jisung a cítil se jako fotbalový hráč, který neprávem dostal žlutou kartu.

,,O to nejde. Ale tímhle tempem se za chvíli složíš. Znám to z vlastní zkušenosti. Jedl jsi dneska něco? Ne, viď."

,,Ještě nebylo kdy, takže-"

,,Tak já ti něco přinesu, a přímo tady přede mnou to sníš," řekl mu Woojin nesmlouvavě a vytratil se zpátky dopředu do kavárny.

Když Jisung osaměl, začalo se mu to všechno vracet. Proto tu celý den tak poletoval. Dokonale se zaměstnával, aby nestíhal myslet na Minha. Na to, že mu od té pusy nezvedá telefon a neopověděl mu na žádnou zprávu, kterou mu napsal. Bylo mu smutno, strašně se mu stýskalo a co hůř, uvědomoval si, že přesně takhle to tehdy začalo s Chrisem. Dobře, ten měl aspoň dost ohledu na to, aby mu odepisoval že nemůže, že bohužel nemá čas, nebo mu konejšivě lhal, že někdy příště, ale to byl prakticky jediný rozdíl. Bál se, že o Minha taky přišel a nevěděl, co má dělat. Za posledních pár dní se stavoval za Changbinem, kdykoliv jim to čas dovoloval, s tím, že tam Minha přece musí potkat, když tam bydlí a má tam děti, ale pokaždé nebyl doma, jako kdyby jeho návštěvu tušil. Ne že by trochu nepodezříval svého nejlepšího kamaráda, že hraje na obě strany, ale nevyčítal mu to. Oni jsou dlouholetí přátelé, ale Minho jeho spolubydlící. Těžká pozice. Jisung si to všechno vyčítal. Neměl ho vyhazovat. I když byl opilý, rovnou mu měl vyklopit, jak to s ním má. Sice by to asi nakonec dopadlo úplně stejně, ale neplácal by se teď v té nejistotě co by se stalo, kdyby se mu stihl vyznat. Od té chvíle měl pocit, jako by v hrudníku nosil otevřenou ránu, která nepřestává krvácet. Proto potřeboval něco dělat, každý den, až do odpadnutí. A ráno vstát a začít na novo. Minulý víkend přežil jen díky tomu, že Changbin musel za rodiči, Felix tím pádem zůstal opuštěný, takže ho vytáhl mezi lidi a v podstatě ho zaměstnával až do chvíle, kdy oba v pondělí ráno vstávali. A dneska je pátek, další víkend kdy bude mít příliš mnoho volného času se blížil, a on nevěděl jak to teď zvládne, protože mu bylo čím dál tím hůř. Nemá šanci před tím utíkat do nekonečna. Děsilo ho, že se ten drtivý dopad emocí každou vteřinou přibližuje. Už nemohl dál sedět, nechtěl v sobě spustit nějakou nedůstojnou reakci, jako třeba pláč. Takže vyskočil na nohy a už se hnal zpátky dopředu, ale přesně v průchodu se srazil s Woojinem, který ten nálet jen tak tak vybalancoval, aby nevysypal tác, na kterém mu nesl jídlo.