Klanové kočky - Mstění kočky se zlomeným srdcem (Dokončeno)

Epilog

Přeslička přiběhla k hromadě s úlovky a položila na ni svou kořist. Právě se vrátila z večerní lovecké hlídky, podařilo se jí ulovit myš, drozda a veverku. Slunce už začínalo zapadat. V období barevných stromů jsou západy slunce nejkrásnější.

   ,,Ať se všechny kočky, které mají dostatečný věk na to, aby se dokázaly sami ubránit, sejdou pod Velkým kopcem ke klanové schůzi," mňoukla Stříbrná hvězda.

   Kočky se začaly shlukovat pod kopec. Popelocas a Bobulka měli propletené ocásky. Bílý dráp si povídal s Lišákem a Sýkorkou a Zlatosrstka už vyhlížela svá koťata. ,,Ahoj," usmála se na ni Přeslička. ,,Kde je Sovík?"

   ,,Je támhle," mávla zlatá válečnice ocáskem. ,,Je se Skvrnkotlapem. Snaží se ho podpořit, jak jen může." 

   Černý učedník seděl vedle skvrnitého kocourka a zrovna povzbudivě mňoukal: ,,To zvládneš! Vím, že si válečnické jméno zasloužíš. A ví to i Stříbrná hvězda, jinak by o tvém jmenování s Popelocasem nemluvila." Skvrnkotlap mu se strachem v očích přikyvoval.

   ,,Kočky Motýlího klanu," utišila klan velitelka. ,,Dnes jsme se tu sešli, aby mohli naši válečničtí předci udělit jednomu z nás válečnické jméno. Skvrnkotlape, předstup."

   Puntíkatý učedník se nadechl, postavil se a sebevědomě dokráčel pod Velký kopec. 

   Stříbrná hvězda zvedla oči k nebi. ,,Já, Stříbrná hvězda, velitelka Motýlího klanu, žádám své válečnické předky, aby shlédli na tohoto učedníka. Pilně se učil, aby porozuměl vašim zákonům a tradicím. A já vám ho nyní doporučuji jako válečníka." Pohlédla opět na učedníka. ,,Skvrnkotlape. Jsi už dost starý na to, aby ses stal válečníkem a přijal nové jméno. A tak se tě ptám. Slibuješ, že budeš chránit svůj klan a bojovat za něj, i kdyby tě to mělo stát život?"

   ,,Slibuji," mňoukl kocourek.

   ,,Pak ti z pověření Hvězdného klanu přiděluji tvé válečnické jméno. Odteď budeš znám jako Skvrnitý mrak. Hvězdný klan oceňuje tvůj elán a radost z pomáhání druhým."

   Popelocas se prodral davem koček a posadil se k němu čelem. ,,Teď si půjdeme sednout před tábor a budeme v tichosti čekat, než se objeví měsíc," vysvětlil mu. ,,Až nastane noc, vydáme se spolu na lov do Dubového lesa. Budeme lovit celou noc. Vrátíme se s východem slunce. A jakmile vkročíš do tábora, stane se z tebe oficiální válečník." Oba se zvedli a odebrali se z tábora.

   Přeslička si z hromady úlovků vzala hraboše a sedla si k Ořechotlapovi a Sovíkovi. Rychle zhltala svoje jídlo a nedočkavě si lehla před učednické doupě s pohledem upřeným na vchod na hlavní mýtinu. ,,Ty nejdeš spát?" divil se její bratr, když se protahoval dovnitř.

   ,,Nevím, asi za chvíli přijdu," odbyla ho Přeslička a nespouštěla oči z trnitého tunelu, jako by z něj mělo každou chvílí vyskočit něco nebezpečného, co dokáže zničit celý les. ,,Nejsem unavená," dodala. 

   Nebyla to lež, ale ani pravda. Byla unavená, jenže ne dost na to, aby mohla usnout. Srdce jí bušilo jako o závod, jak se nemohla dočkat, až novému válečníkovi pogratuluje. Budu mezi prvními, slíbila mu v duchu. Cítila hřejivý pocit na hrudníku. Byla na něj pyšná. Ale nemohla se ubránit myšlence, že už na ni nebude mít tolik času. A ona na něj také ne, protože se bude snažit, aby se co nejdříve mohla stát válečnicí.

   Noc utíkala jako voda, a Přeslička se během ní šla několikrát napít. Chtěla být ráno první kočkou, která uvítá kocoura jeho novým jménem. Jednou skoro usnula, ale probrali ji Větvička s Lilií, které šli na noční hlídku. ,,Proč nespíš, Přesličko?" zajímalo Větvičku.

   Přeslička se nejprve trochu lekla, tahle válečnice nebyla velmi společenská a často jedla sama. A zrzavá kočička snad nikdy neslyšela její hlas. ,,Jen jsem usnula, půjdu dovnitř," mňoukla a zvedla se. ,,Hodně štěstí na hlídce," dodala ještě. Počkala dokud si nebyla jistá, že už odešly, a pak si opět sedla ven.

   Nad ránem, sotva se slunce objevilo nad vrcholky stromů, zašustilo křoví na mýtinu vešli dva kocouři. Přeslička vyskočila na nohy. ,,Skvrnitý mrak! Skvrnitý mrak!" zvolala a rozběhla se mu naproti. Pár koček vystrčilo hlavu z doupat a připojilo se k ní. 

   ,,Děkuji," mňoukl Skvrnitý mrak, když se sešel celý klan, a v rozpacích se uklonil. ,,Ale... No jak to říct. Nepřišli jsme s Popelocasem sami." Otočil se zpět do tunelu a když se vrátil, tlačil před sebou tři koťata, nemohla být starší než dva úplňky. ,,Já sem nechci!" pištělo jedno z nich.

   Stříbrná hvězda si je chvíli prohlížela. ,,Ahoj, koťata," promluvila jemným hlasem. ,,Kdepak jste se tu vzali?"

   Ani jedno z nich nic neřeklo.

   ,,Když jsme se vraceli," začal Popelocas. ,,narazili jsme na Hvězdojiskru a nějakého zrzavo-černého kocoura. Hvězdojiskra řekla, že chce, abychom si k sobě vzali jejich potomky a vychovali je podle zákoníku. Nedali jim ani jména. Co si o tom myslíš? Ještě můžeme někoho poslat aby ji zastavil."

   Stříbrná kočka váhavě hleděla na tři koťata. Jedno bylo černé s většími oranžovými puntíky. Další mělo kožíšek šedobílý a poslední byl šedý mourek. Mourovaté a šedobílé kotě se choulili u sebe, černozrzavé stálo kousek od nich a vůbec nevypadalo vystrašeně. 

   ,,Kde je naše maminka?" píplo šedobílé.

   ,,Proč nás opustila?" plakalo to mourovaté.

   Stříbrná hvězda si povzdechla a něco si zamumlala pod fousky. ,,Vítejte v Motýlím klanu," mňoukla s křečovitým úsměvem. ,,Nebojte se, postaráme se o vás." Otočila se ke klanu. ,, Holubičko, jak bychom je měli pojmenovat?"

   Matka přišla ke třem koťatům. ,,Už se o ně postarám," mňoukla k velitelce a pohladila drobečky ocáskem. ,,Ahoj," usmála se něžně. ,,Já jsme Holubička. Jste si jistí, že opravdu žádná jména nemáte?"

   ,,Ano, jsme," odpovědělo bez emocí černozrzavé kotě. ,,Matka říkala, že je dostaneme, až s mými bratry dorazíme na lepší místo. Slyšel jsem jí, když mluvila s otcem."

   Šedá kočka se podivila nad jeho klidem. ,,Náš kuráž, drobku. Mohl by ses jmenovat Gepardík. Gepardi mají také kuráž. A tvoji bráškové," ohlédla se na dva kocourky. ,,Jak se vám líbí jména Proužeček a Šedík?" 

   Koťata se na sebe podívala. ,,To zní hezky," odpověděl mourek, nyní Proužeček. Ani on, ani jeho bratříček už se netřásly. 

   ,,Pak tedy," mňoukla Stříbrná hvězda. ,,Přivítejte Gepardíka, Proužečka a Šedíka."

   ,,Gepardík! Proužeček! Šedík!" volaly kočky. 

   Šedá matka vzala tři koťata k sobě a odvedla je do školky, aby si odpočinuly. Klanu se budou nové kočky hodit, pomyslela si Přeslička. Snad se brzo dočkám svého jmenování, jinak klanu dříve či později dojdou válečníci.

   ,,Půjdeme na ranní hlídku?" ozvala se Sýkorka.

   Přeslička přikývla a vyběhla z tábora do barevného lesa. 

             Zdravím, kočky z klanů 👋🏻 tak moji přátelé, touhle kapitolou příběh končí. teď už sem budu přidávat jenom různé informace o druhém dílu. Mám dvě verze a jsem příšerně nerozhodná, tak se radši zeptám vás. Chtěli byste radši příběh o Krémotlapovi nebo o třech nových koťatech? Já nevim! 😫 dejte mi vědět. A jen tak mimichodem... Moje Emily čeká koťátka!!🤩 Mají se narodit někdy na přelomu července a srpna, kdyžtak sem hodím fotku. A vím, že jestli tam bude kočička tak její dočasné jméno bude Cesmínečka (dočasné, protože si je nemůžeme nechat)

   - Válečnice Cloudwing☁