Secret of destiny

kapitola 13

Věnováno SkyeSkia1224

Jakmile jsme se vrátili na zahradu , oslava pokračovala . Já si nejdřív prohlédla dárek od Tedda.Bylo to úžasný . Na každý stránce jiná fotka nás dvou , Lidie nebo Johnem. A na konci byla celá fotka mě , Tedda , Lid, Johna a mámy s tátou.Usmála jsem se. Najednou se mi v hlavě ozval hlas.,,Jsme tu s tebou a vždy budem ,Christinko." ,,Mami ?" vydechla jsem překvapeně. ,, Děje se něco ,Christin? " zeptala se Lidia. ,, Ne , všechno v pohodě." ,,Tady máš dárek ode mne a Johna." usmívala se jak sluníčko na hnoji.Byla to mrňavá krabička, ale zato celkem těžká. Otevřela jsem ji a v ní bylo něco kovovýho , jediná věc co tak trochu zaujala mou pozornost byl rudý kámínek . Vyndala jsem to a stiskla omylem kámen V tu chvíli se to kovové něco , změnilo v luk s rytinamia a kamenem. ,,Ty vole....."bylo to jediné ,nač jsem se zmohla. ,,To je luk z Nurluxské ocele , nejtvrdší ve všech galaxiich. Ten kámen je hodně vzácný . Na Nurluxu je jen na královských korunách a pak ve tvém luku. Jmenuje se Fyrelit" ,, Jak to všechno víš ?" vyvalila jsem oči.,,No když tvoje sestra je královna, víš první poslední." zasmála se. Já si jen detailněji prohlížela preciznost práce.Rozhodla jsem se ho vyskoušet . Zašla jsem si do pokoje pro šípy co mi vysely na stěně. Dala jsem je do koženého toulce na záda a šla zpátky dolů. Stoupla jsem si asi 20 m od terče a vsadila šíp do tětivy. V tom mně zastavila Lid,,Tady nepotřebuješ tyhle šípy, stačí přejet prstem po rytině šípu a máš obyčejný šíp v ruce.Zkus to." Šíp jsem tedy vrátila zpět do toulce.Pohladila jsem prstem rytinu šípu a v ruce se mi objevil šíp stejně precizně vypracovaný jako luk.Zasadila jsem ho do tětivy , natáhla a vystřelila.Střed super.Slavili jsme do 3 odpoledne , kdy se probrala Charlot. ,,Dobré odpoledne." řekli jsme všichni naráz. Usmála se.,,Dobré ,nerada končím vaší oslavu ,ale Christin , je čas musíme jet." .Povzdychla jsem si . Je čas. Toby se také zvedl a šli jsme pro kufry.Ovšem to by nebyl Tedd kdyby mi nepomohl. Když jsme je zanesli dolu , všichni se začali loučit. Lid brečela , John také sotvy držel slzy . Tedd mně jen objal a zašeptal,,,Dej na sebe pozor princezno." Já měla co dělat,abych nebrečela jak želva nebo Lidie.,,Charlot mohli bychom se cestou někde zastavit?" zeptala jsem se .,,Samozřejmě, kde potřebuješ." dodala s úsměvem . Ten jsem jí oplatila a zašla do rohu zahrady, kde měla Lid květiny.Tam jsem natrhala 3 růže a 3 lilie. Dozdobila jsem to nějakou trávou a svázala balnkytně modrou stuhou. Byl z toho krásný pugét.Šla jsem zpátky k Charlot.Pošeptala jsem jí místo , kde se chci zastavit. Nevypadala zrovna nadšeně. Naposledy jsem se rozloučila a chytla se Charlot za ruku. Najednou kolem mne bylo spoustu světla. Přemístily jsme se. Páni , už se těším až se to naučím. Objevily jsme se před hřbitovem, kde leží máma s tátou. Rozešla jsem se ,ale vzpomněla jsem si, že mám kufry. Rychle jsem se rozhlédla , nikde nic . Teda krom tety a Tobyho. ,,Neboj se o kufry, poslala jsem je napřed." mrkla na mne.Uklidnila jsem se a vydala k hrobu. Trvalo to sotva minutu. Byl menší z bílého mramoru. Byla tam květina ještě z loňska. Vyměnila jsem ji a poklidila kolem. Chvíli jsem tam ještě stála. Začala na mne padat atmosféra okolí. Rozbrečela jsem se.Pak mi někdo položil ruku na rameno. Ohlédla jsem se , stála tam Charlot.,,Pojď , Christin. Půjdem. " stírajíc slzy jsem přikývla. Chytla mne za ruku a transportovala nás. Tohle bylo jiný než předtím. Měla jsem pocit jako by se mi celé tělo natáhlo , hned se však smrštilo. Zavřela jsem oči a čekala až to skončí. Netrvalo to dlouho naštěstí. ,,Už můžeš otevřít oči." zasmála se má spolucestovatelka. Nepřesvědčivě jsem je otevřela. ,,Vítej na Nurluxu , princezno." . Byla to neuvěřitelná krása.Otočila jsem se a uviděla krásnou vilu. ,,Tady bydlíš?" zeptala jsem se s údivem .,,Ano , tohle je můj domov , stejně jako všech bývalých ředitelů Lucisie. Není to zrovna nejmodernější , jako na Zemi ,ale mě se to líbí." ,,Mě taky." řekla jsem nadšeně a šla do domu.Bylo to obrovský . Obývací pokoj , kuchyně , salonek a všechno ostatní bylo moderně zařízené. Vyšla jsem o patro výš , tam byly ložnice . Otevřela jsem dveře první . Tam byly moje kufry i s Tobym. Ten se hned rozštěkal,,Jsme tady, na Nurluxu. Já a ty." . Byl jak smyslů zbavený. Pokoj byl taky dokonalý .Velká postel , křeslo , stůl a obrovská knihovna.Ma se rozšířily zorničky , jako bych byla sjetá.Né že bych někdy byla.Za mnou jsem uslyšela smích.,,Tohle ještě malý oproti knihovně na konci chodby.Tam budeš příští 2 měsíce studovat. Musíme dohnat učivo za dva roky. Teď jsi jdi odpočinout.Jestli máš hlad , v lednici by něco mělo být." ,,Díky . Asi půjdu hned spát.Dobrou." popřála jsem. S úsměvem mi to oplatila a odešla. Převlékla jsem se a zapadla do peřin.

Zdravím pozemšťané
Nový díl je zde. Budu se snažit přidávat kapitolu každý týden , někdy se to asi nepovede. Mimochodem děkuju za rovných 500 přečtení a 44 votes. Další kapitola by mohla být ještě před Vánoci.
P.S. v mediich je Charlotina vila
*Daiviz