Fatální pád

7. kapitola

Jednu věc musela Hermiona pirátům přiznat. Uměli slavit. Večer po vítězném boji s posádkou Morsmordre a Tomem Raddlem se shromáždili na palubě Dračího spáru. Opíjeli se korbely plnými rumu, jedli pečené maso a hlasitě zpívali. Malfoyův druhý důstojník Theodore Nott hrál na ukulele a broukal si přitom melodii, kterou neznala. Ginny s Harrym předváděli jakýsi podivný tanec a Ron se při tom pohledu smál.

Ve své podstatě to Hermioně připomínalo slavnosti u královského dvora nymf. Tančilo se ale mnohem elegantněji a plynuleji jako voda. Jídla byla vybranější a upravenější. Přesto však tento podivný zážitek působil svým osobitým kouzlem.

Zaposlouchala se do další písně a znovu se rozhlédla po svém okolí. První důstojník Blaise Zabini si přisedl k Nottovi a nabídl mu další korbel rumu. Pansy Parkinsonová se přidala k tanečníkům na improvizovaném parketu s dalšími dvěma ženami.

Pak spatřila Malfoye. Opíral se o zeď kousek od dveří do své kajuty napůl skrytý stíny. Celé dění upřeně pozoroval, ale nezdálo se, že se hodlá zapojit. Hermiona posilněná alkoholem si dala další doušek rumu a odložila svůj korbel, než vstala.

Předpokládala, že to způsobila kořalka, kterou zkonzumovala, protože si nepředstavovala, že by bez ní našla odvahu zajít za Malfoyem, potom co se mezi nimi stalo. Jakmile se k němu přiblížila, okamžitě si jí všiml. Bedlivě ji sledoval, ale vypadal uvolněně. Musel toho sám už dost vypít.

Chvíli spolu jen stáli bok po boku a zírali na ostatní před nimi, než najednou promluvil: „Dneska sis vedla dobře."

V opileckém opojení se při jeho slovech uchechtla. „Málem jsem se nechala zabít." Obrátila se k němu a její výraz zvážněl. „Díky tobě jsem naživu, takže..."

„Udělal bych to pro kohokoli z posádky," přerušil ji. Jeho hlas zněl nenuceně, ale v jeho pohledu se na moment mihla nějaká emoce, kterou u něj ještě neviděla, než znovu nasadil nečitelnou masku.

To ji ale jen povzbudilo. Přiblížila se k němu a jemně mu přiložila pravou ruku na obličej. Ztuhl, ale neodtáhl se. Chvíli se mu dívala do obličeje a snažila se najít jakýkoli náznak, že zašla moc daleko. Když ho neobjevila, opatrně se nahnula k němu a jemně ho políbila na koutek úst. „Děkuju," zašeptala kousek od jeho rtů.

Nepohnul se, proto se odvrátila, aby odešla. Jako by ji to, co udělala, trochu pročistilo mysl, protože jí náhle projel stud a chtěla se od něj, co nejrychleji dostat. S trochou štěstí si to nebude pamatovat, až se zítra probudí. Než se však od něj mohla vzdálit. Zastavilo jí pevné sevření na pravé ruky, kterou na poslední chvíli nechala na jeho tváři.

~~~~~~~

Když ucítil její prsty na obličeji, šokovalo ho to. Nepamatoval si, kdy se ho naposledy někdo dotkl tak jemně. Snad jeho matka před lety. Brzy však zemřela. Otce nemohl vystát, a proto v pouhých čtrnácti letech odešel z domova. Nastoupil na nejbližší loď a nikdy se neohlédl. Dosud si na své dětství nevzpomněl.

Cítil ruce svých milenek na všech částech jeho těla. Ale jen Hermionino pohlazení v něm vyvolalo tu dávnou vzpomínku na matčinu lásku. Když ho jemně políbila, cítil jako by někam patřil. Jako by domov nebyl jen Dračí spár.

A pak mu poděkovala a jemu se hlavou znovu prohnala nepříjemná myšlenka na to, jak ji při bitvě s Tomem Raddlem a jeho piráty téměř ztratil. Už dlouho z té pistole nevystřelil. Vždy raději volil boj s mečem. Ale když ji tam viděl, tak blízko nebezpečí smrti, zděsil se. Neváhal ani na vteřinu, vytáhl zbraň a vystřelil na piráta, co ji ohrožoval.

Když se ta krásná žena před ním začala najednou vzdalovat, projela jím panika. Nepříjemně to připomínalo strach z její ztráty. Okamžitě sevřel její ruku, která se začala odtahovat z jeho tváře.

Hermiona se na něj šokovaně podívala, ale nedal jí čas na cokoli jiného. Prudkým škubnutím si jí přitáhl k sobě a stejně rychle ji opřel o dřevěnou zeď. Hluboce namáhavě dýchal, když bez hnutí zíral do jejích jantarových očí.

Tomu, co v něm vyvolávala, moc nerozuměl. Pirátství pro něj nebylo nic nového. Krádeže, boje a zabíjení se staly přirozeností. Ale emoce, které cítil, když svíral Hermionu ve svém náručí pro něj zůstávaly záhadou. Netroufal si je pojmenovat, protože nepříjemně připomínaly to jediné, čemu se roky vyhýbal. To proklaté slovo na L. Slabost, kterou si nikdy nedovolil.

Ale když pozoroval Hermionin obličej, jako by všechny jeho zdi, které chránily jeho mysl, popraskaly. Opatrně se k ní pomalu sehnul, protože pevně očekával další odmítnutí, a co nejjemněji přitiskl své rty na ty její. Takový polibek nikdy nikomu nedal.

Chvilku jí jen líbal a vychutnával si zbytky rumu, které se mísily s její jedinečnou chutí na jeho jazyku. Potom se odtáhl a zadíval se jí znovu do očí. Vzdor, který očekával, v nich tentokrát nenašel. To ho uklidnilo. Mihl se v nich ale strach a to ho donutilo, aby ji co nejopatrněji pohladil po tváři, než přitiskl své čelo na její.

„Zůstaň se mnou přes noc," řekl s neskrývanou touhou, „prosím," zašeptal a překvapil sám sebe. Nikdy o nic nežadonil, ale tušil, že by poklekl k jejím nohám, kdyby ji to přimělo souhlasit.

Její slabé přikývnutí, jako by nedokázala odpovědět slovy, pro něj bylo tím jediným, co potřeboval. Opět uchvátil její rty tentokrát s nespoutanou vášní a zvedl jí do náruče. Odnesl ji do své kajuty a kopnutím zavřel dveře, než je, aniž by ji přestal líbat, zamkl.

Došel k posteli a položil ji na prostěradlo. Pomalu z ní začal stahovat oděv a každý odhalený kousek kůže olízl, políbil nebo pohladil. Chtěl. Ne. Potřeboval si vychutnat každou její křivku. Zmapovat její tělo jako neznámé vody, kterými hodlal plout.

Hermioniny vzdechy rozkoše, když znovu dychtivě lapal ten sladký návykový nektar, který ukrývala v jeho oblíbeném místě mezi jejíma nohama, vážně testovaly jeho kontrolu. Jeden z jejích obzvlášť lákavých výkřiků mu prozradil, že ji jeho laskání konečně přivedlo k orgasmu. Vypil každý doušek, který z ní dostal.

Sledoval ji, jak bez hnutí ležela na jeho posteli, zatímco ze sebe strhal veškeré oblečení. Pak se pomalu plazil přes její tělo, než se spokojeně usadil mezi jejíma nohama. Prsty jí hladil po tvářích a projížděl skrze prameny jejích hnědých kadeří. Spokojeně se díval na její zarudlou kůži, zatímco do ní pomalu zatlačil svou erekci.

Jejich pohledy se nikdy neodvrátily od sebe, když nastavil pomalé škádlivé tempo. Chtěl z jejího hrdla opakovaně vyloudit ty lákavé zvuky, co ho donutily šílet. Pomalu se vysunul a potom rychle přirazil, aby se mohl dívat, jak zvrátila hlavu dozadu a hlasitě vzdychla. Znovu a znovu.

„Řekni, že si moje," přikázal náhle a opět překvapil sám sebe naléhavostí, se kterou to řekl.

Hermiona neodpověděla a to ho, k jeho naprostému údivu, přimělo z ní tu odpověď za každou cenu dostat. Přirazil s mnohem větší silou a pak to několikrát zopakoval, než se úplně zastavil a vyvolal výkřik frustrace od Hermiony.

„Jsi moje," hlesl zase, když nastavil další mnohem rychlejší tempo, „řekni to!"

„Jsem tvoje... Draco," zavzdychala a on zároveň s těmi slovy zavrčel její jméno, když oba současně vyvrcholili.

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Nová kapitola je tady.

Další přibude pravděpodobně příští týden.

Vaše Elisabeth226 :-)