Draco Malfoy, proslulý král pirátů, který na kamenné desce v mořské jeskyni našel magický artefakt, jenž podle legendy umožňuje svému nositeli ovládnout všechna moře a může ho učinit nesmírně mocným.
Hermiona, dcera královny nymf a sedmá princezna o...
Draco se opíral o dřevěnou stěnu a zíral na její bezvládné tělo v cele. Její oblečení bylo stále mokré, a proto její šupiny nezmizely pod kůží. Ležela tam, aniž by tušila, že jeho hněv se s každým jejím nadechnutím stupňoval.
Přesně věděl, když se probudila. Její dlouhé černé řasy, které v její nymfí podobě měly modré konečky, se slabě zachvěly, než otevřela své jantarové oči.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zmateně se rozhlédla. Vteřinu na to sebou škubla, když si všimla mříží, co ji obklopovaly. Vzápětí se několika rychlými pohyby natlačila v sedě na zeď a začala panicky dýchat.
„Celou dobu to byla jen iluze," promluvil a vykročil ze stínů, které ho do té doby ukrývaly, „upoutala si mou pozornost a já slepě vešel do tvé pasti."
Odemkl kovové dveře, co je oddělovaly. Moment se na ni jen díval a čekal na její odpověď. Ale setkal se jen s mlčením. Nymfa proti němu se jen postavila na nohy a hleděla na něj.
Neskutečně ho to rozzuřilo. Prudce se pohnul směrem k ní. Než mohla zareagovat, rukou jí pevně sevřel hrdlo a přirazil ji silou na stěnu lodi. Úplně ji nedusil. Byla to hlavně hrozba. Jeho šedé oči žhnuly vztekem. „Nezahrávej si se mnou," zavrčel jí chladně do tváře z bezprostřední blízkosti.
Místo strachu, který se vždy objevil v obličejích jeho nepřátel, zaplál opět v jejím pohledu vzdor. „Vrať korunu mého otce a už mě nikdy neuvidíš," hlesla bez sebemenšího záchvěvu v hlase.
„Tvého otce," zeptal se a v ten okamžik si všiml, jak se jí v pohledu mihlo šokované poznání. Tohle mu říct nechtěla. Přimělo ho to, aby se zlomyslně usmál. „Něco ti prozradím, princezno. Piráti si berou, co se jim zlíbí. Měla bys to už vědět," pronesl a naklonil se k ní, až se jejich rty téměř dotýkaly. „Pověz mi, co by si ostatní mořské stvůry pomyslely, kdyby zjistily, že ses mi tak ochotně vzdala." Přitlačil své tělo na to její. „Znovu a znovu."
Ale nymfa před ním se stále nezačala kroutit strachem z jeho blízkosti. Jen se na něj chladně podívala. „Že jsem udělala jen to, co bylo nutné," konstatovala s lehkým úšklebkem.
Projela jím nová vlna hněvu. „A když ti to nevyšlo, přivolala si netvora, který téměř zničil mou loď a zabil mou posádku!"
„Lusca neposlouchá nikoho," odporovala mu, „jen skutečný vládce oceánu ho dokáže ovládnout."
Draco si posměšně odfrkl. „A přesto si skočila do vody, abys zachránila život Potterovi." Proč se starala zrovna o toho nedůležitého piráta? „Čím si bezvýznamný člen mé posádky zasloužil tvou přízeň?" Když nic neřekla, vztekle zavrčel a konečně ji pustil. „Vlastně mě to nezajímá. S Neptunovou korunu mě na moři nikdo nezastaví. Přinutím oceán, aby pohřbil mé nepřátele do svých hlubin."
„Koruna z tebe vládce nedělá," odporovala mu, „oceán sám si vybírá, kdo mu vládne."
Naklonil hlavu na stranu a uvažoval o jejích slovech. Pokud nelhala, koruna mu byla k ničemu. Stále však mohl dosáhnout toho, po čem toužil. „V tom případě přinutím ostatní mořské stvůry, aby mi sloužily. Věřím, že to udělají, když mám v moci jejich princeznu."
