Klanové kočky - Mstění kočky se zlomeným srdcem (Dokončeno)

Vyšetřování

   Přeslička prošla kapradinovým tunelem na stinnou mýtinu. Po jejím boku šli nervózně Sovík s Kopretinkou a kousek za nimi jejich učitelé a Veverčí válečnice. 

   Jakmile se všechny kočky objevili uvnitř tábora, členové Veverčího klanu se vším přestali a upřeli na ně zvědavé či nenávistné pohledy. Přeslička cítila jejich oči na svém kožíšku a měla pocit, že jí ho snad chtějí propálit. 

   Všude v táboře byla spousta keřů a skoro uprostřed stál velký pařez. Mezi kořeny byla vyhloubena nora, z níž vystrčil hlavu Sněžný měsíc a šel směrem k nově příchozím kočkám. 

   ,,Fialko, proč jsi nepřivedla Stříbrnou hvězdu?" optal se trojbarevné kočky, když pohlédl na Přesličku a ostatní. 

   ,,Omlouvám se," sklonila hlavu trojbarevná válečnice. ,,Oni mě za ní dovedli, jenže Stříbrná hvězda byla na cestě na hranici, aby se setkala s Nočním měsícem. Řekla, že půjdou se mnou a pak jí předají informace o tom, co zjistili." 

   ,,Dobrá tedy, děkuji za ochotu," usmál se Sněžný. Obrátil se k Motýlím kočkám. ,,Pojďte za mnou, u Starého pařezu si promluvíme." Všichni poslechly a vydali se k pařezu. 

   Přeslička najednou ucítila, jak ji někdo lehce zatahal za ocásek. Prudce se otočila. Uviděla světle hnědého kocourka chystajícího se k dalšímu skoku. Když se s ní setkal očima, ucouvl. To bude zřejmě Větrotlap, pomyslela si Přeslička. 

    Kocourek znovu skočil, a to už to zrzavá učednice nevydržela a postavila se k němu čelem. ,,Co máš za problém?" ohradila se. 

   Větrotlap se zarazil. ,,Pouze se snažím chránit svůj klan," odvětil drze. ,,Můj učitel, Paprsek slunce, říkal, že když je v lese vrah, nedá se nikomu věřit. A já nechci riskovat, že tu na někoho zaútočíte." 

   Přeslička zavrčela. Určitě z něj vyroste ctižádostivá kočka, odfrkla si v duchu. 

   ,,Ale Větrotlape, nemyslel jsem tím, že náš útočit na každou kočku z cizího klanu," mňoukl zrzavý, vlastně možná zlatý, kocour. ,,Znamenalo to, aby ses měl na pozoru." 

   Kocourek vrhl pohrdavý pohled na zrzavou kočičku a se zdviženým ocáskem se vydal ke kocourovi. 

   Sýkorka ocasem kočičku pohladila. ,,Nic si z něj nedělej," mňoukla. ,,Pravděpodobně se cítí důležitě, jelikož je jediný nový učedník. Brzy mu dojde, že svět se netočí kolem něj."

   Přeslička pokývla hlavou a dál následovala svou učitelku. 

   Sněžný měsíc je však zavedl na léčitelskou mýtinu. Ve stínu ležel velký mourovatý kocour a vedle něj světlá kočka. Ze svého doupěte právě vyšla Levandule. ,,Zdravím, Sněžný měsíci," mňoukla a usmála se. ,,Vidím, že máme návštěvníky." 

   ,,Přišli zjistit něco o tom nočním útoku," odpověděl velitel. ,,Napadlo mě, že by si měli promluvit přímo s napadenými. Mohli by?" 

   Pohlédla na dva válečníky. ,,Myslím, že Silnozub by mluvit neměl, ale můžete požádat Světlokřídlou. Ta je kromě pár škrábanců v pořádku. Pojďte za mnou." 

   ,,Děkuji," mňoukl velitel, obrátil se a odešel. 

   ,,Světlokřídlá," mňoukla šedá léčitelka. ,,Tito válečníci by s tebou chtěli mluvit ohledně včerejšího útoku. Mohla bys jim poskytnou nějaké informace?" 

   Světlokřídlá přikývla. ,,Jistě že." 

   Levandule naznačila kočkám Motýlího klanu, že se mohou posadit, a odešla zpátky do svého doupěte. 

   ,,Takže," začala. ,,Včera v noci, někdy v době, když byl měsíc nejvýše, jsme se Silnozubem vyrazili na hlídku. Nedošli jsme daleko, když jsme zaslechli zapraskání ve křoví, ale takové, jako by někdo překousl větvičku. On se to vydal prozkoumat, a za chvíli se ozvalo zadunění a pak křik. Když jsem přiběhla, tekla mu z hrdla krev a přední tlapku mu držela v tlamě ta kočka. Shodila jsem ji, ale ta kočka mě sekla do tváře a dala se na útěk. Naštěstí nesekla dost hluboko, takže bude Silnozub za pár dní v pořádku, ale dočasně ho připravila o hlasivky. Víc vám říct nemohu, až Levandule dovolí Silnozubovi opět mluvit, řekne vám, co viděl on." 

   Přeslička se nestačila divit. Možná to nějak takhle probíhalo i u Hvězdojiskry a Písky! Musí se pak Hvězdojiskry zeptat, co se stalo jí. 

   ,,Dobrá, děkujeme ti, Světlokřídlá," mňoukl Lví Srdce. ,,A přejeme brzké uzdravení vám oběma. My už bychom měli jít." Zvedl se a vydal se k východu z mýtiny, následovaný ostatními. 

   Cestou potkaly Sněžného, a tak mu oznámili, že jsou na odchodu, poděkovali za příznivost a opustili tábor. Přeslička přemýšlela. Hvězdojiskra vlastně nikomu až do dnešního setkání s Nočním měsícem neřekla, jak se útok odehrál, ani Stříbrné hvězdě. Obyčejně by se svěřila své nejlepší kamarádce Jablůňce, nebo alespoň své matce Modroočce. Nikdo kromě Písky nic nevěděl, jenže Píska je mrtvá. 

   Z přemýšlení ji vytrhl hlas Sovíka. ,,Děje se něco?" 

   Přeslička se oklepala. ,,Ne, jen jsem se zamyslela," odvětila. Musím tomu přijít na kloub, než bude pozdě, slíbila si v duchu. Najednou dostala nápad - zůstane dnes v noci vzhůru a bude Hvězdojiskru pozorovat. 

   Dorazili do tábora Motýlího klanu se zapadajícím sluncem. Do začátku plánu nezbývalo mnoho času. Lví Srdce hned po příchodu odešel oznámit velitelce co zjistili a Sýkorka s Lišákem poslali učedníky najíst se a spát. 

   Přeslička ulehla vedle Sovíka a předstírala spánek, dokud si nebyla jistá, že celý tábor spí. Pak se opatrně přesunula ke vchodu, lehla si tak, aby viděla na tmavou válečnici na léčitelské mýtině, a pustila se do pozorování.

      Zdravím, válečníci všech klanů 💖 pardon za tu změnu, ale nějak mě zajímalo, jak to bude vypadat s anglickými jmény, a docela se mi to líbí. (Sice jsou tam skoro všichni -fur, -pelt, -tail, ale prostě jsem nevěděla jak to zformulovat. Kdyby někoho napadlo nějaké jiné jméno, beru.) Snad se kapitola líbila a nahoře je rozložení tábora Motýlích. 

   - Válečnice