Klanové kočky - Mstění kočky se zlomeným srdcem (Dokončeno)

Předpovězena

,,Kočky Motýlího klanu," zvolala Modroočka stojící uprostřed tábora. ,,Jak jistě víte, dnes je úplněk, a to znamená Setkání míru. Válečník, jehož jméno vyslovím, se postaví vedle mě. Popelocas, Jablůňka, Bobulka, Trnosrdce, Poupě, Hvězdojiskra a Větvička. A také dva učedníci, Skvrnkotlap a Šedotlapka. Všichni jmenovaní, zajděte si k Bělokvítce pro cestovní bylinky a pak se odeberte do svých doupat."

   Jmenované kočky se začali přesunovat na léčitelskou mýtinu.

   Přeslička zamávala na Skvrnkotlap ocáskem a puntíkatý učedník se na ni usmál. Zaslechla volání své učitelky, a tak se rychle usmála nazpět a odběhla.

   ,,Tebe a Sovíka dnes taky čeká cesta," oznámila Sýkorka. ,,Večer půjdeme spolu s Bělokvítkou k Jezeru měsíce. Každá lesní kočka by se k němu měla alespoň jednou za život podívat, ať už jako učedník, válečník nebo starší. A my jsme se rozhodli vzít vás tam právě dnes."

   ,,Chtělo to malinko přemlouvání, ale nakonec nám to Bělokvítka dovolila," zavrněl Lišák právě přibíhající se Sovíkem po boku. ,,Půjdou s námi i Šištička a Karamel, takže na ně budeme dávat pozor," dodal ještě.

   Karamel? pomyslela si Přeslička. Takže s námi zůstane!

   ,,Teď se ještě vydáme na loveckou hlídku a až se vrátíme, zajdeme si pro bylinky," zakončila Sýkorka. ,,A pamatujte, už dneska nic nejezte."

   Společně všichni čtyři vyběhli do lesa a každý šel svou cestou. 

🐈🐈🐈

   Přeslička v tichosti běžela vedle Sovíka. Zanedlouho se bude moci setkat se svými válečnickými předky. Srdce jí bušilo nadšením i strachem. Co když tam budou jejich rodiče? A když tam nebudou, kde teda jsou? Zatřepala hlavou, aby ty myšlenky vyklepala.

   ,,My se tady odpojíme," mňoukla Bělokvítka. ,,Hodně štěstí na Setkání."

   ,,Vám taky," usmála se Bobulka, která si s léčitelkou celou cestu povídala.

   Bílá léčitelka se zastavila, aby se u ní mohli sejít ostatní kočky, které byli na té samé cestě. ,,Ještě počkáme než dorazí Levandule, vždycky se tady scházíme."

   Šedá léčitelka se po chvíli vynořila ze křoví, přivítala se s Belokvítkou a pomalým během vyrazili k Voňavému paloučku. Šli přímo skrz množství různých květin. Přeslička měla těch vůní plný čumáček. U hranice s Mravenčím klanem narazili na zbylé dva léčitele. ,,To je Loučkomrak, léčitel Mravenčího klanu," představila učedníkům Bělokvítka malého hnědého kocoura.

   ,,Rád vás opět vidím," mňoukl Loučkomrak. ,,Jistě už jsi slyšela, co se našemu klanu přihodilo," podotkl směrem k Motýlí léčitelce.

   ,,Ano," přitakala bílá kočka. ,,Je mi to moc líto. Jak to teď u vás vypadá?"

   Dřívek si odkašlal. ,,Co se u vás stalo?" chtěl vědět a sjel pohledem na Loučkomraka. 

   Světlý léčitel se s povzdechem posadil. ,,Noční měsíc je po smrti," zašeptal a vzhlédl ke hvězdám. ,,Před pár dny ho naše hlídka našla na téhle hranici. Měl vytrhané kusy kůže a na krku velikou ránu. Měl na sobě pach Motýlího klanu, takže se kvůli tomu na dnešním Setkání míru klany pohádají." Opět pohlédl na ostatní léčitele. ,,A abych odpověděl na otázku Bělokvítky, skoro vše je zase při starém. Růžička nedávno obdržela sedm životů a stala se z ní Růžohvězda, a Hvězdný klan jí za zástupce určil Květodrápa."

   Přeslička se otřásla při pomyšlení na tělo černého velitele. Pořád nikdo neví, kdo má tenhle krutý čin vlastně na svědomí, a to děsilo nejen ji a její klanové druhy, po dnešním Setkání to bude děsit celý les.

   Levandule olízla Mravenčímu léčiteli ouško. ,,Je mi líto, co se v tvém klanu stalo, ale měli bychom už jít."

   Jako na povel se všichni zvedli a pokračovali v cestě. Po nějaké době dorazili na Louku hvězd. Tráva na ní byla tak vysoká, že přes ni Přeslička skoro neviděla. Pak se před nimi rozklenula křišťálová hladina odrážející hvězdy a měsíc. Jezero měsíce.

   Skupina koček k němu přistoupila. Bělokvítka se otočila se kočky, které s sebou přivedla. ,,Takže," mňoukla. ,,Funguje to tak, že si lehnete do vody, ale jen tak, abyste mohli dýchat. Pak zavřete oči a musíte počkat. Hvězdný klan k vám přijde. Máte nějaké otázky?"

   Učedníci s dvěma koťaty mlčeli. ,,A Lišák se Sýkorkou se k nám připojí?" zeptal se Sovík.

   Jeho učitel zavrtěl hlavou. ,,Jen jsme vás přišli doprovodit," oznámil mu. ,,Abychom se mohli spojit s Hvězdným klanem, museli bychom mít nějaký zvláštní důvod. Jako vy."

   Černý kocourek kývl.

   Přeslička šlápla předními packami ho jezera. Voda byla docela studená. Našla to pravé místo a ponořila téměř celé své tělo do vody. Voda se jí trochu dostala do ouška. Rozhlédla se, aby viděla, že všichni léčitelé i Šištička a Karamel už leží, a pak zavřela oči.

   Když je opět otevřela, ležela stočená do klubíčka na břehu. Postavila se na kluzké oblázky. Ve vodě nikdo nebyl, a necítila ani žádné pachy. ,,Přesličko, jsem rád, že jsi tady," mňoukl záhadný hlas. 

   Zrzavá kočička začala kmitat očima kolem sebe. Z vysoké trávy vyskočil Sněhovous, jeho kožíšek zářil jako hvězdná obloha. ,,Ahoj, Sněhovousi," pozdravila ho.

   ,,Pojď za mnou, někdo s tebou chce mluvit," trhl hlavou kamsi za sebe a zmizel.

   Přeslička následovala jeho pach, jenž ji dovedl na mýtinu obklopenou vysokou trávou.  Sněhovous seděl v řadě mezi mnoha kočkami se třpytivými kožíšky. Byli to zemřelí válečníci, matky, koťata i učedníci, a všichni se koukali na ni.

   Krásná žlutohnědá kočka s bílým bříškem vystoupila z řady a promluvila: ,,Zdravím, učednice Motýlího klanu." Její hlas zněl moc hezky.

   ,,K- kdo jsi?" zakoktala se Přeslička.

   Žlutohnědá kočka se usmála. ,,Nemusíš se mě bát," zavrněla pobaveně. ,,Jsem Osiková hvězda, bývalá velitelka Motýlího klanu. Byla jsem velitelkou před Stříbrnou hvězdou, ona byla moje zástupkyně. Les je v nebezpečí, a ty jsi byla předurčena k jeho záchraně. Po lesní půdě našlapuje vrah, jenž si udělal spojence v jiném klanu. Nedotčený klan brzy také dostane ránu. Nebude lehké prosadit svůj názor, ale vše dopadne dobře. Věříme v tebe."

   Přeslička zírala na žlutohnědou velitelku. ,,Já nám zachránit les?" divila se. ,,Prosadit můj názor? Znamená to že Hvězdojiskra není nevinná?"

   ,,To musíš zjistit sama," mňoukla Osiková hvězda. ,,Je na čase jít. Ráda jsem tě poznala, Přeslička."

   ,,Bylo mi ctí, Osiková hvězdo," opáčila učednice. Žlutohnědá kočka se vytratila, stejně tak i ostatní válečníci. Přesličku obklopila temnota a zmizela jí zem pod nohama.

   Přeslička se probrala a postavila se. Byla mokrá až na kost, její kožíšek o něco ztmavnul. Všichni léčitelé i Bělokvítka a obě koťata se také probouzeli. Vylezla z vody a oklepala se

   ,,Bělokvítko!" radovala se Šištička. ,,Mluvil se mnou Východ slunce, tvůj učitel."

   Bílá léčitelka se jemně usmívala. ,,Co ti pověděl?" zavrněla.

   ,,Řekl, že se mohu stát léčitelkou! Přijali mě!" Radostně skákala po oblázcích.

   ,,To jsem moc ráda," olízla hnědé kočičce hlavičku. ,,Tak pojď, vrátíme se do tábora. Zítra tě čeká jmenovací ceremoniál."

   Přeslička se připojila ke své učitelce a skočila do vysokých stébel.

            Zdravím, kočky z klanů 👋🏻 uděláme další změnu. Odteď budou vycházet kapitoly v pondělí místo v neděli. Bude to pro mě asi jednodušší. Už jsem si koupila Západ slunce, ale ještě nemám dočtené Stmívání. Taky jsem si koupila první díl Havranovy cesty. Doufám, že se kapitola líbila.
   - Válečnice Cloudwing ☁️