Klanové kočky - Mstění kočky se zlomeným srdcem (Dokončeno)

Noční pronásledování

    ,,Přesličko! Dávej pozor!" okřikla zrzavou učednici Sýkorka. 

   Přeslička sebou cukla. Překvapeně se rozhlédla kolem sebe a pak mňoukla ke své učitelce: ,,Omlouvám se." 

   ,,Zase jsi usnula během výcviku," zavrněla pobaveně šedá kočka. ,,Co po nocích děláš, že jsi tak ospalá?" 

   To kdyby jsi věděla, povzdychla si v duchu Přeslička. Už téměř šest nocí pozorovala Hvězdojiskra. Navíc se to ještě ztížilo, protože se válečnice před pěti východy slunce vrátila do válečnického doupěte, a proto musela zrzavá kočička vždy vylézt ven na mýtinu a pak se za východu slunce vracela mezi spící učedníky. ,,Jen se mi v poslední době nějak nedaří zaspat brzy," vymluvila se. 

   Sýkorka se soucitně usmála. ,,Říkala jsem, že půjdeme lovit do Bukového hájku. Lovení veverek je sice specialita Veverčího klanu, ale umět to musíte taky. Nikdy nevíte, kdy kočkolovci otráví řeku." 

   ,,Rozhodně by to nebylo poprvé," poznamenal Lví Srdce.

   Vyrazili na cestu. Přeslička sotva pletla tlapkami a oči se jí zavírali. Sice ji trochu probrala říční voda, ale i přes to se jen taktak držela. 

   V Bukovém hájku bylo příjemně chladno. Listy hubených buků tiše šustily, jemný vánek čechral kočkám kožíšky. Přeslička se protáhla. Tohle bude náročný den.

              🐈🐈🐈

   Po náročném dni se s bolavými packami a nabroušenými drápky přišourali všichni do tábora. Hned ve vchodu je přivítala Jablůňka a nadšeně mávala ocáskem vysoko ve vzduchu. ,,No sláva, že jste tady," vydechla nadšeně. ,,Honem pojďte! Holubička před pár minutami porodila!" 

   Přeslička se rázem vrátila energie. Klany očekávají příchod potomků s velkým nadšením, a když se narodí, s matkou se přestěhují k léčiteli, který je po dvou týdnech propustí. Pak se všichni vrátí do školky a další den se uspořádá ceremoniál, na němž se klanu oznámí a jména koťat. 

   ,,Můžeme je vidět?" ptala se radostně Kopretinka. 

   ,,Když to Holubičce a Hromosvětlu nebude vadit," odpověděl Lišák.

   Učedníci ťapkali směrem, kterým odešla Jablůňka. Nemuseli si ani říkat, že kdo tam dorazí první, může se jako první podívat.

   Sovík vítězně zavýskl, když smykem zastavil u kopule ostružiní a strčil hlavu dovnitř. ,,Mohli bychom vidět koťátka?" zeptal se tiše. 

   Holubička se usmála. ,,Jistě, ale potichounku." 

   Učedníci opatrně vstoupili do školky. Holubička ležela na boku u stěny v mechovém pelíšku. Do srsti se jí choulila čtyři malá tělíčka a hlasitě kníkala. Hromosvětlo seděl vedle a pyšně se usmíval a hladil Holubičku ocasem po rameni. 

   ,,Ti jsou roztomilí," zašeptala Kopretinka. 

   ,,Myslím, že byste měli nechat Holubičku odpočívat," ozval se hlas Větvičky. Pohlédla na Hromosvětla. ,,Bělokvítka mě poslala, abych vám pomohla přenést koťata na léčitelskou mýtinu. Zvládne Holubička vstát?"

   ,,Samozřejmě," odvětila šedá matka. 

   Přeslička, Sovík a Kopretinka se na sebe podívali a odešli ze školky. Dřív nebo později by je stejně poslali pryč. Rozešli se k hromadě s úlovky, v žaludcích jim kručelo. Přeslička si vybrala hraboše. 

   ,,Půjdu už spát," mňoukla Přeslička po jídle. Dnešní noc bude stejně klid jako vždy, pomyslela si, když uléhala, a zívla si. Netrvalo dlouho a brzy usnula. 

        🐈🐈🐈

   Vzbudilo ji zašustění. Otevřela oči - byla tma. Vedle ní se zachvěla bílá srst. 

   Zvedla hlavu a rozhlédla se. Do učednické nory vchodem prosvítalo světlo ubývajícího měsíce. Vykoukla ven, ve vchodu do tábora právě mizel černý ocas. Hvězdojiskra! došlo jí. Rozhlédla se, jestli není vzhůru ještě někdo, a vyrazila za ní. 

   Mířili na hranici s Veverčím klanem. Přeslička se plížila za ní mezi stromy. Bylo těžké držet se blízko, válečnice se každou chvíli otáčela. Jistě už to má natrénované. 

   U řeky musela učednice chvíli počkat. Části území, kde protéká řeka, vždy patřily mezi nejméně chráněné oblasti, bez ohledu na to, na čím území se kočka nacházela. Po překročení řeky však se strachem zjistila, že šedá válečnice není k nalezení. Ztratila ji z dohledu. 

   Přesličce pročísl kožíšek jemný vánek. Sevřel se jí žaludek. Byla daleko od tábora, sice stále na území Motýlího klanu, ale v části, kde byla jen dvakrát, a to za dne. Teď v noci téměř nevěděla, kde je. Vedlo ji pouze šumění řeky za jejími zády. Hvězdný klane, pomoz mi! bědovala tiše. 

   Tlapky ji vedli dál k okraji území. Stála již tři liščí délky od hranice, když za ní zašustilo křoví. Naježila se jí srst a vytasila drápky, bála se. Zhluboka se nadechla a otočila se... 

   Nikdo za ní nestál. Oklepala se. ,,Jsem jen paranoidní, měla bych se vrátit," mňoukla nahlas sama pro sebe a vydala se zpět po zvuku zurčící řeky. 

   Najednou někdo po jejím levém boku vyběhl zpoza stromu a srazil ji k zemi. Přeslička se pokusila vyškubnout, ale nešlo to. Přepadl ji ještě větší strach. Vzhlédla a uviděla, že nad ní stojí kočka s tmavým kožíškem a v očích má jiskřičky. Než stihla udělat cokoli dalšího, dostala ránu do hlavy a viděla už jen tmu. 

         Další krátká kapitola. Začíná to být zajímavé 😏Ale nebojte, Přeslička neumřela! A co si myslíte o útočníkovi? Mohla by to být Hvězdojiskra nebo učednice jen špatně zabočila a potkala někoho jiného? 

   - Válečnice