Poznali jsme se letos v létě

7: Zažité trauma

Celý den byl jako zalitý sluncem. Zatímco mě Lexie učila základy surfařství, ostatní si ho užívali plnými doušky. Všichni čekali na správnou vlnu a pak jí náležitě využili. Vážně byli dobří. A bavilo mě je pozorovat. Bavilo mě pozorovat, jak se baví a jak žijí pro něco, co je naplňuje a zároveň spojuje. Byla to parta jako každá jiná a přece jen něčím ojedinělá. Akorát jsem ještě nepřišla na to, čím.

Stefanie byla důkladná a dávala si dobrý pozor, aby ze svého prkna nespadla. Uměla dost dobře udržet rovnováhu a vypadala jako by surfovala od doby, co se naučila chodit. Byla opatrná, ale přesto se do toho svým způsobem pouštěla po hlavě. Měla to zkrátka pod kontrolou.

Wyatt byl poměrně divočejší. Vrhal se do těch nejvyšších vln a zkoušel různé triky. Mason byl také dobrý, ale nepředváděl se. Jen si to užíval. A totéž se dalo říct i o Shaneovi. I když... ne, Shane se možná trochu předváděl.

Když se setmělo, pláž se zaplnila našimi vrstevníky. Rozdělal se oheň a někdo dokonce přinesl sud piva. Bylo to vlastně moc fajn. Nikdo nic neřešil, všichni jen mezi sebou vesele klábosili nebo se koupali. Já jsem seděla v horkém měkkém písku, do něhož jsem sem tam z nudy nořila chodidla.

Z jedné strany mě obklopoval hluk z pláže a z druhé jsem jen tak existovala v hloučku "svých" lidí. Mason spokojeně vysedával vedle mě po pravé straně a zleva se držel po mém boku Wyatt. Lexie seděla u Stefanie a Shane popíjel limonádu naproti mně. Protože řídil, nedal si žádný alkohol. Stejně jako Mason.

„Ale no tak!" vyhrkla Lexie, když jí Jesse už po několikáté vytrhnul kelímek z ruky a napil se z něho. On se ale jen sladce zakřenil, načež se Lexie dotkla svou rukou jeho čela a odstrčila ho od sebe.

„Jsi zlá!" postěžoval si Jesse sklesle. Vlastně byla celkem zábava sledovat ho v tomto stavu. Byl celkem veselá kopa, když si dovolil se uvolnit a zdržel se svých zábran.

„A ty opilej!" oponovala mu.

„Kamaráde, možná máš dost," zahlásil Shane a poplácal Jesseho po rameni.

„Ne, já mám naopak nedostatek," prohlásil rozhodně a trochu nemotorně se zvedl. Mason automaticky vstal taky a rozhodl se ho raději doprovodit, přičemž na nás kývl, že si to vezme na starost.

„Tak takhle se Jess už dlouho nezřídil," poznamenala Lexie s mírnou dávkou překvapení.

„Dopřej mu trochu oddechu. Zaslouží si to! Každej by se měl jednou za čas takhle vyblbnout," vyjádřil se Wyatt. „Nemám pravdu, zlato?" mrknul po mně.

„Budu dělat jako bych nic neslyšela, zlato," převrátila jsem oči v sloup.

„No, zatím ti to moc nejde," uculil se. „Ale uznej, že je fajn se někdy uvolnit. A když zrovna nemáš za zády svýho bratříčka, proč se tomu bránit?"

Nechápavě jsem si ho přeměřila pohledem. „Co tím myslíš?"

„Wyatte, dost," vmísila se do našeho rozhovoru Lexie.

„Počkej, nech ho, zajímá mě, kam to směřuje," připojila se Stefanie.

Shane seděl mlčky, obklopený tím napětím, plným zvědavosti, která však nebyla jeho. Měl opět ve tváři prázdný výraz, oči teď však soustředěné přímo na mě. Jako by mě skenoval tím pohledem a já chtěla tolik zjistit, co si asi myslí.

„Zahrajeme si takovou hru, co říkáš?" navrhl Wyatt. Váhavě jsem naklonila hlavu na stranu a uvažovala nad tím, jakou hru má asi na mysli. „Moc se ještě neznáme. Něco ti na každýho z nás prozradím, co ty na to? Ale neřeknu ti jméno. To budeš muset uhádnout."