- Není pravda, že vrah nebo šílený maniak je vždy někdo vám cizí -
Přeslička je nejnovější učednicí Motýlího klanu. Je to chytrá mladá kočička a i když je ve výcviku jen pár dní, zatím jí to jde.
Jednoho dne s hlídkou narazí na mrtv...
Tmavá kočka se plížila mezi vysokými stromy. Nad hlavou jí svítil měsíc spolu s hvězdami tvořícími Hvězdný pás válečníků. Všimla si, že se na nebi nedávno objevili dvě nové hvězdy - každá jindy, v den smrti dvou Motýlích koček. Malinko se pousmála nad faktem, že obě zářící tečky jsou výsledkem její práce.
Uslyšela tiché šustnutí kdesi ve křoví. Rychle se přikrčila. Seber se, pokárala se v duchu. TáborVeverčích není daleko.
Opatrně vykoukla, postavila se zase pevně na packy a znovu vyrazila po území cizího klanu. Byl to risk, a ona to moc dobře věděla, jestli ji někdo zahlédne, vyhostí ji z klanu. Nemohla si však pomoct. Prahla po krvi, jenže její klan potřebuje válečníky. A tak se rozhodla připravit o kočku jiný klan.
Našlapovala podrostem, a uvažovala, zda by byla chutnější krev válečníka, učedníka nebo možná kotěte.
Uviděla před sebou do oblouku rostoucí kapradí a hlodášové keře. Tábor se nacházel již pár králičích délek od ní. Zachytila hlasy přicházející z tábora. Nejspíš noční hlídka.
Ochranným porostem se protáhly dvě kočky - větší mourovatá a opravdu světle zrzavá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
( takhle světlá, jinak je to Bouřka/ Sandstorm, obrázek není můj!!)
Šedá kočka počkala, až se vzdálí od bezpečí tábora, a tiše se začala plížit za nimi. Čekala na správnou chvíli, kdy zaútočit.
Popoběhla o kus dopředu, aby jim viděla do tváří. Chvíli vyčkávala, a jakmile se dostatečně přiblížili, uchopila do zubů větvičku a překousla ji. Zapraskaní prořízlo tichou noc.
Zrzavá kočka trhla hlavou a její společník, jak šlo již poznat kocour, zastříhal ušima. ,,Pokračuj, jdu se tam podívat," mňoukl kocour. Zrzavá přikývla a soustředila se na okolní pachy.
Mourek přicházel ke skrýši šedé kočky, přesně jak to plánovala. Když byl skoro u ní, otočila se a utekla za nedaleký strom, naschvál za sebou při útěku nechala vlát ocásek. Věděla, že kocour jde za ní.
Začala šplhat po kmeni a zastavila se na první větvi. Svalnatý mourek se pod ní rozhlížel kolem sebe a větřil. Samozřejmě nic necítil, než překročila hranici, proběhla řekou a trochu se vyválela v bahně.
Zírala dolů. V momentě, kdy spatřila, že kocour se uvolnil, se zavrtěla na větvi a skočila dolů. Dopadla mu na záda a povalila ho. Ostrými drápy ho sekla do hrdla, ze kterého se vzápětí vydral chraplavý výkřik.
Kocour máchl tlapou, ale útočnice ji chytla mezi své smrtící tesáky a zakousla se. Vychutnávala si krev. Už už se ho chystala usmrtit, když ji z mourka srazila k zemi jeho společnice a praštila s ní o zem. ,,Ty zmije!" prskla.
