Klanové kočky - Mstění kočky se zlomeným srdcem (Dokončeno)

Setkání míru

   Přeslička stála na okraji Rokliny a užasle se rozhlížela. Prudký svah byl posetý spoustou keříků a kamenů. Úplně dole se třpytilo Jezírko klidu a uprostřed vyčníval zelený plácek, čekající, až na něj velitelé usednou. 

   Pohlédla na Sovíka po svém boku. Kocourek, stejně jako ona, zíral překvapeně kolem. ,,To je krása," zašeptal. 

   ,,Nezapomeňte, odteď nesmíte promluvit, dokud neodejdeme," připomněl jim Lišák. 

   Učedníci přikývli.

   Válečníci se pustili dolů k jezeru, a tak se Přeslička rychle přimotala ke své učitelce. 

   Sýkorka se posadila k hlodášovému keříku. Přeslička si sedla vedle ní a rozhlédla se. Po pravé straně byli roztroušeni členové Veverčího klanu a jejich velitel, Sněžného měsíce, se dole vítal se Stříbrnou hvězdou. Mravenčí a Sršní tu ještě nebyli. 

   Zahlédla i Ledovou záři, zástupkyni Sněhového měsíce. Už se s ní setkala, když ji a jejího bratra vzala jejich matka na procházku do Bukového hájku. Tenkrát byli se Sovíkem snad jen tři úplňky staří. 

   Ledová záře se s kočičkou střetla pohledem a mávla na ni ocáskem. Kočička jí zamávala na zpět. 

   Naproti se nahoře na kraji mezi keříky vynořila tmavě hnědá hlava. Kočka vyběhla, a Přeslička v něm poznala vůdce Sršního klanu, Zjizveného měsíce. Za ním proklouzl další kocour - jeho zástupce Mechový ocas - a pak ještě sedm válečníků. 

   Zatímco Sršní kočky postupně usedávaly na kopci, Zjizvený měsíc pokračoval ke břehu a přivítal se se Sněžným měsícem a Stříbrnou hvězdou. Sršní válečníci seděli s takovým... povýšeným pohledem. Přeslička se nedivila, občas slýchávala kočky svého klanu, jak mluví o pohrdavých tvářích Sršního klanu, jak mají výbušné povahy a myslí si, že jsou něco víc, a tak dále. 

   A opravdu. Světle šedá válečnice Pírkodrápka se usadila vzpřímeně, měla zvednutou bradu a vítězně se usmívala, jako by právě sama zabila jednoho kočkolovce. ,,Ještě že s nimi nesdílíme hranice," vybavila si Přeslička větu Bledule.

   Zavrčení Sýkorky vytrhlo Přesličku z myšlenek. Její učitelka mrskala šedivým ocáskem zleva doprava, kožíšek naježený, uši tiskla k hlavě a v tmavomodrých očích jiskřičky opovržení. Oči měla upřené na skupinu koček sbíhající kopec. 

   Mravenčí klan dorazil. 

   Když se Přeslička rozhlédla, zjistila, že Sýkorka není jediná, kdo vrčí a klopí uši k hlavě. Poupě zarývala drápky do země, černobílá srst jí dvakrát zvětšovala, a Lví Srdce ochranitelsky ovinul Kopretinku zlatým ocasem. ,,Vrahové dorazili," zaslechla utrousit Hromosvětla. 

   Noční měsíc se připojil k velitelům. Sněžný a Zjizvený ho přivítali, ale když se setkal se Stříbrná hvězda, stříbrná kočka jen uhnula pohledem a něco zamumlala Sněžnému do ucha. Pak se spolu všichni čtyři vydali ke břehu, začali se brodit k ostrůvku, po chvíli už museli plavat, a na ostrůvku si otřepali kožíšky a posadili se každý obličejem ke svým kočkám. 

   Bylo zvláštní, jak si byli kožíšky velitelů těch klanů, které mezi sebou mají navázáno větší spojenectví, podobné - Stříbrná hvězda se Sněžným měsícem, a Zjizvený s Nočním měsícem. Světlo a tma, dobro a zlo. 

   A Přesličce se to líbilo. 

   Velitelé postupně uklidnili všechny kočky, na Motýlí klan musela Stříbrná obzvláště zasyčet. 

   ,,Vítáme vás na Setkání míru," mňoukl Sněžný měsíc. ,,Nevadí-li to, rád bych vám jako první oznámil, co se na území Veverčího klanu odehrálo." Pohlédl na ostatní velitele, ti mu dali kývnutím svolení. 

   Sněžný začal vyprávět, jak se na jejich území z pole, které leží za hranicí, zaběhla skupina srnek. Narazila na ně polední hlídka v části Dubového lesa, jenže člen hlídky, válečník Paprsek slunce, vylekaně zasyčel moc blízko jedné z nich, vyplašil ji, srnka se rozběhla a při tom mu šlápla na přední tlapku. Jejich léčitelka, Levandule, prý spotřebovala skoro všechny pavučiny na zastavení krvácení, srnka mu tlapku skoro rozdrtila. Pak ještě pověděl kolik přibylo válečníků a učedníků, učedník byl jen jeden - Větrotlap. 

   Po něm převzal slovo Noční měsíc. Postoupil dopředu a uvelebil se. Poděkoval Sněžnému a začal: ,,U nás se kořisti na Králičím vřesovišti opět daří, králíci se po zimě vrací. A před pár dny jsme znovu začali posílat noční hlídky. A to proto, že na nás uprostřed noci zaútočil Motýlí klan a Stříbrná hvězda falešně obvinila náš klan z vraždy dvou členů jejího klanu..."

   ,,Není to falešné obvinění!" přerušila ho Stříbrná hvězda. ,,Těla obou mrtvých koček byla nalezena u hranice, a z druhého útoku se do tábora vrátila ošklivě zraněná válečnice. Ona to přežila. Může vám to potvrdit!" 

   ,,Vážně? Dokažte to!" prskl Noční měsíc. 

   ,,Přestaňte se hádat!" okřikl je Zjizvený. Jeho hlas zahřměl Roklinou a byl tak hrozivý, až se Přesličce zježila srst na zátylku. ,,Jste na posvátném místě, a jestli chcete, aby Hvězdný klan tuto schůzi zrušil, hádejte se dál." 

   Oba dva od sebe na krok ustoupili, Hvězda se lehce oklepala. 

   ,,Stříbrná hvězda nelže!" zakřičela Modroočka. Vstala z placatého kamene a proběhla mezi keříčky na oblázkový břeh. 

   Kočky na ni překvapeně vyvalili oči. Přeslička nechápala. Zmateně pohlédla na Sýkorka. ,,Kočky nesmějí během sdělování novinek scházet ke břehu, pokud nejsou pozvány," vysvětlila šedá kočka. 

   ,,Děkuji za obhajobu, Modroočko, vrať se zpět," přikázala velitelka Motýlích. 

   Mourovatá zástupkyně pokývla a se sklopeným zrakem se vyrazila posadit. Opravdu při tom vypadala zahanbeně. 

   ,,To je velmi závažné obvinění," převzal slovo Sněžný měsíc a ledové oranžové oči upřel na Stříbrnou. Ale ne zlověstně, díval se na ni mírně a laskavě. 

   Stříbrná hvězda si obtočila ocásek kolem tlapek. ,,Já vím," mňoukla. ,,Tak dobře, pokud bude Noční měsíc souhlasit, mám nabídku. Teď to nebudeme pro úctu Měsíčního klanu řešit. Ale až naše léčitelka propustí zraněnou válečnici, pošlu za vámi jednoho našeho válečníka s jeho učedníkem, a sejdeme se na okraji hranice, kde si to vyříkáme." Vrhla pohled na velitele Mravenčího klanu. ,,Přijímáš, Noční?" 

   Mravenčí velitel přikývl. ,,Přijímám." 

   Velitelé uzavřeli dohodu a pak Noční měsíc pokračoval o kořisti, koťatech a učednících. 

   Postupně se vystřídali všichni - Stříbrná hvězda ještě zmínila něco o zesnulých kočkách a Zjizvený měsíc mluvil nehodě jednoho učedníka u Bažiny. Poté pronesli závěrečnou řeč, popřáli klanům štěstí do dalšího úplňku a začali shromažďovat svoje válečníky. 

   Motýlí klan se vydal z Rokliny, někteří stále vrhali pohrdavé pohledy na členy Mravenčího klanu. Vyběhli nahoru, ocitli se v Dubovém lese, a za tichého šumu řeky ťapaly směrem domů. 

           - Tak tady je další kapitola. Doufám, že se líbí. Chtěli by jste třeba kapitolu nebo knížku vedle, kde by byly vypsané zákony lesních koček? Jestli jo můžete napsat sem, nebo na konverzace. 

  - Válečnice