Secret of destiny

kapitola 10.

Nikdo nikde . Naštěstí, asi by se mi špatně vysvětlovalo co dělám tady. Úzký uličky , temný a často i slepý, dokonalý místo na zabití a jiné srandy.Najednou se praštim o stěnu a spadnu do krásně černé louže. Super . Doufám, že to půjde vyprat. Když vstávám , vidím nějakej divnej stín. Začne se ke mě přibližovat, no doprdele.Já se zvednu a začnu couvat. Zahnu do slepé uličky a dojdu nakonec. V tu chvíli uvidim jeho tvář. To je ten kluk z mýho snu, no dokonalý.,, Kdo seš a co po mě chceš?" bylo to první co mi vylítlo z pusy.,,Já jsem tvoje noční můra." ,, Všimla jsem si. Už jednou jsi mě ve snu otravoval. Takže co chceš." pronesla jsem sebevědomě. Možná až moc. On se jenom ušklíbl.,, Chci tvoji magii." řekl a začal se přibližovat . Sakra , co mám dělat.Hlavně nepanikař. Začala jsem couvat , narazila do stěny a sledovala co se bude dít.
Natáhl ruku a kolem ní se začala formovat černá mlhovina, jen jsem vyvalila oči. To ale nebylo všechno, z mlhoviny se vytvaroval černý krystal , letící přímo na mě. Natáhnu ruce do obraného gesta, zavřela oči a čekala bolestivou smrt.Ale nic. Otevřela jsem je a předemnou byla bariéra z čisté energie.Páni tak já opravdu jsem divotvůrce. OH, yes!! ,, Co!! Tohle ještě nemáš umět ,máš být bezbranná a slabá.'' rozčilovala se moje noční můra.Usmála jsem se. ,,Taky že jsem".Byl mimo , což se mi v tu chvíli hodilo. Vyskočila jsem na zeď a běžela pryč.Ale on mě doháněl , jako v tom snu. Střílel po mě krystaly a já se úspěšně vyhýbala.Konečně jsem byla na konci spletitého bludiště uliček.,,Tohle není konec, Christiano. Já se vrátím, ale ty toho budeš litovat." rozkřičel se na celou ulici.,,Drž hubu, vzbudíš děti co spí!".Noční můra dostal další záchvat vzteku . Měl by se jít léčit.V tu chvíli na mě vyslal paprsek černé energie. Tak jo teď se musím soustředit. Najednou vše proběhlo jak ve zpomaleném záběru. Soustředila jsem se na paprsek světla vycházející ze mě, to jsem soustředila do dlaní a vystřelila proti temnému paprsku.Sváděli spolu boj na život a na smrt. Polevila jsem v soustředěnosti a myslela co se stane , když mě paprsek černé energie dostihne. V tu chvíli polevilo i moje světlo. ,Mysli na něco krásného, radila mi hlava. Myslela jsem na ty nejkrásnější věci , co se mi staly a fungovalo to. Můj paprsek zesílil , jeho oslepil a já zdrhla domů. ,, Chris, kde se touláš? Víš jakej jsem měla strach?"vybafla na mě Lid.,,Klid, Lidi.Jsem v pořádku. Jen jsem se ............zdržela ." snažila jsem se vyvlíknout . ,,A kde ses zdržela?." Proč sakra musí bejt tak podezřívavá. ,, Zdržela jsem se u Tedda , pozval mě zítra na festival .Od 4 do půlnoci . Prosím věci mám už zabalený." udělala jsem psí oči .Spíš to teda vypadalo jako bych měla zácpu. Lid chvíli přemýšlela a pak svolila.Obejmula jsem jí a utíkala do pokoje. Tam na mě skočil Toby a oba dva jsme se váleli na zemi. ,,Konečně jsi tady . Nemohl jsem se dočkat." ,,No jo , už jsem tady tak slez." řekla jsem se smíchem. Šla jsem se umít a hned si lehnout. Když jsem už ležela , Toby na mě tak smutně kouknul , protočila jsem jen očima a nadzvedla peřinu . Neváhal . Skočil pod ní a uvelebil se. Přikryla jsem ho a za chvíli jsme oba spali.

Zduřté :)
Omlouvám se že jsem tak dlouho nepsala. Tvůrčí blok, vždyť to znáte.;) Moc děkuju všem co tohle čtou. Nikdy jsem nečekala, že bude tolik přečtení a votes. Takže mockrát děkuju všem .
*Daiviz