Secret of destiny

kapitola 7.

Zase spím, překvapivě. Nastává můj další sen , teda alespoň doufám. Jdu temným lesem, všude ticho jen sova houká na stromě. Je to tady docela strašidelný. Najednou v dálce slyším křik, dívčí křik a pokud to není holka tak hodně zženštilej chlap. Jdu za křikem , čím víc se přibližuju , tím líp ho rozeznávám. Chvíli jen stojím a poslouchám ten křik, je mi hodně povědomí . To je Riky. Běžim jako o život. Když dorazím na mítinu , vidím Riki přivázanou ke stromu a vedle ní nějakého kluka s černými vlasy , asi stejně starého jako já.Mavá ji před obličejem dýkou. Přiblíží se tak blízko , že jí lehce sekne do tváře. Vidím že se bojí, v očích se jí lesknou slzy.Chci odsud vypadnout , ale nemůžu ji tady nechat. Naši by na mě nebyli pyšní . Rozhodni se , buď ji tady necháš na pospas tomu šílenci a sama si zachráníš kejhák a nebo ji zachráníš. Já prostě Riky zachráním ať se stane co se stane. Přemýšlým nad různými variantami. 1) pomalu se k němu přiblížit s klackem v rukou a pořádně ho mrsknout větví po hlavě. Nemusí ho to omráčit , všimne si mne a bude po prdeli. 2) zařvat na něj ať ji nechá být , on si všimne mě , Riky se mezi tím rozváže a uteče a já následně udělám totéž. Může být rychlejší než já a chytit mě . Varianta 2) mi přišla nejlepší . ,, Hej ty tam !" zařvu na celý les . Neznámý se ke mě otočí .Konečně mu vidím do obličeje.Počkat ten blbec obtěžující mou kamarádku je mi PODOBNÝ??!Vytřásla jsem to z hlavy a naznačila Riky ať se odváže od stromu a uteče. Dej bohu, poslechla. Ten kluk se na mě nechápavě podíval a ukázal na sebe . ,, Jo, přesně ty. Co si vůbec dovoluješ přivázat mou kamarádku ke stromu , blbe! Jsi nějakej úchyl nebo co .Já čekám na vysvětlení." zaloložila jsem ruce v bok . Ten kluk na mě tak koukl , tím způsobem ,,jako co si to dovoluješ,, a promluvil,,Ou , Christiano kéž bys jen věděla co jsem zač."Jak zná moje celé jméno. Ano jmenuju se Christiana , ale rodiče mi celou dobu říkali Christin. Asi jim to připadalo moc dlouhý.Nemám čas se tím teď zabývat .,,A co jseš teda zač?" nadzvedla jsem obočí . On se místo odpovědi rozběhl směrem na mne. No do prdele . Zařvala jsem v duchu a nabrala nejvyšší rychlost co jsem dokázala.Tu rychlost jsem stále držela na nejvyšší možné úrovni.Takhle jsem běžela tím lesem asi 15 minut a on pořád za mnou.Najednou se objevím před obrovskou propastí, která má na šířku dobrých 10 metrů.A sakra co budu dělat nikam nemůžu ,on je za mnou a tohle jako opravdu nepřeskočím. Začínám panikařit , snažím se vymyslet řešení , ale nejde to jako by můj mozek zamrzl. V tom se mi v hlavě ozve Charlot : ,, Použij svou moc Chris." . Nezbyde mi nic jiného než ji věřit. Natáhnu ruku před sebe a snažím se vytvořit most.Nic , už slyším jak je ten kluk jen pár metrů za mnou.,,Soustřeď se." pokračuje Charlot.To se jí lehko řekne , jí nehoní nějakej neznámej po lese. Musím to zkusit.Zavřu oči a plně se soustředím na most . Cítím jak se síla uvoňuje z mého těla do okolí . Když otevřu oči stojí tam most a já přes něj přeběhnu.Kluk je uprostřed mostu .Chci ten most zbořit , soustředím se a povede se. zajásala jsem v duchu.Jen slyším jeho otravný hlas. ,,To není konec , ještě se pokáme......."zbytek jsem neslyšela , protože zmizel v hloubi propasti. ,, Už se těším."řeknu ironicky. Najednou cítím nesnesitelnou bolest ze spodu zápěstí. Svezu se na kolena a podívám se na zápěstí. Ten znak znám, často si ho kreslím do bloku ve škole a je na medailonu mé mámy. Letmo se dotknu medailonu na krku. Bolest konečně přestala. Chci se probudit . Chci, tohohle snu mám už dost!Kolem mě se začne ztrácet, konečně. Pak se ztratím úplně i já.Probudím se na posteli kde jsem usla a nademnou sedí Charlota s velkým úsměvem na tváři .

* Charlot

Viděla jsem jak Christina hysterčila, když jsem jí řekla že jsem její teta. Položila jsem jí dlaň na čelo a zašeptala ,kouzlo, Somno. Chris hned usla , ještě aby ne , tohle bylo docela silné uspávací kouzlo.Spí asi půl hodiny a pak začne sebou házet a převalovat se. Něco se ji zdá a asi ne něco pěkného. Rozhlédnu se kolem, Lidia a John usli také . Zkusim se tada ponořit Christ do mysli.Je na louce a sleduje někoho zpoza stromu.Když se kouknu lépe vidím nějakou holku a ..................................JEHO!!!! No to neni dobrý neměl ji najít. Ne teď .Ne takhle.Slyším jak na něj Chris zařve. Nerozumím tomu a vidím jak na ni jen nechápavě koukl. Ona ukazuje té holce nějaké posunky. V tom se na ni rozběhne .Pozhodnu se jít za nimi. Vidím Chris bezradně stojící na pokraji propasti. Chce mu utéct , ale neví jak.,, Použij svou moc Chris." poradím ji . Nejde jí to , ani se nedivím nikdy předtím to nepoužila a teď si musí během pár vteřin poradit, aby ji nechytil.,, Soustřeď se." řeknu.Soustředí se a před ní se začne formovat z kamení most. Citím hrdost.Bude výborná thaumaturge. Usměju se a nechám její mysl být.Pak už jen koukám jak pokojně spí.Zase sebou cuká ale tentokrát vidím v jejím obličeji grimasu bolesti . Něco se jí začne objevovat na spodu zápěstí.Ten znak znám . Znak světla. Usmívám se jak nikdy dřív. Je to ona !V tom se probudí a pohlédne na mne nechápavě.Budu jí muset všechno říct ........budu !

Ahoj lidi .

tak co, jak to vidíte s Chris? V mediích najdete to tetování. Doufám, že se vám nová část líbila a omluvte prosím chyby .Díky ;)

*Daiviz