Klanové kočky - Mstění kočky se zlomeným srdcem (Dokončeno)

Jak jste mohli?!

   Přeslička měla pocit, že se jí zastavilo srdce. Svět se s ní zatočil. Zírala na tu hrůzu před sebou. Celá roztřesená pustila větve hlodášového keře, které držela tlapkou. Jak tohle mohl někdo udělat? 

   V trávě před ní leželo roztrhané tělo černé kočky. 

   Zděšeně zakřičela a rozběhla se směrem k řece, a doufala, že narazí na polední hlídku. Na skupinu tří koček s bílou učednicí narazila na Písčitém břehu. Zběsile funěla a snažila se popadnout dech. 

   ,,Co se děje, Přesličko?" zeptala se Jablůňka a přispěchala k ní. 

   ,,U hranice je mrtvá kočka!" vykřikla. ,,Narazila jsem na ni při hledání kořisti. Je úplně rozcupovaná!" Začala se třást.

   Jablůňka ji ovinula ocasem. ,,Neboj se," konejšila ji. ,,Ukázala bys nám to místo?" 

   Učednice přikývla. Dovedla hlídku po své vlastní pachové stopě až k onomu keři. Doléhal k nim i tichý šepot. Poupě obešla hlodáš a zalapala po dechu. Všichni se k ní připojili. 

   U černé kočky seděli dva členové Mravenčího klanu a hnědá kočka měla zabořený čumák v její srst. ,,Jak jste mohli?" zavrčela hnědá kočka, zelenýma očima šlehala pohledy ostré jako ty nejostřejší drápy. ,,Jak se opovažujete? Tohle už je opravdu příliš!"

   Poupě zastříhala ušima. ,,Co je příliš?" 

   Hnědá kočka prudce vstala a udělala dva kroky k polední hlídce. ,,Jeho smrt!" 

   Všechny pohledy se opět stočily na válečníka na zemi. V Přesličce to hrklo. ,,To je Noční měsíc," vydechla Jablůňka. ,,Ale jak? Vždyť měl více než jeden život ne?"

   Zelenooká sebou cukla. ,,To řekněte vy! Měl ještě tři životy! Je na něm silný pach Motýlího klanu." Vytasila drápy a naježila kožíšek.

   Přeslička sjela pohledem k mrtvému veliteli. Musela to být ošklivá smrt. Ležel na boku. V krku mu zela velká díra, někdo mu vyrval téměř všechno maso. Po celém těle mu chyběli kusy masa a srsti. Tlamičku měl otevřenou v němém výkřiku a oči se leskly bolestí a strachem.

   Trojbarevná kočka se přidala ke své kamarádce: ,,Navíc se nachází na vašem území."

   Hnědá se nahrbila. ,,Měli bychom jim to oplatit teď a tady!" prskla a ohnala se po Jablůňce. Ta stihla uskočit a zasyčením odhalila své špičáky. 

   ,,Hej! Klid!" postavil se mezi ně Popelocas, třetí člen hlídky. ,,Uklidni se, Ostružino," sykl na hnědou kočku, tedy Ostružině. Pak se otočil k Jablůňce ,,Vraťte se s Šedotlapkou do tábora a oznamte to. A cestou vezměte i loveckou hlídku."

   ,,Jsme s ostatními učedníky na samostatném lovu," opravila ho Přeslička.

   ,,Dobře. Tak po cestě posbírejte ostatní učedníky."

   Světlá válečnice přikývla a spolu s učednicemi se vydala hlouběji do lesa. Nechala Přesličku, aby je zavedla na místo, kde se měli sejít s Kopretinkou, nad čímž Šedotlapka jen protočila oči. Přeslička ještě rychle ulovila drozda, aby se z lovu nevrátila s prázdnou.

   Posadili se a čekali. Přeslička si všimla zahrabaného hraboše mezi kořeny dubu, a tak k nim svůj úlovek přihodila. Kopretinka se po chvíli objevila. ,,Ahoj, stalo se něco?" zjišťovala puntíkatá kočička.

   Jablůňka trhla špičkami uší. ,,Ano. Dozvíš se to v táboře, ještě musíme najít Sovíka se Skvrnkotlapem." 

   Prošli kolem Trnosrdce sedícího na hlídce. V táboře panovala dobrá nálada. Oříšek a Lesík vyprávěli historky koťatům Holubičky a Karamel s Šištičkou se s Bělokvítkou vyhřívali před léčitelskou mýtinou. Větvička a Lišák spolu jedli králíka. Stříbrná hvězda shlížela na klan z Velkého kopce.

   ,,Stříbrná hvězdo! Něco se stalo!" zavolala Jablůňka s hlavou zakloněnou, aby na velitelku viděla.

   Stříbrná kočka seskočila ke skupince právě příchozích koček. Klan obklopil Jablůňku a učedníky, Trnosrdce zůstal sedět v tunelu s nastraženýma ušima. Stříbrná hvězda pokynula hnědé válečnici, aby mluvila. ,,Noční měsíc je mrtvý," pronesla. Vylíčila jim, co se stalo, a hrůzné detaily téměř braly kočkám dech. Když Jablůňka dokončila vyprávění, nikdo nehnul ani špičkou ocasu. Všichni byli naprosto paralyzovaní.

   ,,Někdo to musel narafičit," prolomila velitelka ticho. ,,Od odchodu učedníků sleduji celý tábor z Velkého kopce. Kdyby se nějaký válečník chtěl odplížit skrze ochranný val, viděla bych ho. Trnosrdce, zkontroluj pachy okolo tábora." Výhružně přejela očima po svých kočkách. ,,Jestli se někomu z vás podařilo vyplížit bez povšimnutí pryč, přijdeme ně něj."

   Černý válečník prostrčil hlavu vchodem na mýtinu. ,,Nikde nic. Jen pach Kopřivky po poslední hlídce kolem dokola."

   ,,Ostružina vypadala opravdu rozzuřeně," poznamenala Jablůňka.

   Stříbrná hvězda si povzdechla. ,,Moji válečníci, obávám se, že na hranicích již není bezpečno. Odteď nikdo neopustí tábor sám, a hlídky u vchodu budou po dvou. U školky bude v noci sedět válečník a hlídat koťata."

   ,,Vezmu si první noční stráž," mňoukla Větvička. 

   Stříbrná kočka se pokusila o úsměv. ,,Děkuji, Větvičko. Teď bych byla ráda, kdyby se vypravila lovecká hlídka pro nějakou kořist. Vy ostatní, pokud to bude možné, držte se po dvojicích, ať už jste v táboře nebo mimo něj"

   Sýkorka a ostatní přiběhli ke svým učedníkům. ,,Vy se budete držet u nás," mrskla fousky šedá kočka. ,,A nebo všichni u sebe. Než se vrátí Popelocas, Skvrnkotlap bude s námi."

   Přeslička si vyměnila pohled se Sovíkem a pak se spolu s ostatními učedníky odebrali do učednického doupěte.

             Ahoj, kočky z klanů👋🏻 tahle kapitola je kratší. Je to rychlá dodělávka, celej pátek jsem prozvracela🤮. A nechala jsem se ostříhat na mikádo😁 no nic, snad se kapitola líbí

   - Válečnice Cloudwing ☁