Secret of destiny

2. kapitola

ta škola je v Evropě, tam nastoupíš ve svých sedmnácti letech .'' odmlčel se , ale já hned vykřikla ,, Co?!  Do jaké školy v Evropě ? Vždyť jsem ještě nedochodila střední školu a navíc 17 je mi za 5 dní . To jste nemohli být tak laskaví a říct mi to , já nevim třeba o rok dřív ?!!'' vyštěkla jsem na ně  a cítila jak se mi po těle rozlévá horkost.  John s ledovým klidem pokračoval ,, Do té školy jedeš jen kvůli svým rodičům. Tam se toho o nich dozvíš víc .  Tvůj otec s matkou měli jedno tajemství . Já ho znám ale jen nepatrnou část , víc o  svém otci musíš zjistit sama . Co vím určitě a ty sis toho asi taky všimla , že tu havárii zavinil někdo jiný  . Zítra se sejdeš s ředitelkou školy  v 15 hodin na této adrese , ať chceš nebo ne .''.  ,, Já za žádnou starou rašplí z Evropy nepujdu !!''vykřikla jsem a najednou se vedle mě rozbila váza . Sama jsem se lekla a podívala jsem se na tetu měla zděšený výraz a John měl udivený a zároveň naštvaný pohled míříci na mne.,, Prostě tam půjdeš i kdybych tě tam měl dotáhnout  jasný ? Udělej to pro své rodiče , ne pro nás.'' zvýšil John hlas.Cítila jsem jak se mi slzy derou do očí  , když se zmínil o rodičích. Zemřeli před skoro dvěma lety, kvůli ,,autonehodě,, . Jediný co mi po nich zbylo je náhrdelník po matce a deník od otce. Nevím co v něm je, je zamčený a já nemám klíč.Hned jak přestala moje bouře myšlenek zvedla jsem se od stolu a šla zpět do svého pokoje.Byla jsem tak naštvaná. To mi to nemohli říct dřív . No ale co se dá dělat, jediné co mě v té chvíli napadlo bylo jít vyvenčit Tobyho a kounout se rovnou kde se mám zejtra s tou rašplí sejít.

Ahojky lidičky .Tak tady je další část příběhu .Pište jestli má smysl psát dál nebo mám přestat .

Daiviz