Secret of destiny

kapitola 6.

Seděla jsem na zadním sedadle auta a kolem se míhala krajina.V uších jsem měla sluchátka a poslouchala All of the stars od Eda Sheerena. V tom na mne začala mluvit máma. Sundala jsem si sluchátka , která mi hrála na plný pecky. Máma se jen usmála. ,,Ty z toho jednou ohluchneš, Christi. Copak bys chtěla k narozeninám?" . dělala jsem že ještě přemýšlím , i když to co chci mám vybraný už nějakej ten pátek. Super luk s duralovými šípy a sadu tužek na kreslení. No prostě perfektní.,, No víte , mě by se strašně líbil ten luk co jsme na něj před pár dny koukaly i s těmi šípy , a třeba tu sadu tužek. " ,, Ten luk byl krásnej to je pravda. Tak jo , chrániče budeš chtít taky?" odvětila. ,, Řekla jsem ,že jste nejlepší rodiče na světě a že vás staršně miluju?" . Naši se jen usmáli . Najednou se zatáhlo a všude byl cítit divný chlad. Mámě najednou spadl úsměv z tváře. Začala si sundavat svůj medailonek.,,Mami co se děje....?" zeptala jsem se . Misto odpovědi mi připla svůj medailon na krk. ,, Christin, zlatíčko ty teď musíš být statečná.Já a táta tě máme strašně rádi.Pamatuj si to . Jsi velká naděje . Rozumíš sluníčko ?" řekla máma. ,, Mami , co se děje ?" začala jsem se ptát naléhavěji . ,, Máme tě rádi .",, Mami?" Najednou od někud přiletěla černá mlhovina, nebo co to bylo a my padali dolů z útesu.

Otevřela jsem oči a rychle se posadila.Byl to jen sen teda spíš výjev minulosti Byla jsem v nějakém pokoji, docela dobře zařízeným. Seděla jsem na posteli s nebesy a nademnou se skláněli John , Lidia a nějaká dáma. Byla mi docela povědomá ale nevím odkud. ,, Co se stalo ?" zeptám se . ,, Ty si nic nepamatuješ Chris?" zeptala se Lid.,, Kdybych to věděla tak se tak blbě neptám . Naposled si pamatuju jak jsem klesla na zem a pak ani ň." odpověděla jsem na jeji otazku . Musim uznat že si umí vždy vybrat otázku co mě alespoň vyvede z míry. Slova se ujal John ,, Jak si upadla do bezvědomí , tak jsme tě převezli sem za Charlot. Pak jsi měla docela divoký spaní . Co se ti zdálo?" Svůj pohled jsem upřela do země .,, O mámě a tátovi v ten den nehody.A teď znovu co tady dělám ?!" stilo ticho , jakoby nevěděli co říct. To mě překvapilo , zrovna John dokázal okecat všechno. Trvalo to pár minut a mě už to přestávalo bavit.,,Halooo, země volá hipíky.Slyší mě někdo.?",, Naposledy jsem tě viděla jako malé nemluvně.Od té doby jsi se hodně změnila. Jen tvé vlasy jsou pořád stejné." ujala se slova Charlota.,,Počkat , cože !?"ozvala jsem se nechápavě.John se zhluboka nadechl , takže jsem čekala dlouhý proslov. A také by se to splnilo kdyby ho Charlot nezastavila.,, Viš Christin, ty jsi jedinečná dívka.Dokážeš věci o kterých se ostatním lidem ani nesní. Máš zvláštní, silnou magickou moc kterou jsem viděla jen u dvou lidí. Tvého otce a..............no to je teď jedno. Chci tě vzít do školy kde jsou všechni stejní jako ty. Určitě ti o tom John s Lidií řekli. Akorát ta škola není v Evropě.Je v jiné no........dimenzi tak trošku.." Já jen vykulila oči a koukala na ni jak na zjevení. Jakou moc já jsem normální. V mém měřítku. No dobře nejsem vůbec normální,ale nějaká magická moc to je úplná kravina.,,Neni to kravina takoví lidé opravdu existují říká se jim thaumaturge. Jestli to chceš v jiném podání tak čarodějové, v přesném překladu divotvůrci.Ty jsi nejsilnější z nich Chris."dokončila Charlot.,, Vy mi čtete myšlenky nebo co?" Teď jsem začnala být naštvaná.,,Jen klid , nehrabu se ti v mysli abych našla tvá tajemství a jiné věci . Jednou se naučíš svou mysl obrnit tak že se tam nikomu nepodaří vniknout. A kdo ví možná ty sama pak budeš číst myšlenky jiných." usmála se.,, Takže , abych si to zrekapitulovala. Já mám magickou moc, nejsilnější co jste kdy viděla a jakou měl i můj otec, tím pádem chcete abych jela s vámi na školu , která je někde v jiný dimenzi, abych se svou moc naučila ovládat." dokončila jsem svůj monolog. ,,Ano , přesně tak.." přitakala mi .,, Ale stále mi nedochází odkud mě znáte." řekla jsem tiše. ,, Christin , já jsem sestra tvého zesnulého otce, čili tvá teta." řekla nervozně, řekla bych až ustrašeně.Tak tohle mi vyrazilo dech . Má teta z tátovi strany, Vždy říkal že žádné sourozence nemá.Už jsem byla na pokraji svých duševních sil.Sedím jak zkamenělá na posteli , dneska na mě toho bylo až moc. Tohle už nedám , na to prostě nemám . V tom mi Charlota přiložila ruku na čelo a začala něco nesrozumitelně mumlat . Cítila jsem jak se mi tělo uvolňuje a já se propadám do propasti snů.

Ahojky lidičky

tak tady máte další část příběhů.Omlouvám se za chyby , jsem už docela vyčerpaná.Napište jestli se vám to líbilo .

*Daiviz