Draco Malfoy, proslulý král pirátů, který na kamenné desce v mořské jeskyni našel magický artefakt, jenž podle legendy umožňuje svému nositeli ovládnout všechna moře a může ho učinit nesmírně mocným.
Hermiona, dcera královny nymf a sedmá princezna o...
Tmavé nebe a tichá paluba Hermioně napověděly, že zjevně byla noc. Alespoň se k Malfoyovi nemusela probít skrz hordu naštvaných pirátů. Tiše našlapovala a schovávala se ve stínech před hlídkou.
Nakonec se jí povedlo dostat se až k Malfoyově kajutě. Netušila, co na ní čekalo na druhé straně, ale doufala, že spal. Tiše pootevřela dveře a opatrně vstoupila. Měsíční světlo prosvítající prosklenou zádí lodi jí umožnilo docela dobře prohledávat tohle místo.
Král pirátů ležel na posteli a tiše oddechoval, proto se odvážila rozhlédnout a přivolala magii, aby jí odhalila ukryt koruny.
V rohu místnosti se slabě modře zatřpytilo. Přišla blíž a zvedla kožený vak. Otevřela ho a spatřila Neptunovu korunu v celé své kráse. Naposledy ji předtím viděla na otcově hlavě.
Náhle za sebou ucítila něčí přítomnost. Moment na to ji ten někdo tvrdě sevřel jednou rukou okolo pasu a hrubě přitiskl její záda k sobě. Stejně rychle měla na krku přitlačenou chladnou čepel.
„Myslela sis, že mě přelstíš," zašeptal jí do ucha Malfoy.
Hermionou projel třes z jeho blízkosti. Litovala, že se všechno nestalo jinak. Jenže zoufalost jí v této situaci nepomáhala. Uchopila tedy rukojeť svého ostří pevněji a donutila se potlačit její touhu po něm.
Prudce trhla hlavou dozadu. Uslyšela jeho hlasité klení, jakmile narazila do jeho obličeje. Nedala mu možnost vzpamatovat se. Další úder tentokrát loktem mu věnovala do žeber. Rána ho přinutila uvolnit stisk a ona se vymanila z jeho sevření.
Otočila se k němu právě včas, aby svou zbraní zastavila jeho útok. Malfoy teď v jedné ruce držel meč a v druhé dýku. Nebezpečný soupeř s chladným vzteklým pohledem v očích. Už nestála proti němu v cvičném souboji. Pokud by udělala chybu, využil by toho, aby jí ublížil.
Chvíli na sebe jen zírali. Pak Malfoy vztekle zavrčel a vrhl se vpřed. Nemilosrdně sekal ostřím a Hermiona se těsně vyhýbala. Roky cvičení s otcem se jí teď hodily. Při dalším švihu jeho čepelí se přikrčila a proklouzla mu za záda. Udeřila ho rukojetí zbraně do beder a on se skácel do kleku.
Napřáhla se k úderu, ale okamžitě se zarazila. Bylo by teď tak jednoduché ho zabít. Stačila jediná rána. Jenže nedokázala žít s vědomím, že by se stala jeho vrahem. Vycítil zjevně její zaváhání, protože se rychle obrátil. Moment na to ji štiplavě zabolelo na pravé paži. Ucukla dozadu a skácela se na kolena. Stále svírala meč, ale levou ruku s korunou si přitiskla na krvácející šrám.
Malfoy stál před ní a díval se na dýku, která se pokryla její rudou krví. „Zvláštní," řekl a jeho pohled se stočil k Hermioně, „čekal jsem, že bude ledově modrá. Chladná jako tvé srdce." Zlomyslně se zašklebil. „Jaké jiné by stvůra jako ty mohla mít?"
Hermioně při jeho mrazivých slovech vyhrkly slzy do očí, ale přesto mu nadále vzdorně hleděla do těch jeho. „Alespoň nějaké mám."
Než dostal šanci ji opět zranit, natáhla se po magii oceánu, aby ho znovu poprosila o pomoc. Vteřinu na to se loď prudce rozhoupala, když obrovská vlna roztříštila skleněné okno v kajutě a stáhla Hermionu i s korunou a jejím mečem do bezpečí mořských vod.
Hermiona vložila ostří do pouzdra, aby měla alespoň jednu volnou ruku. Plavala na hladině, ale zranění pulzovalo příliš bolestivě na to, aby se sama vydala na cestu domů. Sotva ji ta myšlenka napadla, vyskočil nad hladinu kousek od ní nějaký tvor.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
