Klanové kočky - Mstění kočky se zlomeným srdcem (Dokončeno)

Cesta do Rokliny

   Zapadající slunce barvilo nebe do ohnivých odstínů. Přeslička seděla přikrčená na Písčitém břehu a hleděla na lesknoucí se hladinu. Právě ji a Sovíka učili Sýkorka s Lišákem lovit ryby v řece. 

   ,,Sleduj," mňoukla Sýkorka. ,,Nespouštěj z vody zrak, a až poplave ryba, bleskově se nakloň nad vodu, chňapni a vytáhni ji. Takhle." Zadívala se na vodu. Zahlédla plavat stříbrnou rybku. Vrhla se po hlavě dopředu, ponořila obličej a když tvář vynořila, měla v tlamičce stříbrnou kořist a položila ji do kapradí, aby se neobalila pískem. 

   ,,To vypadá snadně," zamumlal Sovík. 

   ,,Ale není," nesouhlasil Lišák a také chytl jednu rybu a uložil ji k té první. ,,Chce to značnou rychlost, trpělivost a opatrnost." 

   ,,Protože pokud se nenaučíte správně držet rovnováhu, spadnete do vody a vyplašíte všechny ryby, nebo hůř, utopíte se," dodala Sýkorka. 

   Kočička polkla a zachvěla se. 

   ,,Teď by mi tam spadnout nevadilo," přiznal Sovík. ,,Ale v období holých stromů? Ne, děkuji."

   Lišák plácl černého kocourka bílou špičkou ocasu přes ouško. ,,Dost povídání. Musíte si to taky vyzkoušet." 

   Oba učedníci se posadili jednu myší délku od proudu řeky a upřeli pohledy na písčité dno plné lesklých kamínků a podivných zelených trsů dlouhé trávy. 

   Po chvíli se ozvalo šplouchnutí vody. Zrzavá kočička vzhlédla. Sovík vytáhl hlavu z vody a v tlamičce se mu cukala malá rybka. ,,Bravo, Sovíku!" pochválil ho Lišák. 

   Kocourek se zaradoval. Najednou sebou rybka škubla tak prudce, že vyletěla do vzduchu. Sovík vyskočil, znovu ji chytil, tentokrát silnějším stiskem, a žbluňkl do řeky. 

   ,,Sovíku!" vypískla Přeslička. Už už chtěla skočit za ním, když ji předběhl Lišák a vytáhl černého učedníka nad hladinu. Položil ho na břeh a vytřepal si z tmavě zrzavého kožíšku vodu. Sovík ho napodobil, stále odhodlaně držel, teď už mrtvou, rybu a oči mu plály radostí. Skryl rybu do kapradí. ,,Jaký jsem byl?" zeptal se. 

   ,,Bez toho pádu by to bylo super," ušklíbl se zrzavý válečník. ,,Ale to odhodlání tu rybu dostat bylo úžasné. Vedl sis skvěle." 

   ,,Musíš být opatrnější," mňoukla Přeslička a přitiskla se k bratrovi. ,,Ale bylo to vážně úchvatné." 

   Sovík jí olízl ouško. 

   ,,Pojď to taky zkusit," pobídla kočičku Sýkorka.

   Všichni se opět naklonili nad hladinu. 

   Když dorazili do tábora, slunce už skoro nebylo vidět a na hlavní mýtinu dopadaly stíny a ponořovali tak tábor do příjemného chládku. ,,Přesličko, vezmi dvě ryby do školky," mňoukla Sýkorka. 

   Přeslička přikývla. Prošla trnitým tunelem do přítmí školky. Uvnitř u zadní stěny ležela Holubička a Lilie čistila Oříškovi a Lesíkovi kožíšky. ,,Ahoj," pozdravila a položila potravu. 

   ,,Děkujeme," mňoukla Lilie a přisunula jednu z ryb ke spící Holubička. Ta otevřela oči, vděčně se usmála a hladově se zakousla. Oříšek a Lesík se také pustili do ryby. 

   ,,Jak se cítíš?" zeptala se Přeslička ještě napůl spící Holubičky. Čekala koťata už skoro dva úplňky. 

   ,,Bělokvítka říká, že by se měli narodit zhruba za pár dní," prozradila Holubička. ,,Moc doufám, že bude alespoň jedno z nich podobné jejich otci, Hromosvětlu." Spokojeně zavrněla a olízla si velké bříško.