Fatální pád

Epilog

Přestože byla ráda, že se vracela, se Hermiona příchodu na Dračí spár obávala. Netušila, jak ji ostatní přijmou. Spoléhala se na podporu Ginny, Rona a Harryho. Věděla, že je Draco na její straně. Ale reakce zbytku posádky nedokázala předpovídat.

Na pobřeží ostrova na ni a Draca čekal člun a pár jeho mužů kousek od něj. Jakmile ji spatřili, mihl se jim všem v obličejích patrný šok. Možná za to mohl nedostatek zranění, které měla mít z pokusů ubránit se jejich kapitánovi při násilném únosu. Nebo to, že šla zcela dobrovolně vedená jen za jemně uchopenou ruku. Případně vůbec jen to, že král pirátů, který přijel do jejího království za pomstou, se vrátil s nymfou, co pronásledoval, ale vůbec nevypadal unavený z boje s ní, nýbrž se na ni díval s uvolněným spokojeným výrazem. Tedy do chvíle než se ohlédl po svých bojovnících a s mnohem chladnějším pohledem v očích vyčkával, jestli se někdo pokusí něco namítnout.

Napjatý moment nakonec ukončil Blaise Zabini. „Na co čekáte," zeptal se ostatních, „vyrážíme zpátky na Dračí spár."

Když se konečně dostali na loď, obklopilo příchozí skupinu několik dalších členů posádky. Draco uvolněně položil dlaň na rukojeť meče, ale Hermiona tušila, že by při sebemenším podezření okamžitě tasil.

K jejímu překvapení podobný postoj zaujali i Zabini a Nott. Parkinsonová vypadla trochu rozpačitě a Hermiona se jí nedivila. Draco odešel sám pravděpodobně hnaný hněvem a vrátil se s Hermionou, která ale nebyla zajatcem, po boku a připravený ji bránit.

Tentokrát napětí přerušila Ginny. Jakmile se na ni Hermiona usmála, vrhla se vpřed a objala ji. Ron a Harry zrzavou pirátku brzy následovali. Když Hermiona spatřila Dracův výraz, uvědomila si, že mu došlo, kdo ji pustil z jeho cely ven. Ale místo hněvu v jeho očích viděla jinou mnohem jemnější emoci. Snad dokonce vděčnost.

A tak začal její život na Dračím spáru znovu. Ve dne cvičila boj nebo jen v Dracově objetí sledovala oceán od kormidla. Noci trávila v jeho náručí. To, že od návratu trvale bydlela v jeho kajutě, dal jasně najevo, když pokaždé čekal, až se k němu přidá.

Při milování jí stále opakoval, že si ji jednoho dne vezme za ženu. Stala se z toho jeho oblíbená majetnická hra. Pokaždé ji škádlil tak dlouho, dokud mu neřekla ano. Ale Hermiona se nikdy nevzdávala snadno, možná ho nakonec překvapí a požádá ona jeho.

~~~~~~~

Draco už pocit štěstí dříve zažil. Ale žádný drahokam nebo zlatý poklad se nevyrovnal tomu, které ho obklopilo pokaždé, když se probudil a spatřil jeho Hermionu v posteli v náručí. Očekával, že počáteční chtíč po ní může časem zeslábnout. Ale i když už ji znal dokonale, touha mezi nimi stále hořela jasným plamenem. Pokaždé, co se na ni díval, si byl jistý, že jí nikdy nebude mít dost.

Zrovna pozoroval, jak kroužila v cvičném kruhu s Ginny a společně trénovali. Zíral, jak jí oblečení přiléhalo k tělu, a musel se přinutit zůstat na místě, protože náhlá potřeba sejít dolů a servat z ní šaty, aby si ji mohl znovu vzít, se stala příliš silnou.

Po nějaké době se k němu připojili jeho nejbližší přátelé. Chvíli jen stáli vedle něho a čekali, až jim bude věnovat pozornost. On ale odmítal odtrhnout oči od Hermiony, aby mu neušel ani jediný z jejích dokonale ladných pohybů. Slyšel, jak se Theo s Blaisem hlasitě uchechtli, když zjistili, koho tak upřeně sledoval.

„A co Neptunova koruna," zeptala se nakonec Pansy, „a tvůj plán stát se vládcem oceánu?"

„Nepotřebuji korunu, když mám srdce," odpověděl jí, aniž by odvrátil pohled od jeho překrásné nymfy, „nemusím být vládcem, když si toho skutečného jednou vezmu."

Jeho přátelé sebou překvapením škubli. Draco se jim nedivil, tuhle informaci si nechával pro sebe, dokud si nebyl jistý, že Hermioně na lodi nic nehrozí.

„Hermiona," hlesl Blaise, „ona je..."

„Nejmocnější bytost na moři," pronesl Draco se zasněným úsměvem a konečně se na Pansy, Blaise a Thea podíval.

Theo se ušklíbl. „Nikdy jsem si nemyslel, že uvidím velkého krále pirátů Draca Malfoye s tímhle výrazem v obličeji. Ty ji skutečně miluješ."

Pansy se zamračila. „Jsme si fakt jistí, že tě neočarovala?"

„Řekl jsem vám, co se stalo na ostrově," konstatoval Draco a tón jeho hlasu se změnil z hravého na varovný.

„Jasně," hlesl Blaise a potencionální ohrožení od naštvaného Draca úplně ignoroval, „to opilé blažené vzdychání nad tím, jak pohnula mořem, aby tě ochránila před královnou a jejími vojáky."

Svými slovy přinutil Draca zrudnout rozpaky. Veškerý vztek, který se v něm mohl hromadit, vyprchal, když si na ten trapný moment vzpomněl. Mělo mu být jasné, že jeho přátelé ho nenechají na to jen tak zapomenout.

Doufal, že bude moci pod nějakou falešnou záminkou utéct, ale jeho první důstojník ještě neskončil. „Bylo by to snesitelné, kdybys předtím detailně nepopisoval váš sex v jeskyni. Dokázal bych žít s tím, kdybych nevěděl, jak moc sis užil, když..."

„Dobře to stačí," přerušil ho Draco tak hlasitě, že se všechno dění na palubě Dračího spáru zastavilo. Posádka na něj při jeho výbuchu udiveně zírala. Hermiona naštěstí někam odešla s Ginny. „Všichni zpátky do práce," zaječel na piráty, jakmile se vzpamatoval. Pak se obrátil k jeho přátelům, kteří se smáli. „Vraťte se na své pozice, tahle loď se neřídí sama."

Vyhnal stále chichotající se trojici od své pozice, podíval se na obzor a pohnul kormidlem směrem doprava, aby to vypadalo, že je zaneprázdněný.

„Víš," ozvalo se kousek od něj a on zjistil, že Theodore Nott ještě neodešel, „jsme rádi, že si šťastný," oznámil mu jeho druhý důstojník, než sešel dřevěné schody a začal cosi křičet na lidi okolo něho.

Draco za sebou uslyšel blížící se kroky. Potom menší jemnější ruka sevřela tu jeho a on ucítil něžný polibek na čelisti. Otočil se a spatřil dvě jantarově zlaté oči, které tak moc miloval. V tu chvíli jakýkoli zbývající pocit trapnosti zmizel a nahradilo ho naprosté štěstí.

~~~~~~~

Jejich život byl plný dobrodružství a radosti, neboť pouto jejich lásky kované četnými zkouškami nešlo zlomit. Časem se z vyprávění stala legenda. Mnozí už možná zapomněli, co se tenkrát událo. Ale přesto jejich příběh nezmizel. Stále šumí z lastur tam, kde kdysi došlo k osudovému setkání krále pirátů s vládkyní oceánu.

Konec

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Epilog je konečně tady.

Někdy příště u nějaké další povídky.

Vaše Elisabeth226 :-)