Fatální pád

5. kapitola

Když se Hermiona probudila, napadlo jí, že si už dlouho takhle neodpočinula. Jakmile však otevřela oči a uvědomila si, kde je, okamžitě ztuhla. Cítila jeho nahé tělo za sebou přitisknuté k jejímu. Opatrně se obrátila, aby se na něho podívala.

Ve spánku vypadal nezvykle mírumilovně. Ležel na boku a vlasy, které normálně nosil sčesané do culíku, měl lehce rozcuchané. Jen malý copánek s kovovými ozdobami na levé straně obličeje zůstal zázračně neporušen.

Ačkoli jedna její část toužila zůstat v jeho posteli, donutila se zvednout. Potichu našla své oblečení a meč. Nemohla tam zůstat. Musela zvážit, jak bude dál postupovat. A to nedokázala, když jí jen pohled na něj lákal, aby zapomněla na to, kým byl. Potřeba dostat se pryč se stala tak nesnesitelnou, že přestala myslet i na Neptunovu korunu.

Paluba lodi zela prázdnotou. Kormidelník, který v noci řídil, ospale mžoural do dálky a dění na plachetnici si nevšímal. Noční hlídky kontrolovaly okolí jen jednou za půl hodiny. Nikdo by si jí tedy nevšiml, když se snažila proklouznout do ubytovací kóje.

Potichu kráčela směrem k vstupu do podpalubí, když se za ní náhle ozvalo: „Tady jsi."

Hermiona se s leknutím otočila za hlasem. Na schodech vedoucích ke kormidlu seděla Ginny. Zrzavá pirátka se opírala o zábradlí a zírala přímo na ni. „Přemýšlela jsem, kam si zmizela, když si se na noc nevrátila do naší kajuty," konstatovala s úšklebkem.

Hermiona se začervenala. „Já jsem..."

„Viděla jsem tě vycházet od něj," přerušila ji Ginny náhle pevným hlasem bez špetky humoru.

Hermiona znovu za to ráno ztuhla. Náhlá změna zrzčina chování jasně naznačovala, že se jí nelíbilo, co udělala. Opatrně studovala tvář ženy, kterou považovala za kamarádku.

Musela vypadat alespoň trochu vyděšeně, protože Ginny se najednou uvolnila. „Nesoudím tě," pronesla zrzka tiše, „nejsi první, kdo mu podlehl a ani poslední." Zvedla se z místa, kde seděla a přiblížila se k Hermioně. „Malfoy patří k těm, co jdou zatím, co chtějí. Jakmile to ale dostane, vždycky ztratí zájem. Já jen abys..."

„Vím," zarazila ji Hermiona, když konečně pochopila, co se jí mladá pirátka snažila naznačit, „nic od něj nečekám. Užili jsme si a teď můžeme pokračovat dál."

Ginny se při jejím ujištění usmála a přikývla. „Jsem ráda, že to chápeš. Jsi kamarádka. Jen jsem měla pocit, že tě musím..."

„Díky," zastavila ji Hermiona, „jdu si ještě na chvíli lehnout."

Tiše seběhla po schodech do podpalubí a zmizela Ginny z dohledu. Potlačila bolest, kterou v ní její vlastní slova vyvolala a jakmile došla do jejich kajuty, schoulila se na své posteli.

Znala jeho pověst u žen, když se o něm snažila zjistit informace, takže ji varování od Ginny nijak nepřekvapilo. Opakovala si, že její chvilka touhy nebyla ničím jiným než momentem slabosti, když vzpomínky na jejich noc pečlivě uzavírala do ledové klece v její mysli.

Její nenávist k němu zase vzplála obnovenou intenzitou. Počká si a ve správný okamžik mu sebere Neptunovu korunu. Nakonec to, že se jí, jednou z mořských bytostí, které tak nesnášel, nechal svést, bude dokonalým bonusem její pomsty.

~~~~~~~

Když se Draco ráno probudil, zjistil, že byl sám. Málem by považoval sex s ní za jeden z jeho snů, ale zanechala po sobě teplo na jeho prostěradle. Zklamání, co ho zaplavilo, když zjistil, že s ním nezůstala, ho překvapilo. Předpokládal, že v momentě, kdy ji dostane, jeho posedlost zmizí. Jenže jakmile si vzpomněl na jejich noc, jeho touha po ní se opět vrátila. Mít ji jednou nestačilo. Chtěl ji znovu.

Když se konečně donutil opustit svou kajutu, dal si za cíl strávit s ní den. Mohli by spolu mluvit nebo při troše štěstí by ji nalákal k sobě, aby ji svedl a změnit další z jeho fantazií o ní ve skutečnost. Jenže jeho plán selhal ještě dříve, než vůbec začal.

Vyhýbala se mu. Netušil, jak to dokázala, ale povedlo se jí úplně zmizet z dohledu. Nechápal, jak to bylo vůbec možné, když Dračí spár všude obklopoval oceán. Každý, koho se zeptal ho, se skeptickým pohledem naznačujícím pochybnosti o jeho psychickém zdraví, ujistil o tom, že skutečně stále obývala jeho loď.

Po zbytek dne zůstal stát na vyvýšené palubě u kormidla a zíral dolů na plachetnici, zda ji alespoň nezahlédne. Musela přeci někdy vyjít ven a jakmile to udělá, dostane ji. Odvleče ji přede všemi zpátky do své kajuty. Možná ji přiváže k posteli za to, že ho tolik frustrovala. A pak...

„Co se stalo," zeptal se ho Blaise, který zrovna stál u kormidla, a přerušil jeho barvité představy o nahé Hermioně vzdychající a prosící o víc, zatímco ji provazy nedovolovaly uniknout jeho doteku.

„Nic," řekl a snažil se, aby to znělo nenuceně. Pevně přitom však sevřel zábradlí, zatímco se pokoušel uklidnit svůj chtíč. Co s ním ta žena provedla?

Blaisovi však jeho chování zjevně neuniklo, protože si pobaveně odfrknul a potom se zeptal: „Takže to nemá, co dělat s Hermionou?"

Draco ztuhl a obrátil se na svého prvního důstojníka. „Proč? Dneska jsem ji ani neviděl."

Blaise se hlasitě rozesmál. „Vzhledem k velkosti téhle lodi je působivé, jak se ti zvládla celý den vyhýbat." Náhle zvážněl a upřel na něj chladný pohled. „Nebudu kroužit okolo jako žralok a zeptám se rovnou. Co si udělal?"

Draco se zamračil. „Jak můžeš vědět, že jsem..."

„Znám tě patnáct let," přerušil ho Blaise, „jsem si tím jistý. Kromě toho jsem mluvil s posádkou."

Draco si povzdechl. Nemělo cenu lhát, Blaise Zabini o něm věděl dost, aby to poznal. A tak mu pověděl, co přesně se stalo v noci. Jeho dlouholetý přítel po celou dobu mlčel a naslouchal.

„Myslel jsem, že ji prostě dostanu ze svého systému jako ostatní," dokončil Draco popis jeho noci s Hermionou, „ale když jsem se ráno probudil a ona byla pryč..." Znovu si povzdechl a opět pohlédl na palubu, jestli se náhodou nerozhodla ukázat. „Uvědomil jsem si, že ten hlad po ní nezmizel. Chtěl jsem s ní mluvit, ale..."

„Tohle s proslulým králem pirátů udělala jediná noc," prohlásil Blaise překvapeně, „nikdy si se žádnou nešukal ani dvakrát!"

Draco měl okamžitě potřebu se hájit. „S Pansy jsem..."

„Pansy se nepočítá," zarazil ho jeho první důstojník okamžitě, „je to kamarádka. Znáš ji skoro stejně dlouho jako mě. Staráš se o ni, ale nikdy si se o ni takhle nezajímal ani ona o tebe." Sledoval, jak se jeho kapitán opřel o stěnu a nepřítomně hleděl před sebe. „To byla tak dobrá?"

Draco se na něj podíval s výrazem, který nosil jen tehdy, když po něčem posedle prahl. „Chci, aby ji všichni slyšeli křičet mé jméno, když ji šukám, aby věděli, že je moje. Odpovídá to na tvou otázku?"

Blaise na něj chvíli šokovaně zíral, než se znovu rozesmál. „No... jelikož odmítá zůstat někde poblíž tebe, vypadá to, že si pěkně v hajzlu."

Draco se od něj odvrátil a opět prohlédl palubu. Každý jiný muž by to možná vzdal, ale on tak učinit nehodlal. Počká si a ve správný okamžik ji zase dostane do rukou. Přinutí ji, aby po něm toužila. Nakonec bude jen jeho.

˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙˙

Tady je nová kapitola.

Případné dotazy jako vždy pište do komentářů, určitě vám odpovím.

Vaše Elisabeth226 :-)