Nový nápad

19 2 0
                                    

Přeslička ospale otevřela oči. Rozhlédla se kolem. Ležela na mýtině u trsu kapradí a na kožíšek jí dopadal chladný stín. Pomalu si začala vybavovat, co se stalo - včera v noci se vyplížila z tábora a sledovala Hvězdojiskru, která šla směrem k hranici s veverčími. Za řekou ji ztratila a pak na ni někdo s tmavým kožíškem u hranice skočil, dal jí ránu do hlavy a omráčil ji. Určitě to byla ona. Tmavý kožich, zářivé oči... Jistě to byla ona. Člen jejího klanu, jedna z nejbližších přátel jejích rodičů! Jak jen mohla tak chladně zabíjet? 

   ,,Jsi vzhůru?" mňoukla tichým hlasem kočka. Přeslička v ní poznala Bělokvítku. 

   ,,C-co se děje? Kde to jsem?" koktala učednice. Hlas měla překvapivě tichý a sotva mluvila. 

   Bělokvítka si oddechla. ,,Díky Hvězdnému klanu, že jsi v pořádku. Jsi na léčitelské mýtině. Našla tě ranní hlídka u hranice s Veverčím klanem. Prochladla jsi. Co jsi včera dělala?" Sedla si k učednici, připravená vyslechnout ji. 

   Přeslička se posadila. ,,Sledovala jsem Hvězdojiskru," mňoukla jistě. ,,V noci se vyplížila z tábora. Sledovala jsem ji. Mířila k hranici, přeplavala řeku a na druhé straně jsem ji ztratila. Chvíli jsem ji hledala, a když už jsem to vzdala a chtěla se vrátit, někdo vyběhl z keře, srazil mě na zem a omráčil mě. Pamatuju si tmavý kožíšek a lesklé oči. Jsem si docela jistá, že tím tajemným vrahem je Hvězdojiskra." Vysypala ze sebe vše, co jí přišlo na mysl.

   Bílá léčitelka nevěřícně kulila oči. ,,Cože?" podivila se. ,,Přesličko, Hvězdojiskra spala celou noc v doupěti, jako všichni ostatní. Potvrdí to i noční hlídka."

   Nevěří mi, to jsem čekala, povzdechla si v duchu. ,,Nezní to snad uvěřitelně? Copak na ni můj popis nesedí?" 

   ,,Přesličko! Měli jsme o tebe strach!" zvolal někdo od vchodu na mýtinu léčitelky. K učednici a léčitelce přicházeli Sovík, Sýkorka, Lišák a Hvězdojiskra. Sýkorka a Hvězdojiskra byly nejlepší kamarádky její matky Zlatosrstky a Lišák byl zase nejlepší přítel otce Bílého drápa. Proto se tenkrát šedá kočka se zrzavým kocourem stali učiteli jí a jejího bratra. 

   ,,Jak se cítíš?" ptal se starostlivě Sovík.

   ,,Až na hlas se cítím dobře," odvětila popravdě. 

   ,,Měli jsme o tebe strach," mňoukla Hvězdojiskra. 

   Přeslička se na ni jen podívala. Snaží se přetvařovat nebo jsem se opravdu spletla? přemítala učednice. Musela to zkusit. ,,Myslela jsem si, že jsem tě viděla v noci vycházet z tábora, a chtěla jsem zjistit, kam jdeš." 

   Její učitelka překvapeně otevřela tlamičku, Lišák se zašklebil a Sovík naklonil hlavu na stranu. ,,Co?" vypískla Hvězdojiskra. ,,Já přeci spala celou noc v doupěti. Vedle Jablůňky." Přeslička v jejích očích zahlédla rozpaky. Sice jen na jedinou chviličku, ale byly tam. Je to ona. 

   ,,Přesličko, nedělej ukvapené závěry," probrala se z transu Sýkorka. ,,Mysli. Hvězdojiskra byla jednou z napadených. Jak by dokázala sama sebe takhle zřídit? Na záda si žádná kočka nedosáhne tak, aby to vypadalo jako válečné zranění." 

   Přeslička se zamyslela. To je pravda. Možná je útočníkovi jen podobná. Ale stejně se mi to nezdá. Proč by byla tak nervózní, když to neudělala? Sklopila hlavu. ,,Dává to smyls. Promiň mi to obvinění, Hvězdojiskro." 

   Válečnice se usmála. ,,Ale to nic. Ta kočka je mi opravdu celkem podobná." 

   ,,Mohli bychom slyšet, co se stalo?" zajímal se Sovík. ,,Mohlo by nám to pomoct odhadnout jak útočí, aby klan věděl, na co se mimo tábor připravit." Pomáháš mi, ani o tom nevíš, bratříčku, usmála se v duchu kočička.

Klanové kočky - Mstění kočky se zlomeným srdcem (Dokončeno)Kde žijí příběhy. Začni objevovat