Prolog

32 3 0
                                    

   Byla hluboká noc. Hvězdy jasně svítily na noční obloze. Před vchodem do válečnické nory seděla šedá kočka a upřeně hleděla nahoru. Přemýšlela nad tím, co se stalo pár dní zpátky, a v hlavě si přehrávala vzpomínku: Vracela se z hlídky a povídala si se svojí kamarádkou, světle hnědou kočkou. Už dlouho jí tajila, kdo je její tajná láska, a chystala se jí to říct. ,, Něco ti povím," začala a podívala se na druhou kočku. ,, Ale nikomu to nesmíš říct. Jsem zamilovaná do Popelocase." Její kamarádka začala jásat. ,, To je úžasné!" 

   ,,Vážně?" ozval se hlas nějakého kocoura. ,, To by se Popelocas určitě rád dozvěděl." S těmito slovy se dal do běhu a uháněl do tábora. 

   ,,Ne, Sněhovousi, nedělej to!" křičela kočka, ale už bylo pozdě. Sněhovous už stál u Popelocase, který se po chvíli na šedou naštvaně podíval a odešel pryč. 

   ,,Je mi to líto," mňoukla hnědá kočka. ,, Měla jsem jásat tišeji." 

   Šedá se na ni ohlédla. ,, Neomlouvej se, Jablůňko. Není to tvá vina." 

   To bylo před pár dny a tehdy se rozhodla. Popelocas jí zlomil srdce, a ona se pomstí. Zabije všechny jeho blízké přátele a rodinu. A začne jeho bratrem, Sněhovousem. To kvůli němu se to celé pokazilo. Byla to jeho vina. A navíc se z toho vinila Jablůňka, její kamarádka, a to mu nedaruje. 

   Sněhovous právě odešel na noční hlídku. Jelikož to byl arogantní kocour a myslel si, že to zvládne, vyrazil sám. Ale toho bude šeredně litovat, pomyslela si šedá a tiše se vyplížila za ním. 

   Našlapovala tak tiše, jak jen to šlo. Když usoudila, že jsou dost daleko od tábora, přiblížila se k němu. Počkala, až se zastaví, aby udělal pachovou značku, a v tu chvíli vyskočila. Skočila mu na záda a zaryla mu drápy do boků. Kocour se svalil na zem a otočil se na záda. ,, Chyba!" houkla kočka, a měla na mysli válečníkovo nechráněné břicho a krk. Neváhala a zakousla se kocourovi do krku. Vystříkla krev, kocour strašlivě zakřičel, a pak bylo ticho. Když šedá vzhlédla, v jeho očích uviděla strach a temnotu. Pak ho chytila za zátylek a odtáhla ho dost blízko ke hranici s Mravenčím klanem. Tak ho nechala.

   Cestou do tábora se ještě rychle opláchla v řece a smyla ze sebe krev. U vchodu do tábora se rozhlédla, jestli všichni spí, a doběhla zpět do válečnické nory. Tam si tiše lehla vedle Jablůňky a s příjemným uspokojením upadla do tvrdého spánku.

Klanové kočky - Mstění kočky se zlomeným srdcem (Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat