Poznali jsme se letos v létě

4: Kamarádi nebudeme

Seděla jsem mezi partou Masonových přátel a poslouchala jejich rozhovor. Občas jsem se do něj nenuceně zapojila, ale spíš jsem zůstávala potichu. Koneckonců nebyla jsem jediná. Stefanie se ke konverzaci také neměla, občas něco zašeptala směrem k Shaneovi, ale to bylo jen pro něj. Nikdo jiný ji neslyšel, protože to tak chtěla.

„Dáš si pivo?" nabídl mi Wyatt a pozvedl jednu plechovku. Nekazila jsem zábavu a většinou jsem se pouštěla do všeho po hlavě. Ti, kteří mě znali, věděli, že mým stylem je nebýt pozadu a nedržet se stranou. Mezi novými lidmi jsem byla trochu stranou, ale jakmile jsem je blíže poznala, změnilo se to.

„Jo, proč ne," natáhla jsem ruku a Wyatt mi ji s neskrývaným, mírně překvapeným výrazem předal. Nebo se o to alespoň pokusil. Než jsem se plechovky stačila vůbec dotknout, někdo ji chytil za mě.

„V žádném případě."

Zamračila jsem se na Masona. „Proč ne?"

„Mám na tebe dohlídnout, zapomněla si? Nehodlám pak něco poslouchat."

„To si nemůžu dát ani jedno? Jedno pivo se mnou nic neudělá."

„Jo, dovol jí trochu povyražení, bratříčku," podpořil mě Wyatt. Netušila jsem, jestli zrovna o jeho podporu stojím, ale aspoň někdo za mnou stál. I když si za to nejspíš něco sliboval.

Mason však neustoupil. A tak jsem se smířeně stáhla. Načež Wyatt vytáhl z kapsy krabičku cigaret. Zamával s ní ve vzduchu a nabídl mi. Avšak já záporně zavrtěla hlavou. Jediné, co jsem opravdu nemusela, byly cigarety. Jako mladší jsem je samozřejmě zkoušela, byla jsem stejně zvědavá jako všichni ostatní, ale později jsem přišla na to, že to není nic pro mě.

Lexie si jednu cigaretu vzala a strčila si ji mezi rty. „Stef, můžeš?" zamumlala a naklonila se k blondýnce, která na její pokyn vylovila z kožené bundy zapalovač a cigaretu jí zapálila. Lexie jí ukázala vztyčený palec.

„Nesuď mě, prosím," prohlásila ke mně Lexie.

„Od toho tu rozhodně nejsem," uklidnila jsem ji. „To je tvoje věc. Každý má právo o sobě rozhodovat sám."

„To se mi líbí," přitakala. „Každopádně já tím jen léčím zlomený srdce."

„Jo, který sis nechala zlomit od toho největšího kreténa, co existuje."

„Tak hele, já si ho nevybrala. Tomu člověk neporučí, Shane. Až to sám zažiješ, pochopíš to."

„Mně nikdo nezlomí srdce."

„To se ještě uvidí," nesouhlasila Lexie a upila ze svého plastového kelímku, ať už v něm bylo cokoliv.

„Nemůžeš zlomit něco, co už je dávno rozlámaný na kusy," prohlásil Shane bez emocí a pokrčil při tom rameny. Tahle věta mě nějakým způsobem zaujala. Moje pozornost se náhle stočila ke Stefanie.

Znamenalo to, že nejsou pár? Pokud měl Shane zlomené srdce, nemohli být spolu. Nebo možná byli a Stef se ho snažila dát zase dohromady. Co já vím. Lidé bývají spolu i jen proto, aby nemuseli být sami. Bojí se samoty, a tak jsou s člověkem, kterého vlastně ani nemilují.

„Kdyby bylo doopravdy zlomený, tak bys takhle nemluvil," vyšlo ze mě náhle. Jakmile jsem se do toho však vložila, odtušila jsem, že to byla obrovská chyba. Nijak se mě to netýkalo, ale měla jsem zkrátka nutkání vyjádřit svůj názor.

„Co ty o tom víš?" uchechtl se Shane. Přesně takovým stylem, kterým mi dával najevo, že si o mně nemyslí nic dobrého. „Přijela k nám rozmazlená holka, aby nás poučovala o tom, jaký to je bejt na dně. To tak."